Nežily tam jen Židovky. Ale také křesťané a Mauři obého pohlaví. A Židé samozřejmě. V raném středověku evropské město kultury pro svou přímo ukázkovou toleranci a tvůrčí soužití tří komunit a náboženství. A pak se stalo, že jedna víra nakonec zvítězila. Pro obyvatele Toleda bohužel.
(Zdroj ilustrace : apostoladomariano.com)
Ale kouzelné město naštěstí zůstalo dodnes ...
Před mnoha a mnoha lety žila byla v Toledu jedna moc krásná a hodná dívka jménem Casilda. Její otec byl emír, tedy vládce, co neměl křesťany rád. Měl jich plné vězení.
Casilda měla dobré srdce a bylo jí zajatců líto. Proto je pravidelně navštěvovala, nosila jim jídlo a ošetřovala je. Ale také jim naslouchala.
Jednoho dne ji otec začal podezřívat a počíhal si na ni u vrat vězení. Casilda zrovna nesla košík plný jídla pro zajatce. Měla ho schovaný pod závojem. Když na ni otec uhodil s dotazem, co to nese, vyhrkla, že květiny. Otec nevěřícně odhrnul závoj z koše a byly tam - růže! A tak byl první zázrak pozdější svaté Casildy na světě.
Ani po tomhle zážitku maurská princezna s návštěvami vězení nepřestala. A ještě více přilnula ke křesťanské víře. A pak se jednoho dne stalo, že onemocněla krvotokem. Když se její stav neustále horšil, doporučili hakimové (lékaři) léčení u jezírka sv. Vincence poblíž Burgosu. Problém ale byl, že tohle město bylo v kastilském království. Přesto se oba panovníci - křesťanský a muslimský - dohodli a maurská princezna byla na kastilském území přijata se všemi poctami. A vyléčila se.
Šťastná a vděčná se nechala pokřtít a rozhodla se zůstat. Svůj vznešený doprovod poslala zpět do Toleda se zprávou, že se už nikdy nevrátí a že se zříká veškerého svého bohatství.
V Briviesce, na místě kde se uzdravila, si nechala postavit poustevnu s kaplí. A dožila se tam vysokého věku v modlitbách a odříkání.
Tolik křesťanská legenda.
Svatá Maurka z Toleda bývá vzývána při ženském krvácení a manželské neplodnosti a jejími hlavními atributy jsou korunka na hlavě a košík s růžemi. Její připomínka v liturgickém kalendáři je 9. dubna.
Casilda žila a poustevničila v 11. století, takže můžeme jen polemizovat, jak dalece je story pravdivá.
Faktem je, že baroko s příběhem určitě udělalo své. I u nás v Praze.
Máme totiž sochu sv. Casildy Toledské - díky augustiniánům - v kostele sv. Tomáše na Malé Straně. Umělcův záměr zvýraznit odlišnost světice je poněkud přehnaný. Pražská Casilda je totiž černá jako šůviks ...
Všichni moji svatí na :
http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/76155/O-svatych-trochu-jinak.html
Literatura: Rok se svatými (Schindler, Schauer) ; španělský internet (catholic.net, mercaba.org)
