Je to neuvěřitelné, ale rok je pryč. Zatím jen můj seriálový blogový, ale přesto konstatuji, že čas hrozně letí.
Vloni 25. listopadu jsem vyhlásila akci O svatých trochu jinak. Zmapovala jsem, co se dalo a snad jsem našla i pár svých čtenářů. Takové speciální téma prostě moc netáhne. Proto bych chtěla všem svým věrným poděkovat. A pokud se mi podařilo někoho z vás naháčkovat na svého velkého koníčka, nezoufejte. I v budoucnu se k nějakému tomu světci či mučednici vrátím. Sem tam. Někteří mi unikli a občas bývalo natolik liturgicky narváno, že jsem nevěděla, koho dřív prohnat svým břitkým perem.
Ale jak známo, čeho je moc, toho je někdy příliš. Pročež je třeba začít znova a nenechat se odradit…
Své oblíbené historii zůstanu věrná. Pokusím se o něco ve stylu laskavého bulvárního koutku z dob minulých. Nakonec, kdo by si občas rád nevyslechl nějaký šťavnatý drb, že… Pikanterie z historie takové budou. Něco ve smyslu kdo s kým, o čem, pro koho. A taky třeba i jak a proč...
No a co by to bylo za vyhlášení nové éry bez volebního slibu a náznaku programu? Neboť doufám, že někteří z vás si mne doopravdy zvolí, dá-li pánbu, sv. Václav a sv. Anežka Česká...(abych tedy byla stylová, vzhledem ke své /už/ minulosti...).
Tady je můj první příběh, dnes mírně detektivní:
Znáte mexického císaře Maximilána a jeho ženu Charlottu, která při korunovaci přijala jméno Carlota? Tahle rakouská náplava se v Mexiku vůbec nelíbila. A tak samozvaného císaře (postrčeného Francouzi) mexičtí patrioté popravili v Querétaru roku 1867. Tři roky po korunovaci. Jeho manželka Carlota ušla exekuci jen díky tomu, že byla zrovna v Evropě, kde se snažila vydyndat pomoc pro rozkolísané mladé císařství. Ale ani ona neunikla. Nikdy se nedozvěděla, že si mexickou pomstu se vší pravděpodobností odvezla uvnitř svého vlastního těla. Byla to sice velmi krásná, ale ambiciózní žena, kterou v Mexiku neměl rád snad nikdo.
Carlota byla negativně proslavená i v Evropě. Všechny dvory věděly, že pro svého manžela a jeho kariéru by se třeba rozkrájela. A tak se zpočátku nikdo nedivil, že je tak vehementně úporná. Když ale vtrhla ve Vatikánu přímo k papeži, lehla si mu k nohám a ječela, že ji musí nechat ve svém sídle přespat, neboť má v patách agenty francouzského císaře Napoleona III. i s jedem, který ji má zlikvidovat, zděsili se všichni. Za žádnou cenu ji nemohli z papežského sídla dostat ven, jelikož se s každým prala. Nezbylo jim nic jiného, než dát císařovně postel do knihovny a nechat ji tam do druhého dne. Carlota se uklidnila a ráno odešla dobrovolně. Incident se musel řešit a patřičně zaznamenat, jelikož Carlota byla jediná žena, která kdy přespala ve Vatikánu. O skandálu se samozřejmě hodně mluvilo a soudilo se, že se císařovna Carlota nervově zhroutila.
Jenže Mexičané dávno věděli, že je všechno jinak. Neboť tam, stejně jako u nás, se hned všechno rozkecá. A jak to tedy údajně bylo ?
Carlota nemohla mít děti. A pro následníka by se upsala třeba samému ďáblu. Nebylo to třeba, jelikož na mexických trzích se neplodné císařovně nabízela jednodušší možnost. Místní domorodé léčivé směsi.
A tak se Carlota jednoho dne zababušila do závoje a vydala se inkognito k vyhlášené indiánské babě kořenářce, aby se poradila a koupila si něco, co by jí pomohlo otěhotnět. Jenže specializovaná trhovkyně nebyla žádná primitivka a hned ji poznala, jak dí legenda. Navíc se jednalo o stoupenkyni Benita Juareze, budoucího prezidenta (prvního indiánského) a taky osvoboditele Mexika z francouzského jha. Léčitelka si Carlotu vyslechla a kýžený prostředek jí prodala. Ale zcela jiného druhu, než císařovna doufala...
Carlota v Mexiku "lék" nějakou dobu užívala a svědkové potvrdili, že už jí mírně šibalo cestou do přístavu Veracruz. Ve městě Puebla (přespávala v rezidenci guvernéra) uprostřed noci náhle probudila celý dům. Služebnictvo s ní muselo běhat po paláci sem a tam, neustále otvírat dveře pokojů a všechny skříně. Císařovna nijak své počínání nevysvětlila a po několika hodinách si zase šla lehnout. Za tři dny pak odjela do Evropy. Po příjezdu do Francie se už šílenství hlásilo dost jasně. Když ji přijal císař Napoleon III., tvrdila mu Carlota, že byla otrávena. Poté se odehrál již zmíněný incident ve Vatikánu. A jsme u toho.
Podle badatelů všeho druhu a také našeho zuřivého reportéra Egona Ervína Kische, se jednalo se vší pravděpodobností o paranoidní psychózu způsobenou pomalou otravou. Čím? Držte se …lysohlávkou! Ne ovšem tou naší, ale zřejmě lysohlávkou mexickou (Psilocybe mexicana) nebo aztéckou (Psilocybe aztecorum). Domorodci houbičkám tohoto typu říkajíteyhuinti nebo také teonanáctl - maso bohů. Pravidelné užívání takové "smaženice" způsobuje - z hlediska psýchy - naprostý rozklad osobnosti. Údajně.
Nutno ještě podotknout, že E.E. Kisch po soustavném průzkumu nabídky mexických tržišť a studiu projevů Carlotina šílenství, krátce uvažoval i o jiné možnosti. O intoxikaci alkaloidem extrahovaným ze semen stromu zvaného colorin (Erythrina), který má v češtině půvabné jméno zarděnice. To mne zaujalo, jelikož mám ke colorinu velmi specifický vztah. Kdysi dávno jsem totiž rok za rokem obdivovala jeho nádherné rudé květy na naší zahradě ve čtvrti Polanco. Shodou okolností nedaleko parku Chapúltepec (my - čeští Mexičané - mu říkáme Čapulťák - foto výše vlevo), kde v honosném zámku prožil císařský pár svou tragickou mexickou etapu.
A jak to s Carlotou dopadlo? Nikdy se neuzdravila. Spávala s panenkou, které říkala Max a o které si myslela, že je to její syn. Jindy tvrdila, že má dceru Carlotu Maximilianu. Pořád věřila, že je mexickou císařovnou. Její příbuzní ji drželi v izolaci - nejdříve na zámku Miramare u Terstu, později v rodné Belgii. Tam také roku 1927 v osmdesáti sedmi letech zemřela, když podlehla zápalu plic. Svého milovaného Maximilána přežila o šedesát let. O šedesát let strávených v permanentním šílenství…
Námět: La Locura de una Emperatriz (Šílenství jedné císařovny), E.E. Kisch; obrázky-internet
Malé upozornění - už jen jako vzpomínka: dnes slaví sv. Kateřina Alexandrijská
