I masakr může sjednotit

Zní to strašně, ale jde o historickou pravdu. A stalo se tak u nás.

Dnes má svátek svatý Vojtěch. Člen rodu, jehož vyvraždění v roce 995 dalo vzniknout silnému Českému státu. Ač byl tenhle Vojtěch docela smolař (viz proklik výše), masakru unikl. Jenže z toho měl asi trauma na zbytek života. Nakonec ho vysvobodila mučednická smrt v roce  997. A taky proslavila…

?Jak se všechno s oním vyvražděním seběhlo? Slavníkovci se moc rozpínali a bohatli, což se nelíbilo vládnoucím Přemyslovcům, kteří kamarádili s Vršovci. Ti sídlili na Podřipsku a Litoměřicku a hádejte, kde prý ještě? Jasně - v pražských Vršovicích, kde jinde…  A povolení zabydlet se tam dostali údajně přímo od kněžny Libuše. Jejich prapůvodní hrad (zanikl ve 13. stol.) stával na skále v místech, kde dodnes vyčnívá terén - ve vnitrobloku mezi ulicemi Košickou a Smolenskou (dříve se jmenovala Pod starým hradem). Tolik na vysvětlenou, abychom si Vršovce trochu zmapovali. Silný rod, který tak trochu pokukoval po knížecím stolci. A později se jim vymstila nejen tahle ambice, ale i kolaborace s Přemyslovci.

 I oni byli vyvražděni. A jelikož bylo Vršovců hodně a nějak se nedařilo dostat je jedním vrzem, mordovali je na pokračování (1003, 1014, 1108).

A zase zpět ke Slavníkovcům, kteří sídlili v Libici nad Cidlinou a spravovali rozsáhlá území. Jednalo se o Poděbradsko, Nymbursko, Kolínsko, Kutnohorsko, Litomyšlsko a Čáslavsko. Vládoucí rod je tam zřejmě dosadil jako správce tzv. Trstenické stezky. Kontrolovali životně důležitou oblast - spojnici mezi západní a východní Evropou kudy proudilo zboží všeho druhu - např. kožešiny, sůl, ale hlavně otroci.  A na popsaných kšeftech vydělávali horentní sumy Přemyslovci. A Slavníkovec Vojtěch je za to furt kritizoval.  Ovšem na druhou stranu si Slavníkovci nežili vůbec špatně. V mincovně v Malíně totiž jejich vojvoda Soběslav (starší bratr Vojtěcha) razil vlastní stříbrné mince. Není se tedy co divit, že zmíněná family byla trnem v oku rozpínavostí nadupaných Přemyslovců. 

Prvními známými Slavníkovci byli vojvoda Slavník a jeho manželka Střezislava, rodiče sv. Vojtěcha a zástupu jeho sourozenců. Máti Střezislava byla zřejmě sestra sv. Václava a Boleslava I., tedy Přemyslovna. Pročež asi měli Slavníkovci a Přemyslovci určité dohody a jakž takž se tolerovali. Údajně ovšem jen do té doby, než Střezislava v roce 987 zemřela. To už byl Vojtěch pět let pražským biskupem a celých těchto pět let se do Přemyslovců vytrvale navážel. Především se mu nelíbilo tolerování populárních pohanských zvyků, tu a tam přetrvávající mnohoženství, značná oblíbenost alkoholu a hlavně „rejžování“ na obchodu s otroky. Spory se v roce 988 vyhrotily natolik, že se Vojtěch sebral a odešel do Říma. Klidně opustil biskupský stolec, což u lidu vyvolalo značný údiv. Jenže - už tehdy se šuškalo, že Přemyslovci a jejich melody boys Vojtěcha z Prahy vyhnali… 

Kníže Boleslav II. ale zas nechtěl u papeže vypadat jako hrůzovládce, takže po čase poslal pro Vojtěcha smiřovací poselstvo. A biskup se z římské emigrace v roce 992 do Prahy nejenže vrátil, ale dokonce s sebou přivedl benediktinské mnichy, aby mohl v Praze v Břevnově založit první mužský klášter - 14. ledna 993.

Snaha zřejmě byla z obou stran, ale spory přetrvávaly. Pročež je Vojtěch do roka „vyřešil“ opětovným opuštěním svého biskupského stolce a odchodem z Čech. Čímž si zachránil život. Neboť napětí mezi oběma silnými rody vyvrcholilo v roce 995. Historici dávní i současní vyhloubali mraky důvodů a podnětů. Shrnu je ve dvou slovech: rivalita a ambice. 

Přemyslovci zkontaktovali Vršovce a už to jelo. Kosmova kronika uvádí následující: 
„…ničemných otců nejhorší synové vykonali velmi zlý a ničemný skutek. Neboť jednoho svátečního dne vnikli do hradu Libice, v němž slavní bratří svatého Vojtěcha a hradští bojovníci všichni jako nevinné ovečky stáli při slavné mši svaté, slavíce svátek. Oni však jako draví vlci ztekli hradní zdi, muže a ženy do jednoho pobili, a stavše čtyři bratry svatého Vojtěcha se vším potomstvem před samým oltářem, hrad zapálili, ulice krví zkropili, a obtíženi krvavým lupem a krutou kořistí, sesele se vrátili domů.“

Uf.  Vojvoda Soběslav masakru unikl, neboť zrovna po vlastní linii masakroval pohanské Slovany kdesi v  Polsku. A ještě podotýkám, že svátek, který ti ubožáci na Libici zrovna prožívali, byl svatováclavský. Jelikož k vyvraždění došlo v sobotu dne 28. září roku 995. Po dvoudenním obléhání hradu. Slavníkovci se prý dokonce snažili vyjednávat a žádali příměří s odvoláním na patrona z rodu Přemyslovců.  Marně. Vrahové dokonce křičeli: „Je-li váš svatý Václav, náš je Boleslav!“ Tím mínili knížete, toho jména druhého, který je na Libici poslal…

No a podle vzoru „co tě nezabije, to tě posílí“ to dopadlo i s Českým státem. Rozmach byl sice obrovský, ale vymáchaný v krvi Slavníkovců. V krvi, která ještě nějakou dobu kolovala v žilách třech posledních členů rodu  - Vojtěcha (+997), Soběslava (+1004) a jejich nevlastního bratra Radima (+1006). 

Dnes je tomu právě 1018 let, co sv. Vojtěcha utloukli pohanští Prusové pádlem. Od té doby si ho všude nosí s sebou jako atribut, takže ho bezpečně poznáte. Neboť biskup s pádlem se jen tak nevidí.

A především - nikdy nezapomeňte, jak kuriózně přispěl Vojtěchův rod k české státnosti…

Fakta (zdroje) : vinohrady.cz; dejinyasoucasnost.cz; rozhlas.cz/toulky

Upozornění:  Tento týden je nabitý svátky významných svatých, kteroužto zájmovou skupinu jsem ve svém blogu mapovala celý minulý rok. Pročež si ještě dovoluji připomenout zítřejšího sv. Jiří a sobotního sv. Marka.