Díky ní je jméno MIROSLAVA v Mexiku poměrně dost známé a oblíbené. Proslavila je tam filmová herečka, velká hvězda tzv. „zlaté éry“ mexického filmu.
Říká se jí „mexická Marilyn“. Což je dost zvláštní, protože když Miroslava zemřela, Marilyn Monroe svou kariéru teprve rozjížděla. Asi to bude tím, že jejich osudy si byly až moc podobné. Deprese, alkohol, prášky, muži, pokusy o sebevraždu. A hlavně mýty a záhady kolem jejich smrti. Dobrovolné?
Miroslava Sternová a narodila se v Praze roku 1926. Byla adoptovaná, ale žila v milující rodině. Značně bohaté. S nástupem nacismu v Evropě začal otec Oskar Stern, lékař, uvažovat o emigraci. Nakonec k ní došlo. Z Československa utekli jen tak tak. Po mnoha peripetiích se Sternovi v roce 1940 dostali do Mexika.
Miroslava byla nádherná a křehká dívka. Se slabými nervy, jak se tehdy říkalo. A tak když jí v roce 1944 zemřela maminka na rakovinu, přišly těžké deprese. Otec ji poslal do New Yorku na studia. Aby změnila prostředí. V USA se Miroslava zamilovala do amerického vojáka. Zasnoubili se a dohodli se na svatbě. Jenže 2. světová válka finišovala a budoucí ženich padl. Tehdy se prý Miroslava pokusila o sebevraždu poprvé.
Zachránili ji, a tak se vrátila do života i do Mexika. A přišel přelomový rok 1945. Tehdy Miroslavu zvolili královnou plesu v Country Clubu. Přítomna byla i smetánka a o krásné cizince se začalo mluvit. I v uměleckém světě.
Její nevšední slovanský půvab samozřejmě přitahoval hlavně filmaře. Proto se Miroslava hned přihlásila do herecké školy. A zase se zamilovala… Do okouzlujícího spolužáka, pozdějšího slavného herce Jesúse Gómeze Obregóna. Vzali se už v únoru 1946. A do roka se rozvedli. Miroslava totiž údajně manžela načapala v posteli… s mužem. Byl to pro ni další šok, ze kterého se hodně dlouho vzpamatovávala. Obzvlášť, když zjistila, že svatbu ženich popohnal hlavně kvůli drbům, podezřením a dohadům. Být gayem v Mexiku ve čtyřicátých letech minulého století prostě nebyla žádná legrace…
Miroslavu zachránil z dalšího psychického propadu film. Role začaly jen pršet. Její přetrvávající lehký slovanský přízvuk byl pokládán za šarmantní a velmi sexy, stejně tak jako ona sama. Své křestní jméno povýšila na umělecké. Hezky znělo, bylo exotické, a přesto je uměli Mexičané vyslovit.
Za devět let natočila Miroslava na třicet filmů. Skvělých, dobrých, průměrných i špatných. Lidé ji milovali hlavně v romantických rolích a v komediích. Byla také hvězdou původních mexických horrorových filmů, což byl v té době velice populární žánr. Pamatuji si na první film, který jsem s ní Mexiku viděla (v sekci pro pamětníky, samozřejmě!). Miroslava ve své roli vytrvale ječela a prchala před oživlou mumií z mayské pyramidy, za kterou se komicky táhl fáč. Slušná slátanina. Ale ona byla fakt nádherná...
Přihlásil se dokonce Hollywood, kde natočila dva westerny. Asi nic moc, protože brzy zapadly. Nejzajímavější nabídku dostala Miroslava od Luise Buňuela. S ním natočila svůj (bohužel) poslední film Ensayo de un crímen (1955). Dnes se často hovoří o tom, že scénář předpověděl Miroslavin konec. V závěru totiž shoří vosková figurína její postavy mohutným plamenem.
Miroslavu milovalo hodně mužů a ona milovala je. Šuškalo se o krátkých vztazích s kolegy herci (Pedro Armendáriz, Cantinflas, Steve Cochran…) i o jejích údajných lesbických úletech.
Její nejprofláknutější láskou byl ale španělský toreador Luis Miguel "Dominguín". Tehdy velmi obdivovaný matador, obletovaný nejslavnějšími a nejkrásnějšími ženami světa, včetně Avy Gardner.
Prý kvůli němu se Miroslava zabila. Prožila s ním další krátký a vášnivý vztah. Seznámili se v Mexiku, pak se viděli ve Španělsku a odjeli spolu na Capri. Tam údajně sličný toreador přísahal Miroslavě věčnou lásku a svatbu, jakou svět neviděl.
Miroslava se do Mexika vrátila koncem prosince roku 1954 celá rozněžnělá a plna očekávání. O to větší to byla perda, když se už za dva měsíce (1. března) dozvěděla , že se její „princ na bílém koni“ oženil s italskou herečkou Luciou Bosé. Byly toho totiž plné noviny…
Dne 9. března najednou zmizela Miroslava všem z očí. Její přátelé se domnívali, že se vyplakává ze své bolesti a nechtěli ji rušit. Znali ji. Dokonce i její hospodyně se spokojila jen s občasným zaťukáním na dveře ložnice. Ale 11. března jí to už nedalo a do pokoje se dostala přes balkon. Našla Miroslavu mrtvou. Ležela v posteli a údajně ještě držela fotografii Dominguína. Kolem ní byly jen prázdné tuby od barbiturátů…
Miroslavin otec Oskar Stern nepovolil pitvu a zařídil urychlený pohřeb žehem. Pro katolické Mexiko té doby něco neslýchaného - kremace! Proto ta paralela s jejím posledním filmem.
A hned se začalo šuškat. Co měl zakrýt pohřeb žehem? Další pochyby byly o dopisech na rozloučenou, které se objevily až druhý den. V prvním z nich se Miroslava omlouvala otci a prosila, aby jí odpustil, že už nechce dál žít. Podepsala se česky „Bambulka“. Tak jí tatínek říkal, když byla malá. Druhý dopis byl pro bratra Iva a obsahoval i malý zvoneček pro Dominguína. Bratr ho měl předat s přáním všeho nejlepšího. Prý byly dopisy podvržené. Dále pak se pochybovalo o zmíněné fotografii Dominguína. Prý ji vyměnili. Původně tam údajně byla fotka herečky Ninón Sevilla, se kterou měla mít Miroslava lesbický vztah…
A jako vrchol všeho se začalo uvažovat, že vlastně vůbec nešlo o sebevraždu. Že šlo o politiku. Jeden z bývalých milenců Miroslavy totiž 8. března havaroval se svým soukromým letadlem. Letělo šest osob. Našlo se ale sedm obětí. Jedna nebyla nikdy identifikována. Údajně to byla Miroslava, která se ke svému příteli vrátila a chtěla s ním začít nový život. Pár kolegů herců dokonce dosvědčilo, že Miroslava měla v tomto směru do budoucna velké plány. Ale - zmíněný milenec byl ženatý a k tomu ještě syn majitele nejvýznamnějších mexických novin. Otec i syn byli zapleteni v politice. Proto se prý celé neštěstí zakamufllovalo tak, aby prominentní rodina nebyla spojována s hysterickou herečkou. Dokonce se i oprášilo podezření z minulosti, že Miroslavu si koupil komunistický režim její vlasti a že vlastně byla špiónka. Upřímně řečeno, tahle celkově krkolomná verze mi přijde jak scénář k připitomělému filmu...
Miroslava dodnes fascinuje a přitahuje pozornost. Stejně jako Marilyn. Po šedesáti letech! Točí se o ní filmy, píšou romány a pořád vycházejí články, které hloubají nad její "záhadnou" smrtí.
Mám s Miroslavou něco málo společného. Nejde jen o český původ. Její život totiž skončil v „mé“ ulici Kepler na Polanku, kde jsem bydlela tři roky. A zabila se kvůli muži, pro jehož syna mám zase slabost já (viz foto vpravo). Už přes dvacet pět let. Jmenuje Miguel Bosé a je to můj nejoblíbenější zpěvák.
Takže i já mám svůj amor imposible…
Námět: cine-mundial.blogspot.cz; obrázky-internet
Ad O svatých trochu jinak - 30.11. slaví sv. Ondřej
