Ač optimistka, občas sejčkuju. - Nepiš zase ty svoje scénáře! - řvou na mne v takových případech rodinní příslušníci, jelikož už tuší, co přijde. Přesto někdy spustím i pozitivní lavinu. Že bych byla trochu čarodejnice?
X+
Obyčejně šířím drama. Stačí jen inovativní nápad. Při loňském pochodu Praha – Prčice jsem vymyslela, že raději zaparkujeme auto na zahradě. Máme totiž chalupu přímo na jedné z tras a mraky pochodníků vždy pokryjí naše stařičké, ale výkonné a milované Polo silnou vrstvou prachu. Při manévru zajíždění zadními vraty se ségře podařilo do nich tak virtuózně napasovat, že jsme stály před dilematem buď rozebrat plot, nebo odpálit auto. Když jsem se snažila situaci řešit alespoň radou, vyslechla jsem si, že si mám udělat řidičák, že už jsem toho vymyslela dost a že mám naprosto příšerný nápady. Tak jsem alespoň sehnala pomoc. I když s ohledem na jámu v terénu v tom byla sestra nevinně, což potvrdil i soused, kterému se po složitém vypodložení kol podařilo z vrat vyvléknout, bujaré veselí tato historka vzbuzuje dodnes.
Naše Frida je sice JEN jezevčice, ale celý svůj život je přesvědčená o tom, že je vůdkyní smečky. Snažíme se jí to - marně - vyvracet už devět let. Navíc je útěkářka. Kam se na ni hrabe Kajínek. Však už na jeho jméno i slyší. Jen dojedeme na chalupu, už varuji a snažím se hned zorganizovat hlídky resp. baviče, aby se naše milunka nenudila. Jakmile si jí totiž přestaneme všímat, okamžitě vezme dráhu.
Naposledy nám zdrhla asi dvě hodiny před odjezdem. Byla jsem obviněna, že za to můžu já, protože jsem chvíli předtím řekla, že by se měla Frida zavřít, aby zase nepláchla. Po hodinovém halekání, pískání, slibování suchárků a chrastění plechovkou s ňaminami se psice najednou objevila. S úlevou jsme vydechli, ale vzápětí jsme se zhrozili jejího vzhledu. Nějak přibrala. Pupek jak buben. Když jsem začala uvažovat, co asi a kde sežrala, byla jsem umlčena ( - Nemluv o tom, proboha!!! - ) Nesměla jsem ani přidat domněnku, že jí zřejmě při následné jízdě nebude dobře. Nepomohlo to. Frida v autě samozřejmě potupně vrhla. Omlouvám se slabým žaludkům, já mám naštěstí silný. Důkazy byly tak jasné, že se domnívám, že některý ze sousedů přišel o pekáč vepřového na česneku.
Den čarodejnic se blíží. Nevidím, neslyším, nemluvím.
