A je to tady. Po skoropěti blogerských letech konečně pětistý článek! Nemůžu si pomoct, jak vidíte. Hned přitloukám na vrata našeho virtuálního blogerského chrámu své oznámení o zakulaceném jubileu.
Asi je to tím, že jsem přes tu historii. Před pěti sty lety, jedním měsícem a sedmi dny mi byl vzorem sám Martin Luther, který takhle přibil na kostelní vrata list se svými devadesáti pěti tézemi. A jaký potom nastal fičák, víme všichni. A to tehdy ještě neznal svou budouci úžasnou ženu Kateřinu, která vnesla do jeho života nejen řád a lásku, ale taky rovnocenné duševní partnerství. O ní taky jednou napíšu...
Já nechystám žádnou blogerskou bouři, nebojte. Hodlám se dál držet svého kopyta. A dneska té pětistovky. Jubilejně přinesu speciální repku o tom, co zajímavého se tu a tam ve světě dělo v roce 1517. Trocha historického bulváru, nikdy neškodí...
U nás právě vládl Ludvík Jagellonský. Prvním rokem a bylo mu jedenáct, takže se mu říkalo Král Dítě. Tedy, "u nás" moc nebyl, neboť sídlil v Budíně a určitě ještě netušil, jak dopadne za devět let u Moháče. Proto ani já netuším, jak dalece studoval významný dokument, který v roce 1517 vyšel. Jde o Svatováclavskou smlouvu?, ve které si šlechta a královská města narovnávala vztahy. Například měšťané dostali právo třetího hlasu na zemských sněmech a za to povolili šlechtě vařit pivo a hospodařit na jejích latifundiích...
Dobyvatelskému Španelsku papírově vládla tchýně našeho krále Ludvíka, Jana I. Kastilská, zvaná Šílená. Matka Marie Habsburské, co se jako vdova pravidelně hroutila a byla značně depresivní (zde o ní více). Mimochodem - též prababička "našeho" císaře Rudolfa II., co miloval Prahu, golema a možná i pekaře. A byl taky trochu cáklej. Zpet k Janě Šílené, co možná vůbec blázen nebyla (zde proklik na její osud). Zrovna v roce 1517 ji donutili, aby vládu předala svému synovi Karlovi, kterého porodila během plesu na záchodě. Jde o Karla V., posledního císaře Svaté říše římské korunovaného papežem. A byl to také on, kdo první řekl, že nad jeho říší slunce nikdy nezapadá...
No a když už jsme u toho, tak právě před pětisty lety objevil dobyvatel Francisco Hernández de Córdoba poloostrov Yucatán. Dlouho ale neslavil, protože se pak na Kubu, odkud vyplul, vracel přes Floridu. Při pokusu o nakouknutí ho domorodci zranili a on pak na lodi umřel. Yucatán ale žije dál...
A nesmím zanedbat ani vědu - tak aspoň jeden zástupce: roku 1517 se narodil francouzský přírodovědec Pierre Belon, kterého historie považuje za jednoho z prvních vědců zabývajícího se srovnávací anatomií.
Co se dělo v naší rodině před pěti sty lety, fakt nevím. A jelikož můj první článek na tomhle blogu byl právě o ní, pojďte si tady se mnou nostalgicky zavzpomínat....
A co na závěr? Moc vám všem děkuju, že jste se mnou vydrželi až do jubilea. Budu moc ráda, když se budem setkávat dál...
