Jak na jednorožce? (sv. Justina)

Těžko. Nejen proto, že je to sice nádherný, ale bájný živočich. Problém je v tom, že ho dostane jen čistá panna. Prostě se usadí, počká si a jednorožec k ní přijde sám a položí ji hlavu do klína...

Nevím, zda se to povedlo sv. Justině, jejímž atributem jednorožec je. Je tomu tak, jelikož je pannou-mučednicí.

Justina (=Spravedlivá), co dnes slaví i v běžném kalendáři jako Justýna, žila na přelomu 3. a 4. století. Možná. I v jejím případě se totiž  trošku tápe.  Takže je opět nutno chytit se legend. Podle nich to bylo za vlády císaře Maximiána. Další šílenec. I jeho teritorium bylo fabrikou na svaté (spoluvládl s Diokleciánem - ten obhospodařoval Východ, Maximián Západ).

Takže, tahle Justina byla údajně dcerou prefekta města Patavium (Padova). Celá její rodina se dala vlivem Prosdocima, prvního biskupa Padovy a pozdějšího svatého, na křesťanství. Do Itálie prý zmíněný svatý muž přijel s apoštolem Petrem. A Justina se stala Prosdociovou žačkou.

Doba byla tehdy velmi zlá. Císařovi pochopové honili křesťany jak divou zvěř. Vězení byla nacpaná k prasknutí a mučilo se a mučilo. Metody byly příšerné - bičování, železné hřebeny, bití palicemi, polévání horkou vodou, namáčení do vroucího oleje... Není tedy divu, že vyznavači Krista prchali tam, kde byl větší klid a schovávali se. V Pataviu to zatím ještě šlo, asi díky křesťanskému prefektovi. Takže určité skupinky křesťanů byly poschovávané v okolí města. A Justina se o ně starala. Nosila jim jídlo, pečovala o nemocné a poskytovala jim útěchu...

Jenže jednoho dne pochopové pár křesťanů chytili v polích a Justinu s nimi. Když prchala do dáli ve strachu o své panenství. Traduje se, že dívka požádala vojáky, aby jí dovolili se pomodlit. Zcela zmateni její krásou, vyhověli. A ona klekla na kámen a dala krátkou modlitbu. Když vstala, v kameni zůstal otisk jejích kolen. Jakoby byl z vosku...  */

S pronásledovateli úkaz dost zamával, ale přesto Justinu předvedli před Maximiána. Děvče se mu líbilo, tak začal po dobrém. Sliby, že když odvolá, bude se mít dobře. Nezabralo to, takže císař začal vyhrožovat palicemi, káděmi s olejem a věšením za vlasy. Taky nic. Zkusil to jinak. Slíbil Justině manželství, když obětuje římským bohům a vzdá se své víry. Odpověď byla jednoznačná: Justina už před lety zaslíbila své panenství Ježíši Kristu a tak to bude i dál. Nebylo dlouho. Vytočený Maximián nařídil popravu. Kat Justinu probodl krátkým mečem. Podle legendy krásná panna ještě hodinu klečela s mečem v hrudi, krvácela a tiše se modlila. Až zemřela...

Díky konexím u dvora získali tělo tajní křesťané a pochovali je za městem. Nad místem posledního odpočinku Justininých ostatků postupně vznikaly kaple a kostely, které bořila zemětřesení nebo byly přestavovány. Až se stavby mezi lety 1521-1587 ujali benediktini a vybudovali Baziliku sv. Justiny. Tělo panny mučednice je tam dodnes uloženo v olověné schráně v rakvi z cypřišového dřeva, která je pokryta zlatým závojem.

Svatou Justinu rádi zobrazovali hlavně italští renesanční a barokní umělci. Ale jelikož její kult je velmi starý - začal už v první polovině 6. století - najdeme ji na slavné mozaice v Ravenně - v procesí Pannen Mučednic.

Sv. Justina, hlavní patronka Padovy, u sebe mívá palmu mučednice, lilii, korunu a hlavně meč v hrudi. Někdy dává kříž nad hlavu ďáblovi.

A občas je s ní i ten jednorožec, co se tak těžko chytá...

*/ Glosa: tenhle kámen mají dodnes v Benátkách, v kostele sv. Františka (San Francesco della Vigna). Jestlipak je pravý? ;-)

Námět: preguntaroral.es; obrázky - internet