Předvolební guláš v mé hlavě

Je to náročný. Šrouby do hlavy ze všech stran. A do toho, ve vzácných chvílích klidu, se mi trefují do mozku SOFTWAROVÉ kuličky perlivých prezidentských výroků.

Co jsem komu udělala? Nikdy v životě se mi k volbám nechtělo tak jako letos. No, nebudu se rouhat, v dobách Národní fronty to bývalo horší. Ale tehdy to bylo takzvaně JEDNO.

Teď to jedno není. A tak zase půjdu volit něco, v co aspoň trochu věřím. K čemu mám aspoň mírně důvěru. Úmyslně neříkám, že jdu volit nejmenší zlo. Tohle si připustit nechci.

Přes všechno znechucení se snažím bavit a nenechávám se převálcovat. Přesto žasnu, když každé ráno míjím nabádající plakát, abych volila prezidenta. Já myslela, že jsou parlamentní volby! A navíc ve mně název této strany soustavně evokuje Alexandrovce.

Když slyším, jak se jinému hnutí dostalo do předvolebních agitačních letáků, že všichni budou méně krást, vyvolá mi to úsměv na rtech. Smích mne ale přejde ve chvíli, kdy se od lídra strany dozvím, že to spletla nějaká asistentka. Popleta jedna popletená ! K tomu všemu si výše uvedený koblihář plete reklamu s volebními spoty. Jeho kuře krákoře a následně chodí po dvoře, kde vyhrává řachanda.

Jiný adept na premiéra vypadá na bilboardech s napřaženou rukou jak Lenin. S fungujícím státem na věčné časy a nikdy jinak. Hujajá!

Dalšího  (toho jsem si kdysi docela vážila pro to, co v životě dokázal) ani nenapadlo si vygooglovat název svého hnutí, jestli náhodou někde není trochu vošajslich. Je. V Řecku.  A Eva s Vaškem mu k tomu ještě zapěli na žaponskú noténku...

O metelescu blescu raděj ani plesku. Ona dáma už kandidovala kdykoliv, kdekoliv a za všech okolností. Už jen chybí, aby byla na ponorce bubeníkem. Když to s papežským stolcem nevyšlo.

V současném eintopfovém finále jsem si masochisticky naordinovala i shlédnutí všech volebních spotů v plném soustředění. Když jsem vyslechla slogan, " i když není světicí, přesto volím pravici", vyvolalo to u mne bujarou srandici. Dokonce i v Prčici.

Nový symbol slunečnice nepřekvapil ani neurazil, starý symbol třešniček u mne vyvolal tradiční pnutí. I bez napití (panáka bych občas potřebovala). Hlavně, že zajišťují, aby si děti měly kde hrát! S čestným okem komsomolce.

A co to bylo proboha za snílka, který národu, co vymyslel Pitomia a dobře fuckující stát, předhodil předvolební heslo Víme, kam jdeme !? Ach ty boží prostoto ...

No, tak jo. Snad z výše uvedeného gulášku vylovím aspoň něco poživatelného.

Nechť se to podaří i vám. Přeji dobrou chuť k volbám! :-)