Vraž do toho dvacet vajec… Tak ji u nás známe. Ale nebyla rozhazovačná, ba právě naopak. Jen vždycky vařila pro velkou společnost…
Magdaléna Dobromila Rettigová. Pojem. Hlavně kuchařský. Přijde mi ale, že ono klohnění u ní naprosto a zbytečně převálcovalo všechno ostatní. Nebyla jen macatou kuchařkou. Byla manželkou, matkou, obrozeneckou spisovatelkou, přítelkyní národně buditelských celebrit, vychovatelkou, učitelkou, osvětovou pracovnicí a především velice inteligentní ženou.
Na letošek připadají hned dvě její kulatá výročí. 31. ledna tomu bylo 230 let, co se ve Všeradicích narodila. A 5. srpna uplyne 170 let od její smrti.
Magdalénin tatínek František Artmann byl na panství ve Všeradicích u Hořovic správcem. Zemřel ale, když bylo Magdaléně teprve sedm let. Asi neměla moc šťastné dětství. Sourozenci jí umírali jeden za druhým. Až zůstala s maminkou sama. V blahobytu nežily. Často se stěhovaly. Traduje se, že maminka praktikovala u malé Magdalény značně spartánskou výchovu. Prý jí v pěti letech dala do rukou jehlice řka, aby si upletla punčochy, když je jí zima. A spálila jí panenku se slovy, že už je velká na to, aby si hrála. Do školy začala Magdaléna chodit až v deseti letech. Do té doby jí vyučovala matka. V němčině. Chytrá holčička neměla s učením žádné problémy a velice ráda četla.
Pak přišlo stěhování do Prahy k tetě, kde Magdaléna začala pomáhat v domácnosti. Hodně se tehdy naučila. A pak se seznámila s právníkem a nadšeným Čechem Janem Aloisem Sudipravem Rettigem. Když jí bylo 23 let, vzali se. A Magdaléně se úplně změnil život. Doposud žila v německém prostředí a češtinu moc neovládala. Všechno dohnala a s manželovou pomocí, který byl sám velmi plodným literátem, začala brzy publikovat. Jan Alois Sudiprav (úžasné jméno!) musel být skvělý chlap. Doslova nadčasový. Hlavně díky němu se z Magdaleny Dobromily stala opravdová osobnost a národní buditelka.
Rettig většinou zastával funkci radního. V různých městech. A tak se často manželé stěhovali: do Přelouče, kde se jim v roce 1813 narodila dcera Jindřiška, pak do Ústí nad Orlicí (roku 1821 se tu narodil syn Josef Ondřej Liboslav), do Rychnova nad Kněžnou, a konečně do proslavené Litomyšle. Nikde nezůstala Magdaléna Dobromila sedět doma. Věnovala se hlavně výchově českých dívek. Připravovala je nejen na manželství (kurzy hospodaření, výuka domácích prací, vaření), ale také rozvíjela jejich ducha literárními posezeními, kde se četli čeští autoři, a recitovaly se české básně. Magdaléna Dobromila měla všude svůj vlastní „salón“, onu proslavenou kafíčkovou společnost. Ráda se starala o české knihovny, kamarádila se s Palackým, Jungmannem a Šafaříkem a dopisovala si s výkvětem českého obrození. Navíc ještě stíhala o českém maloměstském kulturním dění psát „reportáže“ do časopisu Kwěty.
V průběhu let sepsala řadu povídek, milostných i mravokárných (např. Chudobičky). Proto bývá často uváděna jako zakladatelka české červené knihovny. Věnovala se české upistografii (to je slovo, co?), tedy veršovaným blahopřáním a naivní poezii vycházející z lidové tvořivosti (Sbírka rozličných myšlenek). Také psala drobná dramata (Bílá růže) a radila jak vést společenskou konverzaci (Kafíčko - tady to už bylo i s recepty na zákusky a s návodem, jak uvařit opravdu dobré kafe).
A teď ta kuchařka. Její největší počin nejen pro české mozky, ale i žaludky. Veledílo. Domácí kuchařka aneb pojednání o masitých a postních pokrmech pro dcerky české a moravské (1826). Mám doma její několikáté vydání a už mnohokrát mě tenhle český kuchařský základní kámen vytáhl z problémů. Třeba když jsem poprvé připravovala kapra na černo, nadívala holoubata nebo jsem potřebovala překvapit své prožrané přátele atypickými polévkovými knedlíčky. Někdy do ní mrkněte taky. V téhle kuchařce se čte jak v detektivce. Já teď zrovna studuju šneky. Máme jich na chalupě nějak moc...
A teď probereme Rettigovské potomky. Jelikož jsou velmi zajímaví.
Dcera Jindřiška Milína, které se doma říkalo Jetti, byla velice talentovaná zpěvačka. Rodiče jí dopřáli hudebního vzdělání, a tak mohla v roce 1834 debutovat v Praze, přímo v premiéře Tylovy Fidlovačky. V roli Lidušky. Později se z ní stala mistrovská koloraturní pěvkyně. Zpívala v Praze ve Stavovském divadle ve Škroupových zpěvohrách (Dráteník) a také v operách slavných skladatelů (Rossini - Vilém Tell). Později působila ve Štýrském Hradci, ve Vídni a v Mnichově pod jménem Henriette Rettich. Nikdy se neprovdala, ale měla nemanželskou dceru Karolínu. V době své vrcholné kariéry zpívala Jindřiška velké role v operách Mozarta, Donizettiho, Belliniho a dalších. Zemřela v Mnichově na choleru. Bylo jí jen 41 let.
Syn Josef Ondřej Liboslav byl botanik, pedagog a příležitostný spisovatel. Vstoupil do piaristického řádu, byl členem několika vědeckých společností a uznávanou kapacitou ve svém oboru. Vyučoval na piaristickém gymnáziu v Kroměříži a v Nepomuku, kde zemřel v roce 1871.
No, je vidět, že u svých dětí rodiče nic nezanedbali a vybavili je do života samostatností a skvělým vzděláním.
I mně Magdaléna Dobromila ovlivnila. Vždycky mi byla blízká, protože i já ráda vařím. Pevně věřím, že nepůjdu v jejích stopách až moc důsledně. Mám k tomu tak trochu sklony. Šušká se totiž, že Rettigová "provařila" v Litomyšli barák…
Literatura: Spisovatelka a kuchařka - Felicitas Wünschová
