O kněžně s příšerným jménem

Nepomůže jí ani fakt, že byla snachou Břetislava a Jitky. No řekněte, ženský, chtěly byste se snad jmenovat Virpirka?

Pocházela z Bavor, kde se v rodu Sieghardovců narodila jako Wirpirk, Wilburgis nebo Hildburg. Maminka se jmenovala Bilihild. Zajímavá rodinka...

Virpirčin otec Sieghard padl roku 1044 v bitvě u Menfö, když se společně s naším knížetem Břetislavem ozbrojeně pletli do uherského boje o královský trůn. Jako spojenci německého císaře, samozřejmě. A zřejmě měli i nějaké vazby vzájemné, jelikož v roce 1054 se Břetislavův syn Konrád oženil s Wirpirk z Tenglingu, Sieghardovou dcerou.

Počeštěnou Virpirku asi vymysleli Moraváci. Jelikož právě v části Moravy Konrád Brněnský vládl. Ale jen do doby, kdy umřel papá Břetislav a na stolec naskočil bratr Spytihněv. Říká se, že Konrád byl miláčkem své matky Jitky. Prý hlavně kvůli němu se začala nejstaršímu synovi montovat do knížecí politiky. Skončilo to neslavně a rázně. Vratislav, za kterého matka lobbovala také, raději zdrhnul před bráchovým hněvem do Uher. A Jitka vzápětí taky. 

Načež Spytihněv uvěznil Konráda i dalšího moravského bráchu Otu a sebral jim vládu nad Brnem a Znojmem. Vratislavovu Olomouc už Spytihněv měl. Jak vidno, ke svým mladším bratrům velkou důvěru neměl. Když po nějaké době knížecí bratr Konráda propustil z ťurmy, hned z něj udělal nejvyššího lovčího.Tak ho měl na svém dvoře pod neustálou kontrolou. A s ním taky Virpirku. Zřejmě už tehdy v Praze se Virpirce a Konrádovi narodili dva synové  - Oldřich a Litold. Oba budoucí údělníci - první brněnský, druhý znojemský.

Konrád se totiž po roce 1061 na svou Moravu zase vrátil. A to, když zemřel jeho usurpátorský bratr Spytihněv a knížetem se po něm stal - přesně podle stařešinského řádu - Vratislav. A ten velkodušně vrátil svým bratrům údělná knížectví. Ota převzal Olomoucko a Konrád Brno a Znojmo. Hned se tam usadil s Virpirkou a dětmi. Jenže, i v něm doutnal ambiciózní Přemyslovec. Brzy si začal vyskakovat na vládnoucího bratra Vratislava. A Ota se k němu přidal. Svorně ryli do Vratislavovy církevní politiky při zřizování olomouckého biskupství. Prosazovali své kandidáty a odkláněli biskupské hrady. Především lobbovali za dalšího společného bratra Jaromíra, který si budoval církevní kariéru.

Jenže Vratislav byl taky Přemyslovec s egem, tak se rozpínavým bratrům rozhodl utnout tipec. Zřejmě podle vzoru zesnulého Spytihněva. Ze svého hlediska musel jednat - Morava nebezpečně sílila. Po smrti Oty v roce 1087 totiž zdědil Olomouc Konrád. Rázem měl moc nad celou Moravou. A to se Vratislavovi už vůbec nelíbilo. Bylo na čase bratry usměrnit. A tak Vratislav vytáhl vytáhl z Prahy východním směrem. S mohutným vojskem, samozřejmě. Nakonec - už byl dva roky král, sice ne dědičný, ale rozhodný a silný... 

Vratislav nejdřív dobyl Olomouc a dosadil tam jako údělníka svého syna Břetislava. Poté se přemístil k Brnu a oblehl ho. Jenže mezitím synek Břetislav chytil moravskou ambiciozní slinu a spolčil se s Konrádem proti královskému otci. A tak se tam příbuzensky servali všichni tři.

Pozor! Teď konečně zase vstupuje na scénu naše Virpirka. V hlavní roli. Kosmova kronika líčí, jak Konrádova manželka bez vědomí svého chotě dorazila do Vratislavova vojenského ležení. Už měla nikdy nekončících přemyslovských půtek dost. Pro vzlyky prý nemohla nejdřív ani promluvit, ale pak se vzchopila a nandala jim to všem:

...Pane můj a králi, nenajdeš v těchto končinách žádný podnět k válce, žádné vítězství z bitvy odsud neodneseš: vedeš válku více než občanskou. Ale určuješ-li nás a naše statky za kořist svým vojákům, obracíš na sebe své šípy, když svého bratra, jemuž jsi povinen ochranou, odíráš krvavou loupeží. Na Boha vpadá, kdo své napadá! ...

A král Vratislav na to:

Vím, kam míříš. Ale zamiř raději tam, kde je můj bratr a syn, a přiveď je brzy ke mě v políbení svatém a v svazku pokoje.

A bylo po ptákách a hlavně po bojích. Zase musela přijít ženská, aby srovnala rodinnou pranici o moc. U přemyslovských bratrů jdoucích si po krku šlo skutečně o výkon nadlidský. Načež Vratislav, byvši zřejmě ještě pod vlivem Virpirčina mírotvorného projevu, překročil svůj stín. Vyhlásil konečně Konráda svým nástupcem, jak velel stařešinský  řád.

A tak se stalo. Když Vratislav zemřel, knížetem stal Konrád. Dne 20. ledna roku 1092 usedl na stolec jako Konrád I. Brněnský. Jenže mu bylo už skoro šedesát let. Asi proto dlouho neposeděl. Kníže Konrád zemřel za osm měsíců - 6. září. 

Takže jeho (a naše) Virpirka byla českou kněžnou jen krátce. Možná proto historie nezaznamenala žádná její data. Laškovně příšerné jméno ale zůstalo...