Dobyté mám srdce. Už dávno. Dobitá jsem občas celá, ale pak - v jakémsi zázračném kruhu - se zase dobiju. Protože dobří klienti se vracejí a dobývají dál...
A přibyli noví. Řeč je samozřejmě o mých zvířecích svěřencích, o kterých jsem dvě zprávy už podala:
Víkend s dupálistkou
Venčím modelku, lámu si žebra a občas mívám doma skřítka
Stále se všichni milujeme a pořád se vídáme. A některé společné zážitky jsou natolik nosné, že si zaslouží pozornost...
Vítání jara
O králících, co nejsou z klobouku
S tímhle místem pod oknem něco bude. Škoda, že nejsem Pygmejka, hned bych si tam nastěhovala svou minipostýlku. Tam bude maxipatogenní zóna jako prase... ( to jsem ještě nehlídala...)
U nás se vážně dobře spí
O drobných destrukcích
Ale naprosto vede fotogenická krasavice Arinka. Úplná Conanka Ničitelka.
Jenže, jakmile si Arinky přestanete všímat, rázem máte doma drama. Zrovna jsem psala blog. V pololeže na zádech, s tabletem na břiše. Zvířátko se nudilo. Přihopkalo ke mně, mohutně se odrazilo a přistálo mi v oblasti mezi hrudním košem a žaludkem. ...EHH... vydechla jsem hlasitě. Asi tlakový pneumotorax...
Mezitím černá chlupatice dokonale zablokovala tablet svým tělem. Odstavila jsem ji a psala dál. Následovaly dvě reprízy. Poté Ari uraženě odhopkala zkoumat prostor za svou klecí. Shodila tam úložnou krabici a rachtala pod stolkem. Já mezitím taky odhopkala. Do kuchyně zkontrolovat dusící se kuře /sem by se teď docela hodil králik na paprice... :-)/
Když jsem se vrátila a chtěla pokračovat v psaní, zjistila jsem, že mám odpojenou wifinu. Jelikož právě v oněch místech Ari rachtala, domnívala jsem se naivně, ze spadlá krabice ťukla do zástrčky. Houby! Nevěřícně jsem zírala na kablík od adaptéru překousnutý vedví. Šla najisto, potvora mstivá...
Následoval skoro týden bez WiFi. To byste nevěřili, jak se takový adaptér blbě shání. Ale zdařilo se - děkuji vám chlapci z holešovického bazaru! Když jsem pak druhý den po Arinčině odchodu zjistila, že "načala" i nabíječku na telefon, zůstala jsem v klidu. Mám náhradní...
Jsem sice dokonalá zvířecí mazlichůva, ale zřejmě si budu muset pro klienty připravit bohatší kulturní program. Aby Arinka neměla takový hlad po knihách. Níže vidíte padesát let starý peruánský zeměpisný paperback....
Nakonec jsem Arinčinu nudu a hlodavost vyřešila následovně:
A co na konec?
Protože mám odjakživa slabost pro totální hepáče (i blogové), nezbývá nic jiného, než se pochlubit. Jsem skoro psí psycholog, neboť napodruhé se zadařilo! Max a Míša se skamarádili!
