Nezavděčila se. Vařila jak divá, servírovala, kmitala sem a tam a vůbec ji nepochválili. Ba právě naopak.
Takzvaná pečlivá Marta, co měla bratra Lazara a sestru Marii. Do jejich domu v Betánii chodil čas od času na návštěvu Lazarův kamarád Ježíš, slavný kazatel. A s ním i jeho stoupenci. Vždycky se hodně povídalo a diskutovalo. No a Marta měla pocit, že je musí uctít, pročež se věnovala pohoštění. Její sestra Marie nedělala nic, jelikož s otevřenými ústy seděla u Ježíšových nohou a lapala každé jeho slovo.
Marta totálně nestíhala, tak požádala Ježíše, aby udělal pauzu. Potřebovala Mariinu pomoc v kuchyni. Vzápětí Martě došlo, že ťápla do emailu. Ježíš jí totiž jemně vyčetl, že se trápí zbytečnostmi. A pochválil Marii, že správně dala přednost duchovním hodnotám.
Marta si to údajně vzala k srdci, ale praktickou ženou zůstala napořád. Prokázala to i v bolu po smrti bratra Lazara. Když totiž Ježíš hodlal otevřít jeho hrob, aby provedl zázrak zmrtvýchvstání, varovala ho před zápachem. Že je tam Lazar už poměrně dost dlouho...
Uvedené informace máme díky evangeliím sv. Lukáše a sv. Jana, kteří obě události popsali.
Ale o Martě vyprávějí i legendy. Hlavně francouzské. Traduje se, že když byla v Palestině po Ježíšově smrti doba pořád divoká, utekli všichni tři sourozenci na moře a vypravili se neznámo kam. Kolem roku 48 dopluli až do oblasti Marseille, kde se usadili. Marta založila malý klášter a žila velmi asketickým životem.
A pak se v nedalekém městečku Nerluc usadil hnusný drak jménem Tarasque. Jeho tělo vypadalo želví krunýř porostlý ostny, na dlouhém ocase měl jedový trn, jeho hlava byla lví, tlama hadí. Cokoliv přišlo drakovi do cesty, to zblajznul. Slepice, králíky, ovce, krávy, ale taky lidi.Když už Nerlučané nevěděli kudy kam, požádali o pomoc Martu.Ta se draka vůbec nebála, jelikož věřila v sílu boží a hlavně v dobro. I vypravila se k drakově doupěti, usedla na kámen a pustila se do zpěvu. Pěla tak nádherně, že Tarasque vylezl z jeskyně, udiveně naslouchal a pomalu se k Martě přibližoval. Nakonec se jí nejen stočil u nohou, ale dokonce i přitulil. A usnul jako špalek. Marta za stálého libého zpěvu rozvázala svůj šál, stočila ho do obojku a dala drakovi na krk. Když se přeprogramovaný Tarasque probudil, odvedla ho Marta do Nerlucu, aby obyvatelům dokázala, že láska může zvítězit nad zlem. Nevyšlo to. Nerlučané Taraskovi nemohli zapomenout, co všechmo jim provedl - až příliš ho nenáviděli. A tak ho utloukli. Zklamaná Marta se vrátila do své samoty, kde po mnoha letech zemřela.
Na draka Taraska se ale ve Francii nezapomnělo. Má několik soch, stal se jedním z atributů sv. Marty a jmenuje se po něm město Tarascon, bývalý Nerluc.
Dnešní oslavenkyně je patronkou žen v domácnosti, kuchařek, služebných, hostinských a hoteliérů. Umělci ji zobrazovali nejen s drakem, ale i s vařečkou, naběračkou, kotlíkem nebo hrncem. Prostě jako pečlivou hospodyni se zavinutou hlavou.
Taková pracovitá a ještě jí to vyčetli ...
