O zázračné kapli s červeným srdcem

Tolik pomoci shůry se tam lidem dostalo. Když ale kaplička potřebovala zastání sama, žádný zázrak nepřišel...

Jednu krátkou dobu stály pod šumavským Kostelním vrchem dokonce kaple tři. Místní les se od nepaměti jmenoval Hauswald a blízké obci, dnešnímu Srní, se říkalo Rehberg. Tehdy, někdy počátkem devatenáctého století, všechno začalo. Pověst vypráví, že když jednou dvě ženy v Hauswaldu sbíraly chrastí, málem je tam rozsápal medvěd. Naštěstí ale hrůzné dílo ani nezačal. Ženské tak úpěnlivě volaly Panenku Marii, až se jim zjevila a rozzuřeného brtníka zahnala.

O události se mluvilo široko daleko, a tak není divu, že se v místě zázraku zanedlouho na stromě objevil křížek a obrázek Panny Marie. A jelikož navíc byla hned vedle studánka s čarovně léčivou vodou, co uzdravovala všechny nemocné v okolí, už roku 1820 tu stála dřevěná kaplička. Jak se ale místo stávalo slavným a ještě slavnějším, původní svatostánek už proudům poutníků nestačil. A tak se tu roku 1860 objevila kaple zděná. Jenže její stavitel asi moc pospíchal, protože stavba moc dlouho nevydržela. Když se čím dál častěji na věřící sypalo zdivo, musela se kaple z bezpečnostních důvodů zavřít. Ale za pár let, roku 1902, tu stála kaple nová, postavená z použitého materiálu té předešlé. A tak se zase v srpnu na svátek Nanebevzetí Panny Marie mohly konat mohutné poutě. Taky o lásku se tu prosilo, jak o tom krásně smutně napsal Karel Klostermann v povídce Červené srdce. Hlavně se pořád chodilo pro zázračnou vodu. Do kapličky lidé nosili roztodivné votivní dary ve tvaru uší, rukou, nohou, srdce, prostě všeho, co je kdy bolelo. V míru, i za obou velkých válek. Po té druhé museli mnozí místní odejít. Přišli jiní odjinud a na zázraky - pro samé budování - už nebyl čas.

Pak přišel rok 1958 a režim vyřešil zbytky hauswaldské paměti jednou pro vždy. Aspoň si to tak tehdy myslel. Armáda jednoho dne vyhodila kaple i s vnitřním zařízením do povětří. Poté celé poutní místo zplanýrovala. Na padesát let se ztratilo....

Lidský zázrak přišel až v srpnu roku 2006, kdy se do Hauswaldu zase paměť vrátila. Znovuotevřením zázračného pramene a obnovením základů obou kapliček. Už to tady zase žije ....