O krásné sestře „pekařova císaře“

Výjimka opravdu potvrzuje pravidlo. V rodině, kde se mezi sebou roky brali blízcí příbuzní a přiváděli na svět povětšinou postižené děti nebo šílence, se jednoho dne narodila krasavice. A normální. 

Jenže její osud vůbec normální nebyl.

Dostala tradiční a krásné jméno Alžběta. Narodila se ve Vídni roku 1554 jako páté dítě (z budoucích šestnácti) císaře Maxmiliána II. a jeho manželky - a také sestřenice - Marie Španělské. Alžbětin starší bratr Rudolf, následník, už byl na světě a další bratr Matyáš, co ho čekal císařský trůn po Rudolfovi, přišel na svět za tři roky po ní.

Alžběta prý byla celý otec. Měla jeho povahu a byla mu fyzicky velmi podobná. Říká se, že císař Maxmilián pro ni měl velkou slabost a trávil s ní spoustu času. A z Alžběty mezitím vyrůstala velice laskavá a inteligentní princezna. Byla doslova nádherná, a tak se brzo stala jednou z nejžádanějších nevěst na sňatkovém trhu korunovanych. Všude se mluvilo o jejích zlatých vlasech a okouzlujícím úsměvu. Opěvovali ji jako jednu z nejkrásnějších dívek, které kdy panovnické domy zplodily.

A tak se i brzo našel vznešený ženich. Francouzský krá Karel IX. To tedy byla partie… Byl sice král, ale kalhoty a korunu nosila na francouzském dvoře jeho matka Kateřina Medicejská. Vznešená královna-vdova, regentka, ale taky panovačná „herdekbaba“, která zpopularizovala nošení dámských kalhotek a používání vidličky při stolování. 

Synové se jí ale moc nevyvedli. Nejstaršího Františka oženila s Marií Stuartovnou, ale mladý a neduživý král zemřel už v šestnácti letech, zřejmě na rakovinu mozku zpúsobenou nádorem v uchu. A po něm, v pouhých deseti letech, nastoupil na trůn jeho tuberkulózní bratr Karel.

Když mu bylo devatenáct, oženili ho s naší císařskou dcerkou Alžbětou. A jako kdyby ona tuberkulóza nestačila. Mladého krále přepadaly i časté záchvaty šílenství…

Svatba byla velkolepá a pořádně provětrala královskou pokladnu. Stejně tak korunovace nové francouzské královny.

Alžběta měla španělskou sešněrovanou výchovu, pročež byla velmi konzervativní a mocně nábožensky založená.. A tak měli matka s korunovaným synem trochu strach, aby neměla ze skandálních poměrů na francouzském dvoře šok. Raději ji drželi maličko stranou a chovali ji jak v bavlnce.

A Karel pořád pokašlával a bláznil. Když to na něj přišlo, na veřejnosti se neukazoval. Přesto ale měl dlouhodobou milenku komtesu Marii Touchetovou, které se nevzdával, i když si Alžbětu docela zamiloval. Přes veškeré popsané organizační a zdravotní komplikace se podařilo Alžbětě v roce 1572 otěhotnět. Tchyně ji hned uklidila na venkov na zámek ve Fontainebleau. Mezitím zdařile zorganizovala masakr, který ji proslavil ještě víc než ta vidlička a dámské kalhotky. Bartolomějskou noc. V rámci veselení se po svatbě princezny Margot s navarrským králem Jindřichem byly zavražděny tisíce hugenotů. 

Královna Alžběta se prý ještě těsně před porodem přimlouvala u manžela za mnohé uvězněné protestanty a několik se jí podařilo i zachránit.  Malá Marie Alžběta, jediné dítě královského páru, se narodila dva měsíce po bartolomějské noci…

A král mezitím chřadl. Přesto si ale stihl s milenkou Marií uplést nemanželského synka Karla, pozdějšího vévodu z Angouleme, který se narodil roku 1573. Po odhaleném protikrálovskem spiknutí se panovníkův stav prudce zhoršil. Střídaly se horečky, bláznění a opakovaná chrlení krve. Až v pouhých čtyřiadvaceti letech zemřel. Aby se zamezilo šuškandě, ze byl král otráven, byla provedena oficiální pitva, která potvrdila těžkou tuberkulózu. To tedy musely být zážitky! Hlavně pro teprve dvacetiletou vdovu.

Navic začal císařský otec na Alžbětu hned tlačit, aby se provdala za svého švagra, dalšího francouzského krále Jindřicha III. Odmítla. Asi dobře udělala, protože ten byl se vší pravděpodobností spíš na chlapy…

Nakonec v roce 1575 dala Alžběta polovinu svého jmění švagrové Margot, která byla toho času ve velké královské nemilosti a téměř na mizině. Pak se vrátila do Vídně. Bez dcery, kterou musela nechat v Paříži. Netušila, že už ji nikdy neuvidí. Marie Alžběta těžce onemocněla a zemřela v Paříži  roku 1578. Bylo jí jen pět let.

Mezitím a všemi těmito ranami osudu se z Alžbětina staršího bratra stal císař Rudolf II., který si zvolil za sídelní město Prahu. A hned začal budovat, ale hlavně opravovat. Jelikož se Praha pořád úplně nevzpamatovala z obrovského požáru, který ji postihl v roce 1541. 

A tady přiložila ruku - tedy spíš peníze - k dílu i bývalá francouzská královna Alžběta. Financovala opravu Kostela všech svatých na Pražském hradě, ze kterého po velkém ohni zůstaly jen obvodové zdi. Věnovala i nový oltářní obraz. Vlastně díky Alžbětě můžeme dnes z Vladislavského sálu nahlížet do barokního interiéru původně gotického kostela, kam byly roku 1588 ze Sázavy přeneseny ostatky sv. Prokopa.

Většinou ale Alžběta žila ve Stallburgu u Vídně, kde roku 1580 založila klášter klarisek. Věnovala se charitativní práci a lidé ji velice milovali. S láskou na ni vzpomínali i bývalí francouzští poddaní.

Krásná a hodná sestra císaře Rudolfa II. podlehla infekční nemoci v roce 1592. Bylo jí pouhých třicet osm let…