Nespravedlivě obviněná

Nařkli ji, že z neopětované lásky vraždila. Dokázala se s tím vyrovnat a příšerné šuškandě čelila léta.

Až po staletích ji rehabilitovala věda. Rozbor kostí její údajné oběti dokázal, že krásný a mladý Ladislav Pohrobek zemřel na leukémii, nikoliv její rukou. Jmenovala se Johana z Rožmitálu a byla českou královnou. Jedinou opravdovou Češkou na trůně.

Johana se za zemského správce Jiřího z Poděbrad se provdala roku 1450. Bylo jí kolem dvaceti. Nevíme totiž přesně, kdy se narodila. Asi šlo o sňatek z rozumu, který zorganizoval její bratr Lev z Rožmitálu. Bylo z toho šťastné manželství. Přes veškeré politické trable a výše zmíněné pomluvy. Jiří z Poděbrad stál na straně své manželky tak pevně, že se obvinění z otravy Ladislava Pohrobka svezlo i na něj. Všechno ustáli.

Johana to neměla lehké od začátku. Vzala si totiž vdovce se šesti dětmi. Nejstarší chlapec Boček byl slabomyslný a nejmladší dvojčata Kateřina a Zdenka byla ještě nemluvňata. Právě při jejich porodu zemřela Jiříkova první manžela Kunhuta ze Šternberka. Johana si všechny děti zamilovala, jako by byly její vlastní.

A k těmhle šesti přibylo ještě dalších pět:  Hynek (1452), Bedřich (1453), Jiří (1454), Ludmila (1456) a Jan (1457). Dospělosti se dožili jen Hynek a Ludmila. Zbylí tři zemřeli v dětském věku. I tohle muselo být pro Johanu hodně těžké. 

Přesto byla v průběhu let aktivní podporou svého muže. Cestovala s ním, navštěvovala politická jednání a byla členkou nejužší královské rady. Protože byla velmi chytrá a katolička k tomu. Což se tehdy hodilo. Jiří z Poděbrad byl utrakvista a s katolickou manželkou byl živým příkladem snášenlivosti obou náboženství. Odjakživa mu šlo o národní usmíření a urovnání sporů po husitských válkách. Tenhle lobbing prováděl Jiří už jako zemský správce za panování krále Ladislava Pohrobka. A jelikož byl obratný diplomat a měl ty správné známosti a podporu, chytil po překvapivé králově smrti příležitost za pačesy. Drby nedrby.  A tak byl dne 2. března roku 1458 českým sněmem zvolen za krále, kterému dějiny připsaly přídomek „husitský“. 

Johana se stala královnou. Po boku husitského krále rozvinula svůj potenciál naplno. Všude, ve všem a vždy. V roce 1465 Byla dokonce spoluorganizátorkou mírového poselstva , které vedl její bratr Lev z Rožmitálu. Však od ní také dostal průvodní list. Oficiálně sice šlo v roce „jen“ o rytířskou cestu králova švagra, ale podtext byl jasný - napravit velice pošramocenou pověst Čechů v Evropě a pokusit se o jakési evropské sjednocení. My, kdož jsme četli Z Čech až na konec světa nebo přímo Václava Šaška z Bířkova, víme, jak ona cesta probíhala a jak úspěšná byla.

I kulturu Johana zvládala. V roce 1466 se totiž postarala o velkolepý knižní dárek. K vánocům věnovala manželovi tzv. Modlitební knihu krále Jiřího s jedinečnými iluminacemi.

Krásný dárek bohužel korunoval špatný rok. Přes veškeré dohody, diplomacii a příbuzenské vztahy byl totiž Jiří z Poděbrad v papežské klatbě a do Čech vytáhla křížová výprava. Do jejího čela naskočil ambiciózní zeťák (manžel Jiříkovy dcery Kateřiny) uherský král Matyáš Korvín. To, co se tehdy semlelo, bylo tak složité, že to snad rozebereme jindy. Válčilo se vehementně, hlavně s Uhrami a předtím ještě s Jednotou zelenohorskou, kterou zase vedl bývalý švagr Zdeněk ze Šternberka. Prostě blbá doba.

Johana se držela pořád. Až do 22. března roku 1471, kdy Jiří z Poděbrad nečekaně zemřel. Upřímně řečeno, čekat se to dalo. Král už léta trpěl vodnatelností a byl velmi obézní. Zřejmě šlo o nemoc ledvin, možná i cukrovku. Když si ale uvědomíme, že mu bylo pouhých padesát roků …

…a Johaně lehce přes čtyřicet! Přes tíživou situaci si zachovala chladnou hlavu. Už v srpnu svolala zemskou hotovost a včele vojska vytáhla proti Matyáši Korvínovi.  Ale především se jí podařilo zrealizovat záměr zesnulého manžela - dosadit na český trůn Vladislava Jagellonského, synovce Ladislava Pohrobka a pravnuka Karla IV.

Pak ještě Johana zahájila v roce 1473 v Benešově zemský sněm, kde neopomněla stavům hřímavě připomenout odkaz Jiřího z Poděbrad - kompromis mezi katolicismem a protestanstvím. Poté se stáhla do ústraní svého věnného města Mělníka.

Královna Johana z Rožmitálu zemřela 12. listopadu roku 1475. Bylo jí pouhých 45 let. Jejího pohřbu se zúčastnil i vděčný král Vladislav Jagellonský.

I když zemřela tak mladá, přežila řadu svých dětí. Vlastních i nevlastních. Z jejích vlastních potomků se nejvíce proslavil syn Hynek, ze kterého vyrostl nejen renesanční prozaik a překladatel (Dekameron), ale take velmi zdatný veršotepec. Jeho Májový sen je tak půvabný, že si neodpustím citaci eroticky podbarveného úryvku:

..Prosím, paní nejmilejší
jako tvuoj ten nejvěrnější
kohož ty pravíš, že v srdci máš,
že mi toho užití dáš!
A nechajíc všeho zdráhání,
lehni, má nejmilejší paní!
A lehni mé nejmilejší srdéčko,
lehni, má přepěkná ženčičko!
A lehni, má najkrazší ruože,
neb mé srdce bez tebe býti nemuože! …

A pak, že se ve středověku v tomhle směru nic moc nedělo….

Fakta: rozhlas.cz/leonardo/historie

Glosa aktuální:

Jelikož zrovna vrchloli "zmrzlí", nabízím něco z archivu. Seznamte se, prosím... :-) 

Ledovy-chlapec-a-dva-muzi-k-tomu-1-dil-Pankrac

Ledovy-chlapec-a-dva-muzi-k-tomu-2-dil-Servac

Ledovy-chlapec-a-dva-muzi-k-tomu-3-dil-Bonifac

Patri-k-ledovym-muzum-ale-je-to-zenska-sv-Zofie