Co to může být za tátu, který dá synovi jméno Strachkvas? Snad ho omlouvá jenom fakt, že byl vrah - nechal zamordovat vlastního bratra.
Zajímavá rodinka. V minulosti si už snacha zjednala vrahy na tchýni. A pak jeden z jejích synků zlikvidoval vlastního bráchu. Už tušíte? No jasně - uškrcená tchýně byla Ludmila, vražedná snacha se jmenovala Drahomíra a její synci Václav a Boleslav. Oba budoucí knížata.
Dnes si prolustrujeme dalšího potomka zmíněné famílie. Dostal totálně ulítlé jméno, jelikož se narodil přímo o vražedné noci, kdy se z Václava sofistikovaně vyráběl světec.
Zmíněná hostina, neboli strašný kvas se odehrála v noci z 27. na 28. září roku 935 a skončila za ranního kuropění velice tragicky. Boleslav I., později zvaný Ukrutný (vpravo dole), si následně své vlastní pokání zřejmě vyložil tak, že pykat by mohl jeho právě narozený syn. A tak na paměť hrůzného dne bratrovraždy pojmenoval mimino šíleným jménem Strachkvas a přislíbil Bohu. Tedy rozhodl, že bude knězem.
Ptáte se, od koho tohle všechno vím? Především zmíněnou story popsal Kosmas ve své latinsky psané kronice. Strachkvas je v ní ovšem uveden jako Ztrahquaz a onen omílaný strašný kvas coby terribile convivium.
Kosmovo líčení pak staletí za staletím rozpitvávali a zkoumali mnozí velikáni (Balbín, Dobner, Dobrovský, Palacký, Pekař), historici a literární vědci. Nejdál z nich zřejmě došel dr. Dušan Třeštík, který propojil Kosmovo líčení s osudy možného Boleslavova syna. A proč se nějakým Strachkvasem všichni tak zabývali? Slyšte dál!
Jak rozhodl otec a nový kníže Boleslav I., tak se i dělo. Strachkvas byl už coby pachole předán do kláštera sv. Jimrama v Řezně. Věnoval se studiu a mniši ho trénovali na kněžské povolání. Kluk byl asi rád, protože když ho jako jinocha světili, mohl si změnit své ulítlé jméno. Sliby pak složil jako Kristián.
A jsme u toho, proč všechny tak zajímal. Se vší pravděpodobností totiž jde o autora slavné Kristiánovy legendy (992-994), sepsané v latině (Vita et passio sancti Wenceslai et sancte Ludmile ave eis - Život a umučení svatého Václava a svaté Ludmily, báby jeho). Tahle legenda je základním kamenem veškerého líčení raných českých dějin. A hlavně pramenem pro všechny kroniky, které přišly potom.
A jak to bylo se Strachkvasem dál? Jako Kristián se měl stát pražským biskupem po Vojtěchovi. Uprostřed světícího aktu v Mohuči (995) ho ale popadl jakýsi záchvat a zemřel. Jeho těla se zmocnil ďábel a lomcoval s ním, až ho ulomcoval. Zhruba tak dí Kosmas.
Současná historie ale uvažuje o jiné verzi. Tedy, že Strachkvas vůbec neumřel. Že měl padoucnici. Zřejmě od dětství, ale tutlalo se to. Jenže záchvat uprostřed ceremonie Kristiána natolik znemožnil, že byl jako kandidát na biskupa okamžitě odstaven. Dožil v klášteře v Břevnově a zemřel kolem roku 996.
Nebyli staří Čechové moc dobře informováni. Epilepsie byla přece odjakživa posvátnou nemocí velikánů! Alexandrovi Velikému ani Juliu Caesarovi v jejich aktivitách vůbec nepřekážela. Ba i jejich okolí nemoc ctilo. Však to taky oba někam dotáhli!
Ale to víte - rané křesťanství. Jak vysvětlit v zapadlých Čechách koncem 10. století takové zmítání? Jedině posedlostí ďáblem...
Přesto ale - když to tak vezmeme kolem a kolem - nakonec ani ten náš Strachkvas neskončil v úplném propadlišti dějin…
Literatura: Počátky Přemyslovců (D. Třeštík); obrázky-internet
