Kde se vzalo slovo... filištín? Konečně Dalila!

Filištíni a jejich nátura byli komplikovanost sama, Proto se mi povídání o nich nečekaně nafouklo a k Dalile se dostáváme až teď. Ale bude se jednat o zlatý hřeb s krásnou zrádnou hlavičkou...

Jak už víme, Samson vlastní rukou a oslí čelistí pozabíjel desetitisíce Pelištejců. Poté kost odhodil a místu, kde si unavený sedl, dal jméno Ramat Lechi - Čelistní vrch. A jelikož Samson měl příšernou žízeň a kolkolem nebyla ani kapka vody, požádal Boha. Ten praštil do skalní kotliny a hned vytryskl pramen. Samson se osvěžil a celý pookřál. Mohl se tedy  vydat do Gazy, dalšího semeniště Pelištejců.

A protože byl chlap, zašel si k nevěstce. Po Gaze se hned rozkecalo, že u místní animírky je ONEN hebrejský silák. Pelištejci se smluvili, že si počkají, až si to odbyde a že na něj hned ráno vletí. Domnívali se totiž, že Samson bude po placených nočních radovánkách slabý jako čajíček. Jenže to neznali Samsona. Ten o půlnoci vyskočil z hříšného lože a odkráčel  k městským branám. Vyrval mohutná vrata z pantů, hodil si je na rameno a šmahem je vynesl na horu otočenou k Hebronu. Filištíni zase ostrouhali...

A pak Samson v údolí potoka Sorek potkal svůj osud. Dalilu. V Knize Soudců se tomuhle hraničnímu místu v Judských horách říká Hroznový úval. A Dalila odtamtud byla fakt krasavice. Samson se děsně zamiloval. Nechtěl se od své milky ani hnout. A zase se to rozkecalo. Takže filištínská lobby v Gaze hned kula konkrétní pikle. Za Dalilou přišlo samo vznešené vedení a nabídlo jí 1100 šekelů stříbra za zjištění tajemství Samsonovy síly. A Dalila na podlý kšeftík přistoupila...

Od té doby nenápadně vyzvídala. Pořád byla sladká a milující, ale taky rafinovaná. Samson sice tokal první ligu, ale ostražitost neztratil. Pročež Dalile jednou namluvil, že kdyby ho někdo svázal sedmi syrovými houžvemi, přemohl by ho. Dalila to hned v noci vyzkoušela a zkusmo zaječela, že je přepadli. Samson houžve zpřetrhal jako nic a ... nikde nikdo. Možná si myslel, že srandičky...srandičky...  No, pro našince je ale trochu nepochopitelné, že si Dalila takhle "zavtipkovala" ještě dvakrát. Poté, co jí Samson nakukal, že ho odrovnají supernové provazy, nebo když se mu splete sedm pramenů vlasů do vrkoče. A jak si tak laškovali, Samson netušil,  že pokaždé byli Filištíni připraveni hned za rohem.

Až jednou, zřejmě totálně zmámen Daliliným půvabem a dalšími jejími zajímavými vlastnostmi, Samson kápnul božskou:

"Nikdy se nedotkla mé hlavy břitva, protože jsem od života své matky Boží zasvěcenec. Kdybych byl oholen, má síla by ode mne odstoupila, zeslábl bych a byl bych jako každý člověk." 

Kniha soudců 16:17

Dalila jednala rychle. Samsona sofistikovaně uspala a udělala z něj plešatého. Síla byla rázem fuč. Pelištejci mátožného Samsona odvlekli do Gazy, kde ho spoutali bronzovým řetězem. Potom mu vypíchali oči. Nakonec ho přivázali ke kamennému mlýnu na obilí, kterým musel otáčet pořád dokola a dokola...

Když jednoho dne Filištíni cosi oslavovali, nechali vyvést Samsona z podzemí na nádvoří a smáli se mu. Cestou do něj lidé různě šťouchali, mlátili ho a zraňovali... Zoufaly Samson řekl chlapci, který ho vedl, aby mu pomohl na chvíli se opřít o sloupy, na kterých stála celá budova. Kolem Samsona byly na nádvoří davy. Ti vznešení seděli v honosných lóžích a těšili se na mučení bývalého hebrejského siláka. Dokonce i na střeše paláce stáli lidé. V tu chvíli Samson požádal Boha o navrácení síly, aby mohl pomstít nejen své vyloupané oči, ale taky své děsné ponížení. A Bůh ho vyslyšel...

V tu chvíli se Samson postavil mezi dva prostřední sloupy, pevně je objal a zalomcoval jimi. „Ať zhynu zároveň s Pelištejci!“ zvolal. Sloupy povolily a celý dům se začal řítit. Filištíni, padali, křičeli, šlapali po sobě, ale stejně hynuli pod kameny a zdivem. Tehdy zemřelo ještě vic Pelištejců, než kdy Samson usmrtil. A on s nimi...

Tak to je o Filištínech a filištínské Dalile všechno. Nakonec se s nimi Samson vypořádal jednou provždy a já už konečně taky...