Kterak se Pernštejnové ve světě neztratili

U nás sice vymřeli po meči i po přeslici, ale jejich potomci svými sňatky zamíchali krví mnoha evropských šlechtických rodů.

Však měla Polyxena z Pernštejna, provdaná Rožmberkovna a poté z Lobkovic, sedm sourozenců a rodiče, kteří se postarali o jejich budoucnost. Otec Vratislav II. z Pernštejna sice umřel dost brzo, ale dětí měl jak smetí. Šest dcer a dva syny. Tedy, původně mu jeho španělská manželka María Manrique de Lara porodila dětí jednadvacet, ale většina z nich zemřela.

Ale i mezi přeživšími potomky si smrt začala vybírat dost brzo. Černá a smutná paní z Pernštejna musela pohřbívat své děti ještě několikrát. Jako prvního syna Maxmiliána, olomouckého kanovníka, který zemřel za studií v Římě roku 1593.

Mezitím se ostatní stíhali ženit a vdávat. Staršího syna Jana (*1561), dědice a pokračovatele rodu, oženili se španělskou sestřenicí z rodiny Manrique de Lara. Jeho žena Anna Marie mu sice povila syna a dvě dcery, ale byly s ní později trochu problémy. Všechno začalo v roce 1597, když ovdověla. Jan byl úspěšný vojevůdce a prý dokonce vynalezl výbušninu, které se říkalo pernštejnská petarda. No, a když zrovna bojoval v Uhrách s Turky, tak ho při obléhání pevnosti Ráb (dnes Györ) trefila turecká dělová koule přímo do prsou. Kusy jeho těla museli posbírat na břehu Dunaje. Jeho manželka sice nějakou dobu truchlila, ale pak se spustila s Karlem z Lichtenštejna. Ten byl původně protestant a brzy mu došlo, že jako katolík na tom bude ve vypjaté době lépe. Pročež konvertoval, a přes postel a  hlavně španělské i jiné známosti své milky, jak tvrdily tehdejší zlé jazyky, přeskotačil do vysoké politiky. Anna Marie asi byla vdovou veselou, neboť měla mít pletky i s kardinálem Alessandrem d´Este a jakýmsi francouzským kavalírem jménem Bergeron. Dokonce se šuškalo, že spí i se španělským velvyslancem Guillénem de San Clemente, tehdy už nemocným mužem ve značně pokročilém věku. Spíš asi jen šlo o kontakty v rámci starého rodinného pernštejnovského přátelství. Nakonec se Anna Marie roku 1606 znovu provdala za jistého Bruna z Mansfeldu.

O Janovy tři děti Annu, Frabonii a Vratislava Eusebia (pokračovatele rodu) se starala teta Polyxena na Litomyšli. K nim se ještě vrátíme.

A teď zpět ke španělsko-českým potomkům Vratislava z Pernštejna a Marie.

Nejstarší dcera Johanna (*1556) se provdala do rodné země své matky. Jejím manželem se stal Fernando de Aragón y Borja, vévoda z Villahermosy. Jméno Borja je původní tvar nechvalně proslulého jména Borgia. Johannina tchyně byla totiž pravnučkou onoho zhýralého papeže Alexandra VI., který pocházel z Valencie. Johanna, ve Španělsku Juana, měla tři dcery. Nejstarší Marie Luisa zdědila vévodský titul a vzala si dalšího Borju - Carlose hraběte z Ficalho.

Další pernštejnská dcera Alžběta/Eliška/Isabel (*1557) nejdříve šla za dvorní dámu k Alžbětě Habsburské (krásné sestře císaře Rudolfa II.) do Francie. Isabel proslula svými jazykovými znalostmi - mluvila plynně česky, španělsky, německy, italsky, francouzsky a latinsky. Velmi dobře jazykově vybaveni byli sice všichni její sourozenci, ale ona byla údajně nejlepší. Provdala za Albrechta I. z Fürstenberku a měla s ním kupu dětí. Dostaly i česká jména: např. Vratislav, Ludmila nebo Václava. O další její dceři Martě Polyxeně bude ještě řeč.

Františku (*1565) vdali do Itálie za knížete Andreu Mattea Acquavitu z Caserty. Tohle manželství bylo nějaké divné a snad ani nebylo naplněno. Po letech bylo zřejmě anulováno a došlo ke změně manželky. Kníže si pro ni nešel od Pernštejnů daleko, vzal si totiž dceru své švagrové Isabely z Fürstenberku, již zmíněnou Martu Polyxenu (*1588), se kterou měl syna Carla.

Polyxena (*1566), kterou jsme dopodrobna probrali minule, byla vdaná dvakrát. Za Viléma z Rožmberka, se kterým děti neměla a za Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic. Tomu porodila jediného syna Václava Eusebia a stala se tak „pramáti“ dalších Lobkoviců.

Jako další následuje Elvíra (*1571). Ta si vybrala kariéru jeptišky v Madridu. Kde jinde, než u Bosých karmelitánek.

A konečně jsme se dostali k Bibianě (*1578). Ta se údajně jako jediná vdala z lásky. Takhle neuvěřitelně jí to klaplo s Franceskem Gonzagou markýzem z Castiglione. Zachovaly se překrásné  zamilované dopisy, které jí psal. Vyvedli spolu čtyři děti. Syn Ferdinando, pokračovatel rodu Gonzaga, se oženil s Olympií z rodu Sforza a Visconti a dcera Giovanna si vzala Jiřího Adama Martinice. Vážně! Nejstaršího syna Bořity z Martinic, který byl v Praze kdysi vyletěl z okna Starého královského paláce Tomu říkám kolo dějin...

A teď už zbývá jen ten finální pernštejnský meč a přeslice.

Vratislav Eusebius (*1594) Janův syn, šel ve vojenských šlépějích otce. Až tak moc ho kopírovat nemusel, neboť ho v rámci Třicetileté války roku 1631 zamordovali Švédové. Byl bezdětek a tudíž poslední muž z Pernštejnů.

Po jeho smrti se dědičkou pernštejnovských majetků stala jeho svobodná sestra Frebonie (*1596). Přesto, že byla bohatou nevěstou, stejně se neprovdala. Proslula svou charitativní prací a sponzoringem církve. Založila v Litomyšli piaristickou řádovou kolej a hlavní část svého majetku odkázala karmelitánskému klášteru při kostele Panny Marie Vítězné, kde už dávno měli rodinný klenot, který do Čech přivezla její španělská babička. Pražské Jezulátko. Frebonie z Pernštejna zemřela roku 1646, čtyři roky po své tetě Polyxeně z Lobkovic. Byla poslední slavného jména...

Dědicem pernštejnovského odkazu i majetku se stal Polyxenin syn Václav Eusebius, druhý kníže z Lobkovic a vévoda Zaháňský. Vojevůdce, pak nejvyšší hofmistr a také první ministr císařství.

Takový byl osud potomků smutné Černé paní Marie Manrique de Lara, která se většině svých? dětí musela dívat do hrobu. Ale její španělská krev spolu s českou pernštejnovskou koluje v evropských rodech dál. Prý dokonce i v královských…

 .  
Zdroje (fakta): geni.com; genealogy.euweb.com; npu.cz