Už je to drahně let, co jsem žila v Mexiku. Od té doby říkám, že polovinou srdce jsem Mexičanka. A tak jsem si sem přivezla nejen nádherné vzpomínky, ale i tradice...
Jednou z nich je "zapékání" Ježíška do tříkrálového koláče. Každoročně. A jelikož se jedná o tradici spojenou s mejdanem, jen tu a tam se nám povede přesné datum 6. ledna. Sešlost bývá vždy početná, a tak i letos jsme doladili termín mírně pozdější. Proto je fotodokumentace z loňska.
Mexičané si starý španělský zvyk, popsaný už ve 12. století, trochu upravili. Namísto tradiční fazole nebo mince, zapékají do kulatého nebo oválného koláče figurku miminka. Jako připomínku, že maminka Maria musela Ježíška schovat před Herodem, jinak by se stal jedním ze zavražděných neviňátek. Nakonec, on byl přece ten, kvůli kterému se celý hrůzný příběh odehrál...
Dříve bývala figurka porcelánová a v mnoha mexických rodinách ji dodnes používají generace. Sama jsem měla na dlani jednu přes sto let starou. Teď už jsou povětšinou miminka z tvrzeného plastu, odolná proti žáru. Tříkrálový koláč je v Mexiku barevný, skoro vždy v barvách národních (zelená, bílá, červená), zdobený kandovaným ovocem a hrozinkami. Reprezentuje dary tří králů Ježíškovi.
Nejhezčí na tom všem je, že se sejdou lidé, kteří se mají rádi a společně koláč rozkrájí. Jeden po druhém. A ten, kdo Ježíška najde je "vyvolený" a čeká ho jistojisté štěstí po celý rok. A taky musí celou společnost pozvat na Hromnice na atole a na tamales. V Mexiku. Tady je s tím trochu problém, jelikož ono atole je kořeněný nápoj z kukuřice, co se zlehka podobá našemu řídkému vanilkového pudinku. A tamales jsou zase delikatesa z kukuřičné mouky, masa a třeba i ananasu, vařené v páře v kukuřičném listí. To tu moc neumíme. A tak jsme si to u nás v rodině česky zjednodušili a 2. února si uděláme mejdan zas, tentokrát u onoho jedince, co Ježíška našel.
No řekněte, nedovezla jsem sem hezký družný zvyk?
