Kdo by neznal? Jedna z nejoblíbenějších mrazíkovských hlášek. Ale jaké je to prapůvodně jméno? Anastázie. Jedna z nejdéle uctívaných světic. U nás se ale nějak nechytla.
Samo jméno se proslavilo dost. Hlavně tragickým příběhem Anastázie a celé vyvražděné rodiny ruského cara Mikuláše II. Viděli jsme filmy všeho druhu, seriály i kreslenou skoropohádku. Ale o té, po které se pravděpodobně nešťastná velkokněžna Anastázie jmenovala, nevíme prakticky nic.
Neznáme mučednici uctívanou už od 4. století, které se dostalo takové cti, že se její památka slaví 25. prosince, v den Božího narození. Její jméno bylo dokonce přijato do litanie všech svatých ( = ...Svatá Cecilie, oroduj za nás. Svatá Kateřino, oroduj za nás. Svatá Anastázie, oroduj za nás. Všechny svaté Panny a Vdovy, oroduj za nás...) a do římského mešního kánonu.
A k tomu všemu je i patronkou týraných žen. V současné době dost frekventovaného domácího násilí se mi zdá příběh sv. Anastázie docela aktuální. Že aby se vědělo, kdo to tam nahoře jistí. Ale v konkrétních případech bych se raději obracela na příslušné instituce, role patronky samé je určitě jen pomocná ...
Anastázie žila v první polovině 4. století jako dcera pohana a křesťanky v Římě. V krásnou dívku vyrostla ve vznešené rodině a hlavní vliv na ni měla matka. Křesťanstvím. Po matčině smrti otec Anastázii zasnoubil s urozeným pohanem Publiem. I když se dívka svatbě urputně bránila, přesto k ní byla donucena. Publius byl velmi podlý a brutální manžel. Anastázii krutě týral nejen fyzicky ale i psychicky. Především tím, že se vysmíval její víře. Ale s Anastázií to ani nehnulo. Dál chodila mezi křesťany, modlila se s nimi, povzbuzovala je a podplácela žalářníky, aby zajatým a mučeným souvěrcům dávali najíst a napít. Když se to Publiovi doneslo, přitvrdil. Prostě ji zavřel doma a zamezil jí veškerý styk s okolním světem. A průběžně ji mlátil dál.
Ale boží mlýny mlely už tenkrát. Císař Dioklecián poslal Publia jako vyslance k perskému dvoru. Zmíněný násilník tam ani nedojel. Cestou totiž zaklepal bačkorama.
Anastázie byla rázem volná a navíc se dostala ke spoustě peněz. Pročež rozjela charitu ve velkém. Jejím duchovním vůdcem a také pomocníkem byl pozdější sv. Chrysogon. Když byl jednoho dne pro svou víru zatčen a měl být popraven v Aquileji v severní Itálii, Anastázie se rozhodla doprovodit ho až na místo popravy. A to asi neměla dělat.
Jelikož ji pronásledovatelé křesťanů zavřeli taky. Šli hlavně po jejích penězích. Když jim ale Anastázie sdělila, že veškerý majetek už stihla rozdat chudině, dost římské úředníky rozzuřila.
Převezli ji do Sirmia v Illyrii (dnes srbská Sremska Mitrovica), kde ji uvěznili a na příkaz prefekta začali s děsivým mučením. Nejdříve jí roztáhli ruce a nohy, přivázali ji ke čtyřem kůlům a rozdělali pod ní oheň. A tak ji pomalu spalovali a přitom bili palicemi. Pochopové ji mlátili tak dlouho, až se úplně vyčerpali. Poté jen zírali. Anastáziino tělo zůstalo nedotčené. Pročež ji odvázali a přivázali ke kolu. Lámali jí kosti a rvali jí žily. Ale kolo se zastavilo a neviditelná ruka Anastázii odvázala. Mučednice vstala sama a nezraněná. Brutální šílenci se rozhodli to nevzdat. Opět ji přivázali ke kůlu a trhali jí z těla kusy masa železnými háky. Anastázie vydržela. Takže, aby se jí zbavili, vsadili na svérázný rozsudek smrti. Posadili ji do člunu děravého jako řešeto a vypustili na širé moře. K údivu všech se člun nepotopil a Anastázie opět přežila.
Z naprostého zoufalství vše nakonec zpečetili tím, že ji spolu s dalšími křesťany definitivně upálili kolem roku 340.
Hrob světice byl původně v Konstantinopoli, ale její ostatky jsou už od 4. století uctívány i v kostele sv. Anastázie v Římě, přímo na úpatí Palatina. Chrám se vší pravděpodobností založila její jmenovkyně, sestra císaře Konstantina II. Velikého.
Sv. Anastázie je patronkou nejen týraných žen ve špatném manželství, ale taky vdov, tkalců a dalmatského Zadaru. Tam je taky asi pro nás nejbližší kostel (dokonce katedrála), když nepočítáme Benátky nebo Benediktbeuern, slavné poutní místo v augšpurském biskupství v Německu (kaple s ostatky). V Čechách ani na Moravě se mi žádný chrám zasvěcený Anastázii (jejíž jméno znamená "vzkříšení") nepodařilo najít. A když jsem googlovala sochy nebo obrazy, vyskakovaly na mne hlavně ikony. Čímž se obloukem vracíme k Nastěnce. V Rusku Anastasja či Nastasja zjevně vždycky frčela. Nejen v pohádkách.
Abyste sv. Anastázii vždycky poznali, vězte, že bývá zobrazována především v různých fázích svého martýria nebo se závojem (panenská mučednice), s mečem, nůžkami nebo kleštěmi (mučící nástroje), s nádobou na mast či olej (pomazávala křesťanské mučedníky), palmovým listem (zase mučednictví) a křížem.
Taky pomáhá při chorobách hlavy a bolestech na prsou. Obé na mne v současně probíhajícím předvánočním šílenství právě jde. Naštěstí už teď vím, kam se obrátit ...
Všichni moji svatí na :
http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/76155/O-svatych-trochu-jinak.html
