O princezně, která zemřela v Buchenwaldu

V koncentračním táboře. Nepomohla jí ani skutečnost, že ji internovali v privilegovaném baráku.

Mafalda Savojská, dcera italského krále Viktora Emanuela III. a Eleny Černohorské. Sestra posledního italského krále Umberta II.

Narodila se v Římě roku 1902 a vyrůstala jako pravé královské dítě. V přepychu a s domácími učiteli. Dostala skvělé vzdělání. V roce 1923 si začala psát svůj tragický osud. Seznámila se s budoucím manželem, synovcem bývalého německého císaře Viléma II., lantkrabětem Philippem Hessenským (vlevo). Byl to velice atraktivní muž. Hlavně jeho severský vzhled Mafaldě doslova učaroval. Vzali se v září roku 1925. V průběhu let se jim narodili tři synové a jedna dcera.

Jenže Philipp měl jednu zásadní vadu. Velice ho okouzloval italský fašismus. Od samého počátku. V Mussolinim se doslova viděl a neustále spřádal plány, jak něco podobného přenést do rodného Německa. Přání se mu splnilo, když se k moci dostal Adolf Hitler. V té době už byl Philipp členem NSDAP a SA.  Měl řadu funkcí v nacistické státní správě a přátelil se s Hermannem Göringem. Jak vidno, velice se angažoval (na fotce vpravo je s Mafaldou a Hitlerem). Když byl Philipp jmenován oberpresidentem provincie Hessen-Nassau se sídlem v Německu, Mafalda byla proti. K fašismu totiž nikdy nijak zvlášť netíhla a nechtěla opustit Itálii.

V roce 1943 se válka v Itálii začala lámat. Po invazi na Sicílii byly fašistické jednotky tlačeny stále více k severu a Mussoliniho vláda se chýlila ke konci. Váhavý král Viktor Emanuel III. se konečně rozhodl a nechal Mussoliniho zatknout. Neskutečně tím vytočil Hitlera, který vyhlásil italské královské rodině pomstu speciální Operací Abeba.

Mafalda byla v popsané době v Sofii (srpen/září 1943), kam přijela na pohřeb svého švagra, cara Borise III.. Chtěla být oporou své sestře Giovanně a zůstala s ní déle. Bulharský car totiž zemřel nečekaně a velmi prapodivně pár dní po návratu ze schůzky s Hitlerem ve východním Prusku. Boris odmítl Hitlerovy požadavky ukončit bulharskou neutralitu vůči SSSR a odešel z jednání už po 45 minutách. Ihned se vrátil do Sofie německým letadlem. Po několika dnech se u něj objevily těžké nevolnosti (bez jakýchkoliv předešlých příznaků) a car zemřel. Oficiálně na selhání srdce, ale jelikož se na jeho kůži objevily skvrny, uvažovalo se o otravě.

Královští rodiče svou dceru zapřísahali, aby zůstala v Sofii a nevracela do Říma, jelikož měla německé občanství. Sami už utekli na jih Itálie. Mafalda si naopak myslela, že se jí nemůže nic stát, když je její manžel vysoce angažovaný Němec. Do Itálie se vrátila, protože chtěla hlavně být se svými dětmi, které dvůr ukryl ve Vatikánu.

Dne 21. září dorazila Mafalda do Říma a naposledy se setkala s dětmi. Naštěstí je pod ochranou Vatikánu nechala, což jim zřejmě zachránilo život. Jelikož ji hned následující den němečtí vojáci  z jejího domu odvezli a letadlem přepravili do Berlína. Pod záminkou, že se s ní chce setkat manžel. Ten už ale dávno byl v koncentračním táboře ve Flossenbürgu. Hitler ho obvinil z velezrady, jelikož  neinformoval německé úřady o úmyslu svého královského tchána zatknout Mussoliniho.

Mafaldu nejdříve vyslýchali, ale na nic nepřišli. I tak ji obvinili z velezrady a poslali do koncentračního tábora v Buchenwaldu. Do speciálního baráku pro „prominenty“. Barák nebyl přímo v táboře, ale stranou v lese. Měl dokonce malou zahradu, ale byl obehnán třímetrovou zdí omotanou ostnatým drátem. Objekt hlídalo 12 ozbrojených strážných.

V domě bylo deset místností, kuchyň a koupelna se záchodem. Žilo tu padesát lidí. Například rodina Klause von Stauffenberka, popraveného za pokus o atentát na Hitlera, bývalý francouzský ministerský předseda Daladier, významní členové německé sociální demokracie, manželky a děti odborářských činovníků a další.  Mafalda zde byla zapsána jako Frau von Veber a nesměla nikomu pod hrozbou smrti prozradit svou pravou identitu.

I když na tom tady byli s jídlem lépe, než ostatní vězňové v Buchenwaldu, stejně Mafalda strádala. Velice zhubla a celou dobu nosila jedny a ty samé šaty, ve kterých ji zatkli v Římě. Psala dopisy své rodině, které nemohla odeslat a prý ze všeho možného vyráběla panenky pro svou nejmladší dcerku. Přátelila se s Marií Ruhnau, která zde byla internována, protože patřila ke Svědkům Jehovovým.

A pak jednoho dne Mafalda náhodou zaslechla italštinu. Na opravách jejich baráku pracovali italští vězni. Štastně se s nimi pustila do řeči. Možná ji poznali nebo jim řekla sama, kdo vlastně je. Už jí bylo všechno jedno. 

Pak přišel osudný den - 24. srpen roku 1944. Tehdy spojenci podnikli nálet na blízkou zbrojovku. Bomby zasáhly i tábor. Mafalda byla těžce zraněná na paži. Měla otevřenou zlomeninu - ramenní kost jí trčela ven. Maria Ruhnau jí pomohla na ošetřovnu. Došlo k částečné amputaci, ale rána se zanítila a přišla sněť. Další amputace se uskutečnila moc pozdě.  Mafalda zemřela 27. srpna. Vězni dostali rozkaz spálit její tělo v peci. Ale byli mezi nimi i Italové a ti nějak zařídili, aby byla pohřbena jako neznámá žena na hřbitově ve Výmaru. Jejich svědectví pak umožnilo (až v roce 1951 - jelikož šlo o sovětskou zónu) vyzvednutí princezniných ostatků a řádné pohřbení. A hlavně spolu s paní Ruhnau podali svědectví o tom, jak celý rok Mafalda v táboře žila.

O smrti italské princezny jako první informovalo Radio Londýn 11. dubna roku 1945.  Manžel Philipp a královští rodiče (už v egyptském exilu) se o jejím tragickém konci dočetli až za pár dní v novinách.

Philipp Hesenský byl po válce internován na Capri, poté vězněn a obviněn z válečných zločinů. Mimo jeho různá členství a povšechnou nacistickou angažovanost se totiž jeho podpis  vyskytoval na mnoha příšerných dokladech. Týkaly se vraždění psychicky a tělesně postižených lidí v Hessensku. Nakonec byla veškerá obvinění stažena a Philipp byl osvobozen. Zemřel roku 1980 v Římě.

Měl rozhodně  šťastnější osud než jeho žena, která kvůli němu zemřela v koncentračním táboře…

Glosa: Mafalda je portugalská verze jména Matilda. Šlo o tradiční jméno v savojském rodu. Možná proto, že ve 12. století se dcera hraběte Amadea III. Savojského Matilde/Mahaut stala první královnou Portugalska. Provdala se tam. A tehdy si ji na Mafaldu přeložili.

Literatura : Principessa Mafalda, Historia de dos tragedias (Ovidio Lagos); obrázky-internet