Královna a brokolice

Nezvyklé propojení. Ale k ní prostě patří. Podobně jako špenát, mrkev a špagety. A nikoliv jako příloha...

Narodila se totiž v Itálii a stala se polskou královnou. Bona Sforza.

Manželství jejich rodičů moc požehnané nebylo. Matka Isabela Aragonská byla vnučkou neapolského krále a otec Gian Galeazzo Sforza byl od svých sedmi let milánským vévodou. Jelikož jeho tatínka nechal se vší pravděpodobností otrávit vlastní bratr Lodovico, zvaný il Moro. Říkalo se mu tak, protože měl tmavou pleť a vůbec vypadal jako Maur. 

Když bylo Gianu Galeazzovi devatenáct let, oženili ho s Isabelou Aragonskou. Trable začaly hned po svatbě, jelikož se manžel nějak neměl k naplnění manželství. Možná byl homosexuál nebo mu tuhle problematiku nikdo nevysvětlil. Nakonec se to nějak povedlo a narodily se čtyři děti. Bona přišla na svět 2. února roku 1494. A za pár měsíců byl její otec mrtvý. Říkalo se sice, že zemřel "z nadměrného užívaní sexu" (!), ale všichni tušili, že to bylo spíš z nadměrné touhy po moci. Čí? No přece Lodovika il Mora. Prý svého synovce otrávil.

A tady jedna slavná zajímavost. Zmíněný "travič" totiž sponzoroval jednoho všestranného umělce a totálního všeuměla jménem Leonardo da Vinci. Odtud Leonardovo "milánské období", které bylo velmi plodné. A při té příležitosti mu sedávala modelem i Isabela Aragonská. Dokonce se v poslední době hloubá, zda právě ona není jednou z adeptek na Monu Lisu...

Ale teď už zpět k naší Boně. Když její mladičký otec zemřel, byla ještě miminko. A nevyrůstala v klidné době. Její matka bojovala s Lodovikem Morem kvůli následnictví pro svého prvorozeného syna, do toho probihala válka s Francouzi a nakonec jí začalo umírat jedno dítě za druhým. Až zůstala jen Bona. Díky svému původu měla Isabela Aragonská dobré kontakty u evropských dvorů. A tak není divu, že o vzdělanou a krásnou Bonu byl jako o nevěstu značný zájem. Dokonce i ve vzdáleném Polsku. Tam totiž roku 1515 ovdověl místní mocný král a litevský velkokníže Zikmund I. Starý.

A tak Bonu provdali v zastoupení v prosinci roku 1517. Svatba byla velkolepá. Do Krakova, za svým skoro o třicet let starším manželem, se Bona vydala z Neapole počátkem února následujícího roku. V dubnu proběhla její korunovace. A mladá panovnice hned nasadila tvrdou páku. Začala pracovat na svém postavení a politickém vlivu. Konečně zúročila své skvělé  vzdělání z Itálie, kde nestudovala jen jazyky a klasickou literaturu, ale cvičili ji i v odborných disputacích. Brzo měla svůj vlastní silný dvůr plný příznivců a obdivovatelů. A jelikož se znala s papežem, získala od něj právo zasahovat do obsazení významných církevních postů. 

Důležité byly hlavně finance, jelikož Bona věděla, že v nich je moc. A tak hromadila majetky, kupovala statky a dávala dohromady kapitál. Aby konečně Jagellonci získali finanční nezávislost.A dařilo se jí. I v manželském loži. Už v roce 1519 se narodila dcera Isabela (budoucí uherská královna), do roka přišel na svět Zikmund August (další polský král), roku 1522 dcera Žofie a pak hned Anna, která se paradoxně stala polskou královnou v roce 1576, když korunu převzal její manžel Štěpán Báthory. V roce 1526 se narodila Kateřina, budoucí švédská královna. Samé dcery. A tak, když následujícího roku přišla královna - a s ní i Polsko - o předčasně narozeného syna Olbrachta, byl z toho velký smutek. Stalo se tak po Bonině pádu z koně. Zranila se tak vážně, že už další děti mít nemohla. 

Jen co se královna vzpamatovala, začala pracovat na zajištění jagellonského následnictví pro svého jediného syna Zikmunda Augusta. Přemlouvala polskou šlechtu (a propos - polsky se naučila velmi brzo), intrikovala, uplácela, až to roku 1528 klaplo v Litvě, kde byl Zikmundovi Augustovi přiznán titul velkoknížete. A v roce 1530 byl malý kralevic korunován polským králem. To dost rozzuřilo velký počet polského panstva. Hned si vynutili speciální zákon o definitivní korunovaci až po smrti krále Zikmunda Starého, pokud k ní ovšem dá šlechta souhlas.

Ale Bona se nestarala jen o politiku a prachy. Osvícena italskou renesancí financovala stavby mlýnů, pil a mostů. Také nechala obdělávat ladem ležící půdu, čímž vlastně budovala zemědělství. A svou stopu zanechala i jinde. Jelikož jí polská krmě asi moc nechutnala (to víte - věčně zelí) obula se i do gastronomie. Založila rozsáhlé zahrady a skleníky a zavedla v Polsku mrkev, květák, špenát, brokolici a rajčata. Za jejiho panování se hojně jedly špagety a jiné těstoviny, které si Poláci oblíbili. A z medoviny se pomalu a jistě začalo přecházet na víno...

Na politickém vlivu pracovala Bona neustále. V žaludku jí ležela hlavně zpupná a odbojná Litva. A tak tam vytrvale skupovala a usedlosti a latifundie, až po roce 1536 postupně získala dozor nad celními komorami velkoknížectví, čímž ještě vic zbohatla. V této souvislosti Bona hodně bojovala s mocným litevským rodem Radziwillů. Takže jí synek Zikmund August vůbec neudělal radost, když se do Radziwillovny jménem Barbara zamiloval a učinil z ní svou milenku. A miloval ji furt, i když ho v roce 1543 oženili s epileptičkou Alžbětou Habsburskou. 

Jenže Bona nesnášela Habsburky, tak od ní nemocná Alžběta taky dostávala pěkně zabrat. A když za dva roky zemřela, nic se pro Bonu nezlepšilo. Jelikož se stále zamilovaný synek oženil se svou dlouholetou milenkou. Matka byla proti, šlechta byla proti, ale Zikmund August na své manželce trval. A prosadil si ji i díky tomu, že už byl král. Bona totiž ovdověla v roce 1548.

Mezi matkou a synem to ale neklapalo už od roku 1544, kdy se Zikmund August usadil v Litvě, čímž velmi oslabil tamní Boninu moc. Svatba s Barbarou byla poslední kapka. Bona sebrala mladší dcery a odjela z Krakova. Usadila se v Mazovsku. Nenávist mezi tchyní a snachou byla natolik veliká, že když Barbara Radziwillovna v roce 1551 zemřela, šuškalo se po celém Polsku, že ji nechala Bona otrávit. Rod Sforza byl přece v travičství přeborník... Ale moderní věda dokázala, že jí bylo ukřivděno. Barbara zemřela na rakovinu děložního hrdla.

Bona Sforza žila v Mazovsku osm let. Roky ubíhaly a smíření se synem se stále nekonalo. A tak v roce 1556 odjela do rodné Itálie - do Bari. Polská šlechta jí ale jen tak nepustila. Královna matka se musela zříct všech svých statků...

A do roka dostihlo Bonu v Bari prokletí rodu Sforzů. Jed. Otrávil ji její dvořan na objednávku Habsburků. Prý proto, že královně Boně dlužili mraky peněz a neměli na splátky...