Zmrzlí jsou tu. Ledového chlapce jsme zvládli včera, dnes se vrhneme na prvního z mužů.
Sv. Servác - detail obrazu Karla Škréty v zámku v Mníšku pod Brdy (internet)
Biskup Servác byl zřejmě Armén. Prý se knězem stal až ve starším věku, do té doby žil běžným světským životem. Jeho obrat měl se vší pravděpodobností na svědomí jistý Atanáš Alexandrijský, také pozdější svatý. Tenhle zanícený bojovník proti ariánům */ byl zrovna v Arménii ve vyhnanství a vůbec nezahálel. Takže vycvičil Serváce natolik, že byl v roce 340 jmenován biskupem ve vlámském městě Tongeren (dnešní Belgie). Načež mu začala velmi slibná církevní kariéra.
Spolu s Atanášem objížděl církevní sněmy, jelikož oba velmi bojovali proti stále rozšířenému ariánství. A tak po roce 343 řečnili na synodách v Sardice v Thrákii (Sofie, Bulharsko) nebo v Rimini (roku 359).
A ještě další starosti měl Servác. Evropou se zrovna proháněli Hunové. Jako biskupovi se mu zdálo, že jeho diecéze se dostatečně nekaje a obával se biče božího. Vlastně obou. I toho s velkými písmeny, tedy Attily. Pročež sám vykonal kajícnou pouť do Říma, aby ve svatém městě vyprosil spasení svých oveček. Celou cestu mu prý nad hlavou letěl orel a tak mu na trudné pouti poskytoval milosrdný stín.
V Římě zahájil Servác pobyt třídenním půstem. Když pak rozjímal na hrobě sv. Petra, usnul a ve snu se mu zjevil Petr sám. A sdělil mu, že celá Galie bude potrestána za svou hříšnost (tam bylo ariánů!) pohanským nájezdem Hunů. Ale Servácovi, zřejmě jako bonus za jeho pouť, půsty a pokání, přislíbil Petr úlevnou smrt. Ještě před vpádem obávaného Biče Božího.
Zdrcený Servác se vrátil do své diecéze, aby nadále nabádal k pokání a varoval před před božím trestem, tedy Huny. Moc to nezabralo. Když cítil, že se blíží jeho konec (zřejmě rok 384) vydal se do Maastrichtu, kde chtěl být pochován. Hrob si hodlal připravit sám. Jak to dopadlo se neví. Buď zemřel přirozenou smrtí, nebo ho tam utloukli dřevákem. Každopádně se ale u jeho hrobu děl zázrak za zázrakem, takže už v polovině 6. století nad hrobkou postavili kostel. A pořád ho renovovali a zvětšovali. Proto je dnes Bazilika sv. Serváce nejstarším chrámem v Holandsku. Kdysi ho navštívil i Karel IV., aby si odnesl do Prahy světcův ostatek.
A ještě jedním poutkem je Servác spjatý s námi Čechy. Můžete se o něm přesvědčit i dnes na zámku v Mníšku pod Brdy.
Ten koupil v roce 1655 po povýšení do šlechtického stavu jistý Servác z Engelsflussu. A ten zas kamarádil s naším nejslavnějším barokním malířem Karlem Škrétou. Takže umělec na zámku býval častým hostem. Na zakázku svého přítele a mecenáše namaloval na měděnou desku oltářní obraz jeho patrona. Zámecký pán si obrazu velmi vážil prý hlavně pro jeho námět, který si ostatně objednal sám: sv. Servác spolu se sv. Atanášem brání Svatou Trojici proti bludaři Ariovi. Servác z Engelsflussu byl totiž zapřísáhlý katolík a v roce 1648 se osobně zúčastnil úspěsné obrany Karlova mostu před Švédy.
Tak teď zase zpátky k dnešnímu světci.
Svatý Servác je patronem zámečníků a stolařů. Pomáhá proti revmatismu, bolestem nohou a horečce. Zabraňuje přemnožení myší, potkanů i krys a jako "ledový muž " chrání rostliny proti škodám z mrazíků.
Atributy má různorodé : orla (ochrana před UV zářením, když šel do Říma), dřeváky (jedním ho možná klepli), knihu i brýle! (učenost) a biskupský oděv. Občas ho zobrazují jako poutníka spícího na slunci nebo jak zabíjí draka (ariánství).
A jak je na tom s pranostikami? Uvádím jednu za všechny. Všeříkající :
Před Servácem není léta, po Serváci s mrazy veta !
*/ Glosa : Ariánství (podle alexandrijského kněze Areia/Aria) - sice také křesťanství, ale prý bludařské. Tak totiž rozhodl už roku 325 První ekumenický sněm v Nikaji. Ariánství totiž popíralo božství Ježíše Krista a tudíž neuznávalo Svatou Trojici. Zhruba řečeno.
Literatura : Rok se svatými (Schindler, Schauer)
www.npu.cz (Karel Škréta, Servác z Engelsflussu )
Všichni moji svatí na :
http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/76155/O-svatych-trochu-jinak.html
