Kde se vzalo slovo .... proutník?

Tak to bych taky ráda věděla. Pátrala jsem, kde se dalo, protože mám na téma "proutník" velice půvabnou a veselou historku.

A jelikož jsem úspěšná nebyla, nezbývá než fabulovat. Třeba kdysi dávno někdo o nějakém děvkaři řekl, že láme ženský jako proutí a proutník byl na světě. Pak by se možná ještě dalo uvažovat o prutu jako o samostatné jednotce, ale na to raději ani nechci pomyslet. Mé vyprávění by se mohlo nechtěně stát příliš pikantním. Takže raději už k té vyprávěnce ze života, co se doopravdy stala.

Mám kamarádku jménem Jana. Je bioložka. První manželství se jí nevyvedlo, a tak zůstala sama s malým synkem Tomášem. Když bylo Tomovi osm let, seznámila se Jana na jednom zahraničním kongresu s tzv. "zavlečencem". Tak se kdysi ošklivě říkalo dětem, se kterými rodiče utekli na západ. Pepa byl sice papírově Francouz, ale jinak Čech jako poleno. Mateřštinu ovládal naprosto bezchybně, byl taky biolog a navíc fajn chlap. Ti dva se do sebe zamilovali na první pohled. Vztah šel dopředu mílovými kroky...

A tak brzy přijel Pepa z Francie do Prahy. Aby se ještě, než bude noha v nohávě, sžil  taky s malým Tomášem. Jana připravila bohatý vlastivědný program, v rámci kterého se jednoho dne zastavili na Duchcově, kde byl na sklonku života knihovníkem slavný milovník Casanova. A kde taky roku 1798 zemřel. 

Jelikož si naše trojka chtěla zámek prohlédnout, připojila se k čekající skupině. Jana se rozhodla využít  volné chvíle návštěvou oné místnosti. Ještě než odběhla, zažertovala a děla:

- Jo Casanova, to byl pěknej proutník...! - a odkráčela. 

Když se za pár minut vracela, nechápala. Téměř celá skupina čekajících se smála a Pepa s Tomáškem nechápave koukali. Když se jich ptala, co se děje, povídá Pepa:

- Já fakt nevím.Já se jen Tomáška zeptal, co je proutník, protože jsem tohle slovo nikdy neslyšel. A Tom řekl, že taky neví, ale že to bude asi ten pán, co plete košíky....