Minulý týden jsem se v hlavní zpravodajské relaci TV Nova od jednoho z reportérů dozvěděla, že Soči leží na břehu Rudého moře. Ruská rozpínavost? Matení teroristů ? Přírodní úkaz ?
Kdepak, jen lidská blbost a důkaz, že do sdělovacích prostředků, knih, na internet a na popisky zboží se poslední dobou dostane cokoliv. Mám s tím vlastní zkušenosti.
Nastydnutí si zásadně léčím slézem maurským. Odvarem z byliny, jejíž léčivé účinky objevili už španělští Mauři. Nakonec i proto se tak jmenuje, že. Přesto je mi soustavně čaj v krámech vnucován jako sléz maorský . A tak ho mám i na účtenkách! A já si jsem jistá, že na Nový Zéland tato léčivka zavlečena nebyla !
Před časem jsem v rámci svých kulinářských pátrání objevila u jedné renomované firmy skvělou směs koření. Údajně etiopskou. Už tehdy mne zarazilo, že koření pojmenovali Etiopská směs Berber. Kde by se Berbeři vzali v Etiopii, hloubala jsem...
Nu, řekla jsem si, nebudu hnidopich, důležitý je obsah a kvalita produktu. A ta je fakt na úrovni. A tak když se mé zásoby ztenčily, musela jsem na netu objednat koření nové, jelikož ho v kamenných obchodech nemají. Jaké ale bylo mé zděšení, když jsem zjistila, že směs přejmenovali! Nyní slove Habešino koření Berber. Ve firmě to očividně vzali stylem - čím dál tím líp, jak ta babička, když z těch schodů letěla. Takto výstižně vždy komentovala paní učitelka Šteklová moje strhující matematické výkony u tabule.
Ale zpět k jisté Habeše, děvě, co je zjevně vymalována na didaktickém obrázku se žirafou v pozadí. Kdepak jen přišla k tomu jménu? Habeša jedna ... Se fakt divím, že z ní neudělali Etiopu. To mi skoro přijde hezčí!
