Pečená Sněhurka

Nebojte, nejedná se o další šílený inovativní recept pobloudilého kuchyňského pseudomága Ládi Hrušky. Ale dramatický příběh to tedy bude...

Občas dobré story neodolám. Hlavně u svatých, i když už mám první roční kolečko za sebou.

Dnes totiž slaví sv. Eulálie z Méridy. Lusitánská mučednice, vlastně ještě děvčátko. Jelikož podle legendy zemřela ve třinácti letech. A úplně příšerně.

Jedna z nejslavnějších španělských svatých - říkají ji tam někde i  Olalia - se narodila roku 294 ve městě Emerita Augusta (dnes Mérida) v římské provincii Lusitania. Traduje se, že byla dcerou římského senátora Liberia. Tajného křesťana. A tak i celá rodina byla zmíněné víry. Což byl dost problém, jelikož byl zrovna u moci císař Maximián, který stejně jako jeho parťák na východě - Dioklecián -  měl na křesťany značnou pifku. Takže není divu, že si prefekti dobře hlídali své oblasti, aby se jim tam nová víra nerozmáhala. A hoňky na křesťany byly dost časté.

Tolik na vysvětlenou v úvodu. Trocha reálií nutná, jelikož dívčina Eulálie byla dost výřečná (však její jméno znamená "dobře mluví "- z řečtiny - eu=dobře, lalein=mluvit) , nic si nenechala líbit a hlavně ji velmi irritovaly protikřesťanské čistky. Rodiče se o ni dost báli, tak ji dokonce na nějakou dobu uklidili na venkov. Aby se do něčeho nezapletla. Jenže - jak se Eulálie doslechla, že v Emeritě Augustě je zase lov na křesťany, hned se tam vydala. A šla přímo před guvernéra Daciána. Hledáte křesťany? - zeptala se. Tady mě máte... - dodala.

Bylo zrovna 10. prosince. Roku 304 - takže máme letos takové mírně zakulacené výročí. Dacián znal Euláliinu rodinu, tak se jí zprvu snažil její postoj vymluvit. Trvala na svém. Pak Eulálii ukázal mučící nástroje a varoval ji, jak by mohla dopadnout. Nezastrašil ji. Pořád jen opakovala, že je křesťanka a snažila se přítomné seznámit s faktem, že uctívání model je už dávno passé. Čímž pohansky věřícího guvernéra dost vytočila, stejně tak jako další úředníky a soudce. Tak to spustili...

Eulálii nejdříve bičovali klasickými důtkami, pak přidali ty s háčky a olověnými kuličkami, poté jí trhali tělo železnými háky a hřebeny. Mezitím ji pálili pochodněmi, které strkali i do jejích strašných ran. Podle tradice ji údajně ve finále pálili v peci, kde chytily její krásné vlasy. Žárem povolil její účes a dlouhé vlasy se rozložily do loken a zakryly její nahé tělo. Poté se Eulalie zadusila kouřem a žárem. Pochopové ji vytáhli z pece ven a tehdy prý dívka ještě otevřela ústa a z nich vyletěla bílá holubice přímo do nebe. Následně začalo hustě sněžit a bílý neposkvrněný sníh zakryl Eulaliino panenské tělo...

V místě dívčina umučení byl později založen chrám, ke kterému často putovali poutníci. O popularitu sv. Eulálie se prý nejvíce zasloužil sv. Augustin, který ji velmi ctil. Dodnes se pořádají v Méridě (viz níže) slavné poutě do chrámu i do románské kaple, které se říká "Hornito de Santa Eulalia", tedy pecička sv. Eulálie (vlevo).

Hlavními atributy holčičky-mučednice jsou samozřejmě plameny (často na knize), palmová ratolest, pec, holubice a veškeré strašné mučící nástroje - důtky, železné hřebeny, háky a pochodně.

A také už zmíněný sníh, který ze zmučené a popálené Eulalie udělal alespoň na chvilku Sněhurku...

Námět: preguntasantoral.es; obrázky-internet