Patnáctiletý kluk. Sirotek, kterého převálcovala zlá doba. On se ale nedal a stal se z něj mučedník.
Narodil se ve vězení a později mu začali říkat Mames. Podle dalších zdrojů i Mamans.
Jeho rodiče spolu seděli v báni v Cesarei (dnes v Turecku), jelikož byli křesťané. Zřejmě je ke změně názoru vytrvale "přemlouvali" mučením. Až z toho maminka předčasně porodila mrňavého chlapečka, který se jen tak tak držel při životě. Když jeho rodiče umučili definitivně, mimino se podařilo propašovat ven z vězení. Ujala se ho bohatá křesťanská vdova Ammia, která byla později také prohlášena za svatou. Zřejmě za zásluhy o Mamanse. Od ní prý dostal klučík i své jméno. Když ještě neuměl mluvit, žvatlal prý něco podobného a už mu to zůstalo. Nutno ale podotknout, že o jeho jméně je ještě jedna teorie. K té se dostaneme později.
Legendy o Mamansově životě zaznamenali Basileios Veliký a Řehoř Naziánský. Podle nich Ammia chlapce vychovala jako křesťana. Jak také jinak, že. Když zemřela, bylo Mamansovi necelých patnáct let. A měl pocit, že musí šířit víru dál. Pročež ho zanedlouho prefekt Cesareje uvěznil. Vládl císař Aurelián, co neměl křesťany rád, takže ani o mučení nouze nebyla. I Mamanse si podali. Jenže - nad klučíkem držel ochrannou ruku anděl a vyvedl ho z vězení. Doporučil mu, aby se schoval v nedalekých horách a žil tam jako poustevník.
Tak se stalo. Mamans se zabydlel v divočině a všechna zvířata ho hned milovala. Hlavně šelmy. Lvi a tygři se kolem jeho jeskyně promenovali denně. Lízali mu rány a dělali mu společnost. Nikdy neublížili laním, jejichž mlékem se Mamans živil. A tady se dostáváme k druhému významu jeho jména. Může znamenat i "ten, co byl kojen".
Jednoho ze lvů si Mamans natolik ochočil, že na něm i jezdil. Až jednou takhle dorajtoval přímo k prefektovi Alexandrovi do Caesareje. Zřejmě ho chtěl přesvědčit, co všechno je možné, když se věří v jednoho Boha. Nebyl to dobrý nápad. Mamansův andělíček strážníček asi tentokrát absentoval. Lva Mamansovi odkráglovali a jeho samého zavřeli, znova mučili a pak odsoudili k smrti. A jako zvláštní bonus dostal možnost zemřít v cirku. Měly ho roztrhat a zadávavit šelmy.
Samozřejmě to nevyšlo. Šelmy Mamansovi neublížily. Uložily se kolem něj do kruhu a usnuly. Horší ale byli rozzuření diváci. Hnáni heslem - CHCEME VIDĚT KREV - vzali iniciativu do vlastních rukou a ubohého Mamanse ukamenovali. Stalo se tak pravděpodobně roku 273 nebo 274.
Ve středověku byl mučedník Mames/Mamans neobyčejně oblíbený. V Langres ve Francii mu postavili dokonce katedrálu, jelikož získali převzácné ostatky - hlavu a paži. Ve Španělsku dodnes patronuje neskutečnému množství městských čtvrtí a vesnic. I na trase Svatojakubské pouti je řada jeho kapliček a zastavení.
Svatý Mamans je patronem kojenců a sirotků. Ve Španělsku i lidí trpících frakturami (ukamenování) kolikami a vředy. To proto, že podle jedné z dalších verzí byl mučedníkův život definitivně ukončen probodením žaludku. Trojzubcem.
Tak až zas jednou budete rajzovat po světě a zahlédnete někde obraz nebo sochu kluka an jede na lvu, už budete vědět, jak k tomuhle atributu Mamans přišel...
Literatura: Rok se svatými (Schindler a Schauer), preguntasantoral.es
