Tak jsem trošku francouzského krále v minulém článku přechválila. Šlo o jeho druhou milenku Antoinette, tedy Toničku. Na rozdíl od své předchůdkyně od Karla VII. zřejmě žádný oficiální glejt nedostala.
Tentokrát si to král zorganizoval jinak. Klasicky postaru.
Ale začít musíme zase od Anežky, jelikož její sestřenice Antoinette de Maignelais se u dvora objevila už v roce 1448. Bylo jí čtrnáct let a coby chůva se starala o tři dcerky své sestřenice a jejího královského milce. A jeho oku zjevně její krása neunikla.
Prostě takové o třináct let mladší vydání stávajícího modelu, byť milovaného. Taky nutno podotknout - z pohledu krále - že zhruba polovinu času vztahu s Agnes byla tato v jiném stavu a následně v šestinedělí. Proč si nakonec nepořídit o třicet tři let mladší milenku...?
Jak se zdá, šikovná mladičká Tonička chytila vítr dost brzo. Už v roce 1448 jí král připsal majetky v Maignelais, o které se léta hrdlili její příbuzní s bourbonským vévodou. A pak v roce 1450 po čtvrtém porodu sestřenka Agnes umřela. Král si poplakal, zatruchlil, ale přesto stihl zorganizovat Toničce svatbu. Provdal ji v jejích šestnácti za o dvacet let staršího barona Andrého z Villequiers, člena své družiny. A bylo to. Odbourala se tím nadměrná královská administrativa, tedy protivné vydávání listin...
Rychlá akce byla výhodná pro všechny zúčastněné. Král byl krytý, Antoinette taktéž a novomanžel dostal tučnou roční rentu, dvě vesnice a ostrov Oleron k tomu (a propos - na dohled od něj možno dnes vidět pevnost Boyard). Taky se hned zahájily stavební práce na hradu Guerche, aby měli Tonička s manželem vlastní sídlo na úrovni. Dokončení se pan baron nedožil, neboť zemřel po čtyřech letech v manželství. Jak, to snad ani nechci vědět. Stihl ale mít s Toničkou dva syny - Artuše a Antoina. Narodili se v roce 1451 a 1452, takže čert ví, čí vlastně byli. Oficiálně nesli jméno de Villequiers, na to glejt byl....
Jejich sestra Jeanne přišla na svět roku 1455. Tady se už nic dělat nedalo, byvši již dávno Antoinette vdova. Rentu ale Jeanne č. 2 (jedničku měl král s Anežkou - že by obě po Jeanne d' Arc?) dostala, i když ji král nikdy neuznal jako vlastní. A pak v roce 1461 umřel. Zprvu se zdálo, že Antoinette zbydou jen oči pro pláč. Nový král Ludvík XI. milenky svého otce nikdy v lásce neměl. Jenže ti dva na sebe vzájemně asi moc věděli, jak vyplývá z jejich dochované korespondence. A tak byla Antoinette nenápadně přesunuta ke dvoru bretaňského vévody Františka II. Jako špionka. Neboť s Bretaní měla koruna permanentní problémy. Nechtěli platit tribut a vůbec si tam dost vyskakovali...
Místní zmíněný vévoda byl zřejmě fešák a renesanční muž k tomu. Navíc v Toniččině věku. Konečně! A tak není divu, že velmi brzy skončila v jeho posteli. A bylo po spojenectví s králem. Znovu přišly renty a dary. A Antoinette je Františkovi oplácela dětmi, které se zákonitou manželkou neměl. Už v roce 1462 se narodil Francois, za rok Antoine. Pak bohužel další dvě miminka po sobě zemřela hned po porodu, až konečně na svět přišla dcerka Francoise (1470).
Těsně před jejím narozením vévoda František ovdověl. A jelikož neměl následníka z lože manželského musel se oženit znovu. A nebudete věřit, koho si vzal! Konečně moje oblíbená česká stopa! Nevěstou byla Markéta z Foix. Vlastní a přímá budoucí teta Anny z Foix české královny, manželky krále Dobře Vladislava Jagellonského. Psala jsem o ní ZDE. Ta se ovšem narodí až roku 1484.
Tonička nebyla jen do postele. Její partner vyznával heslo Není většího pokladu nad radování a podle toho se u jeho dvora žilo. František byl i mecenáš umění, takže u dvora kvetla kultura všeho druhu. Antoinette zdatně přispívala i vlastními prostředky. Naučila se i obchodovat a renovovat nemovitosti. Plod jejíma rukama vykvetla pevnost Cholet v luxusní a honosné sídlo. Taky nebyla žádná škrťa. Když neměl vévoda František peníze na další miniválku s Ludvíkem, neváhala prodat náhrdelnik, který od něj kdysi dostala. Financovala tak vítěznou výpravu. Když se František vracel v noci z tažení, vítal ho ozářený Cholet. Tonička nechala zapálit snad všechny pochodně, co se na hradě a v podhradí našly...
Antoinette de Maignelais zemřela 5. listopadu roku 1475. Kurtizána, milenka, ale určitě i milující žena. Nebylo lehké prorazit ve středověku...
Zdroj: Mujeres en la historia (Sandra Ferrer Valero)
