Nebyli kanibalové! (Lyonští mučedníci - sv. Blandina)

Žili ve městě, jehož jméno by mohlo sloužit jako jazykolam. Lugdunum. Asi proto ho přejmenovali. Dnes se jmenuje Lyon.

Bylo jich 47 a vžil se pro ně termín Lyonští mučedníci.

Asi nejslavnější z nich jsou sv. Blandina a sv. Pothin, kteří zrovna dnes slaví v liturgickém kalendáři. Nu, ohledem na jejich osud,  je užití slova "slavit" poněkud drsné...

Vše se odehrálo v roce 177. Díky dopisu, který zbylá lyonská křesťanská komunita poslala sv. Irenejovi Lyonskému (měl štěstí, že byl zrovna v Malé Asii, jinak by se svezl s těmi mučedníky), je masakr i historicky doložen. Jelikož zmíněný list použil později do svého spisu o historii církve jistý Eusebius z Caesareje.

V Římě tehdy panoval císař Marcus Aurelius a ve městech Lugdunum a Vienne (Isère) byl biskupem jistý Pothin. Velebný devadesátiletý kmet. Staral se o své ovečky, mezi něž patřila i krásná služebná Blandina (Blandine).

Jak bylo tenkrát běžné, i v Lyonu se pohané pustili do křesťanů. Připadali jim divní. Chovali se prostě jinak. A tak je začali vyhánět z domů i veřejných míst. Na ulici je lidé napadali, bili, kamenovali a taky fabulovali různé zkazky o křesťanských zvycích a obřadech. Došlo to až tak daleko, že pohanští sluhové, kteří u křesťanů sloužili, si ze strachu před mučením vymysleli úplné horory. Tvrdili, že křesťané při mši vraždí nemluvňata, pijí jejich krev, pak se pojídají navzájem a mezitím ještě krvesmilní.

A Lyon zešílel. Zorganizoval se velký zátah a rázem byly vězeňské kobky plné. A pohanští pohlaváři měli plné ruce práce s itinerářem v mučírně a organizací veřejných exekucí v cirku.

Postupně křesťany předváděli k výslechu a poté na mučidla. Jenom pár jmen - všech 47 by už bylo moc: Albína, Apolon, Atal (na toho měli lyonští pohanští pohlaváři obzvlášť spadeno),...Emílie, Filomen...Ponticus (byl ještě skoro dítě), Primus...Sanktus, Maturus (po těch dvou také šli s větší intenzitou) a další a další...

Hlavními obviněnými byli Pothin, jako místní hlava církve a Blandina, protože ta věznitele snad nejvíc vytáčela svým klidem a odhodlaností. Na mučidlech prý stále jen opakovala : Jsem křesťanka a u nás se neděje nic nekalého!

Když starce Pothina vedli před soud, dav udělal špalír, posmíval se mu a plival na něj. U soudu pak do něj kopali a zmlátili ho tak, že po dvou dnech ve své kobce zemřel. Prý zrovna 2. června.

Blandinu mezitím mučili až do bezvědomí. Pak ji i ostatní odsouzené zavřeli do klády. Ale to už se blížila veřejná exekuce v amfiteátru.

Nejdřív přivedli Matura a Sankta. Zbičovali je a pustili na ně šelmy. Když jim neublížily, posadili je na železná sedátka, pod kterými hořel oheň. Muži se pekli a stále se modlili. Ve finále je oba sťali.

A dotáhli Blandinu. Přivázali ji za ruce k dřevěnému kůlu a i na ni vypustili dravou zvěř. Ani jí šelmy neublížily. Takže následovala opékací stolice a na závěr ji zamotanou do sítě předhodili divokému býkovi. Ten už ji usmrtil. Proto prý je Blandina mezi mučedníky nejslavnější. Nejvíc trpěla, ale přesto své druhy povzbuzovala. Hlavně chlapce Pontika, který šel na smrt s ní.

V Lyonu má Blandina nespočet zpodobnění. Je vytesána nad vchodem do katedrály, vymalovaná na obrazech. Většinou v hodině umučení, tedy přivázaná ke kůlu, s divou zvěří - dvěma lvy i býkem (hlavním atributem), sítí, palmovým listem, roštem a někdy i knihou (další atributy).  Svatá Blandina je patronkou panen a služebných dívek.  A s Pothinem oba pomáhají všem, kteří byli křivě obviněni z kanibalismu.

Zajímavý patronát ...

Literatura : Rok se svatými (Schindler, Schauer);

Všichni moji svatí na :

http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/76155/O-svatych-trochu-jinak.html

A ti speciální z Karlova mostu na :

http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/81176/Svati-na-Karlove-moste.html