Prý co Čech, to muzikant. A tak je až s podivem, jak málo je u nás kostelů zasvěcených patronce hudby, varhaníků (hudebníků), pěvců, básníků, výrobců hudebních nástrojů a slepců - sv
Rod Cecilů patřil v Římě počátkem 2. století ke smetánce. A tak se Cecílii dostalo i odpovídajícího vzdělání. Legenda praví, že tajnou křesťankou byla už od dětství, což bylo v tehdejších dobách - slušně řečeno - o ústa. Cecílie se do toho opřela po svém. Nosila pod luxusními šaty žíněnou košili a studovala hlavně hudbu a zpěv, aby mohla nenápadně velebit Boha.
Když dospěla, její otec ji postavil před hotovou věc. Budou vdavky. Vybral jí sice bohatého a krásného, ale pohanského mladíka Valeriána. Cecílie byla poslušná dcera, pročež souhlasila. Ale v hlavě se jí už rodil plán.
Svatba probíhala s velkou pompou a nikdo netušil, že nevěstino tělo pod róbou odírá trýznivá žíněná košile a že ona sama je myšlenkami úplně jinde.
O svatební noci Valeriána čekalo něco, co vůbec nečekal. Náboženská přednáška. Cecílie mu v klidu vysvětlila, že nic nebude, neboť jakékoliv dotyky by vyvolaly hněv nebes. Vyložila mu, že je už dávno nevěstou Kristovou a vídá se s anděly. Valeriána to vzalo natolik, že chtěl anděla vidět taky. Dostalo se mu sdělení, že ke zjevením může dojít až po jeho křtu.
Valerián se chytil drápkem a hned druhý den křest přijal. Načež se dočkal. Uviděl svou Cecílii, jak přijímá od anděla růže. To ho dostalo definitivně a na křesťanství okamžitě obrátil i svého bratra Tiburcia.
Z Valeriána, Cecílie a Tiburcia se stala silná trojka. Pomáhali pronásledovaným křesťanům, ukrývali je, nosili jim jídlo, ošetřovali je po častých mučeních a pochovávali jejich mrtvé.
Jak to tak bývá, někdo je napráskal. Oba bratři byli předvedeni před fanatického odpůrce křesťanství prefekta Almachia a ihned popraveni. Při následné razii u nich doma se Cecílie sama přiznala.
Almachius se rozzuřil a začal s mučením. Nejdříve nechal Cecílii vsadit do kotle s vařící vodou. Žádný efekt. Pověst říká, že vařící se Cecílie ve vodě nádherně pěla. Když ji neopařenou vytáhli, Almachius zavolal kata, který se jí pokusil třikrát useknout hlavu, ale nějak to zase nešlo. A tak všichni vyklidili pole a zraněnou Cecílii tam nechali. Umírala tři dny, ale majetek ještě stihla rozdat chudým. Stalo se tak 22. listopadu 230 (rok moc jistý není - možná to bylo i dříve).
Cecílie byla pochována v Kalixtových katakombách. Její dům byl vysvěcen jako kostel a posléze přestavěn na opravdový chrám.
V roce 822 byly její ostatky objeveny a přeneseny do kostela sv. Cecílie - tedy do míst, kde mučednice žila - a znovu pohřbeny.
Při otevření rakve v roce 1595 prý bylo Cecíliino tělo nalezeno neporušené a v pozici, ve které zemřela. Tento výjev inspiroval sochaře Stefana Madernu k vytvoření legendární mramorové skulptury sv. Cecílie v hodině smrti.
A proč je Cecílie i patronkou slepců? Údajně proto, že její jméno je latinského původu a základem je slovo caecus, tedy v překladu krátkozraký/slepý. To jsou věci...
A tak až uvidíte sochu nebo obraz světice s hudebním nástrojem, většinou houslemi, loutnou nebo varhanními píšťalami, budete už vědět, že sv. Cecílie to v životě moc lehké neměla ...
