Jak jsme v Praze k Loretě přišli?

Díky Moravě a několika štědrým dámám. Jedna z nich - při návštěvě na panství Dietrichsteinů v Mikulově - totiž mohla nechat oči na kopii tzv. Svaté chýše z Loreta. 

Doslova ji uchvátila v kapucínském klášteře, který nejen založil, ale také mohutně budoval a financoval František kardinál Dietrichstein. A dostala nápad.

Ona vznešená dáma se jmenovala Benigna Kateřina Popelovna z Lobkowicz a okamžitě rozjela sponzoring řádu kapucínů.  V Praze. Povolala řádové bratry z Vídně a věnovala jim rozsáhlé pozemky poblíž Pražského hradu. Začalo se stavět roku 1626 pod vedením italského stavitele Orsiho. Nejdříve byla dokončena právě Svatá chýše.

A proč vlastně „Loreta“? Trošku jsme si u nás název upravili a počeštili do ženského rodu. O tom za chvíli. Prapúvod všeho je totiž v dalekém Nazaretu, kde podle legendy stál domek, ve kterém se Panně Marii zjevil archanděl Gabriel se zvěstováním, že porodí Ježíše. Svatá chýše (Santa Casa) byla po staletí uctívanou relikvií, kterou značně zdevastoval vpád Saracénů do Palestiny. Když muslimové v roce 1291 vyhnali křižáky, prý se stal zázrak. Andělé přenesli Svatou chýši do vavřínového háje v severoitalském městě Loreto. Dokonce bylo zaznamenáno mezipřistání v Dalmácii. A jelikož pozdější archeologické průzkumy potvrdily palestinský původ zdiva stavby, trošku se pátralo, až se přišlo na reálné vysvětlení zázraku. Se vší pravděpodobností zorganizoval stěhování domku  koncem 13. století sám papež a vlastní přemístění provedli zbožní poutníci. Domek rozebrali na prvočinitele a doslova přenesli. Opravdu přes Dalmácii.  A v Loretu ho zase sestavili.

Pražská Loreta je tedy kopií z kopie. A moc dobře udělala Benigna Kateřina, že ji nechala postavit, neboť mikulovská Santa Casa byla zničena při velkém požáru roku 1784. 

A jak vlastně ona Chýše vypadá? Na fasádě má sochy starozákonních proroků a výjevy z legendy o životě Panny Marie. Uvnitř je údajně do zdí zabudováno několik trámů a cihel, které pocházejí z Loreta. Na hlavním oltáři se stříbrnými reliéfy stojí soška Madonny z lipového dřeva. A jelikož kolem ní roky vytrvale hořely svíce, časem zčernala. Čímž se začala ještě víc podobat své italské předloze, která je cedrová. Stěny zdobí  fragmenty maleb a ve stříbrné nice je uměle vytvořená metrová trhlina. Připomíná legendu o úderu blesku v  Loretu, který místní obyvatele vyburcoval a svolal k ochraně Santy Casy ve chvíli, kdy ji chtěl vykrást zloděj.

Dokončením kopie Svaté chýše budování Lorety neskončilo. Pokračovalo se jejím obestavěním počátkem 18. století. Pořád za peníze již zesnulé Benigny Kateřiny. Santa Casa byla obkroužena barokními ambity, ve kterých defilují zástupy patronů či patronek, kteří pomáhají hlavně při nemocech a zbavují věřící utrpení. Jde o celebrity mezi svatými, jakou je například sv. Markéta Antiochijská (jistí porody) nebo sv. Otýlie (oční choroby, slepota), ale k vidění jsou i méně známí jedinci.

Tou nejbizarnější mezi světicemi je bezpochyby moje letitá oblíbenkyně sv. Starosta, která na první pohled vypadá jako veskrze originální rakouská zpěvačka Conchita Wurst. Tedy ženská s fousama. Podle legendy právě zázračně narostlé vousy zachránily tuhle lusitánskou krasavici (ve Španělsku Santa Librada) před sňatkem s pohanským maurským králem. A vlastní táta ji pak nechal ukřižovat. 

A teď už konečně k tomu nejhlavnějšímu, co je nejvíc na očích a v uších. Barokní průčelí ambitu s věží a se vstupní balustrádou je velkolepým dílem architektů a stavitelů Kryštofa Dietzenhofera a Kiliána Ignáce Dietzenhofera. No a nahoře ve věži je dílo z nejslavnějších. Proslulá a vzácná loretánská zvonkohra pražského hodináře Petra Naumanna z roku 1694. Dodnes líbezně hraje v každou denní hodinu mariánskou píseň Tisíckrát pozdravujeme Tebe.

Loreta se vlastně budovala celé století a další dámou, která přispěla ke zdárné výstavbě, byla Marie Markéta hraběnka z Valdštejna, rozená Černínová z Chudenic. Dala nejen podnět, ale i poskytla finance na stavbu kostela Narození Páně (1734-1737), který je zajímavý výrazným rokokovým interiérem. Velmi ceněnou je klenbová freska Václava Vavřince Rainera Obětování Páně z roku 1738. A kdo by chtěl vidět obraz sv. Agáty (pomáhá proti rakovině prsu) a sv. Apolónie (ta zas ulevuje od bolesti zubů), najde je tam taky.

S vleklou rozestavěností byl u nás vždycky problém. Postihla i Loretu. Pořád se na ní dělalo. Dokonce i v 50. a 60. letech minulého století, kdy se přistoupilo ke zřízení nové klenotnice v patře ambitu, aby nahradila starou klenotnici Mockerovu. A vystavuji se v ní neskutečné a nevídané poklady. Monstrance, kalichy, oltáříky, různé miniatury nebo votivní dary. Nejstarším exponátem je kalich z roku 1510. Nejslavnější je bezesporu monstrance zvaná Pražské slunce, na jejíž zhotovení věnovala diamanty ze svých svatebních šatů hraběnka Ludmila z Kolovrat. Tahle krása je samozřejmě i nejdražší. V těsném závěsu za ní je trošku „přeplácaná“ Prstenová monstrance, zhotovená ze všech ozdob rukou, které věřící věnovali Panně Marii Loretánské - je na ní pět set diamantů, dvě stě rubínů, přes sto perel, smaragdů a dalších drahokamů. A ještě k tomu všemu ji zdobí třináct osmihranných kamejí s portréty habsburských panovníků. Za zmínku ale stojí i dvě přenádherné Perlové monstrance, na nichž se jako donátorka podílela i další dáma - historicky proslavená (a profláknutá) kněžna Polyxena z Lobkovic.

Dnes o Loretu zase pečují řeholníci Řádu menších bratří kapucínů. Klášter mají v sousedství a do Lorety mohou pohodlně přejít krytou visutou chodbou. Ke klášteru patří i kostel Panny Marie Andělské, který se všeobecně proslavil svými jesličkami v životní velikosti.

Až zase někdy do Lorety zajdete, nebo se na náměstí zaposloucháte do zvonečkové melodie, vzpomeňte si na Ludmilu, Benignu Kateřinu a Marii Markétu. Hlavně díky nim a za mohutného přispění jejich bohatých manželů (abych nebyla nespravedlivá) máme za Pohořelcem takový skvost…