Eurovision Song Contest 2017 - druhé semifinále aneb Trocha etna nikdy neuškodí

Vzhůru do pokračování! Také dnes se můžete těšit na popis opravdu mimořádných uměleckých výkonů a počinů ...

Dnes začnu konstatováním, že výjimka opravdu potvrzuje pravidlo. Ale konkrétně až později, abych nepředbíhala...

Timur a jeho parta zahájili přenos natolik zvesela, že z toho dvěma z nich až rozkvetla saka. Jen Timurovi ne, neb zas musel do zeljonej komnatky, neboli do green roomu. Zbylí hoši Vova a Alex pak vytáhli garmošku a fujarku, aby nás oslím můstkem odtransportovali do zahajovaciho reje v ukrajinském stylu. Mohutná grupa krojovaných totiž zapěla a zatančila mix vítězných eurosongů za aktivní účasti obou moderátorů. Jeden dal i kozáčka!

Pak už se nedalo nic dělat a musel začít hlavni program lítého evropského klání. Jako první přikráčela Tijana ze Srbska. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že jsem podobné trylky už někde slyšela... Následovalo Rakousko a veskrze pozitivní mladik jménem Nathan. Odprezentoval popěvek, který by se mohl zalíbit. Mne ale zanechalo chladnou i jeho pohupování na stříbrném půlměsíci.

V úvodním videu k vystoupení makedonské účastnice Jany jsme mohli nahlédnout i do gynekologické ordinace. Ale jen k ultrazvuku, jelikož umělkyně chtěla dát všem vědět, že je v naději. Ona radostná událost ji asi zasáhla víc, než by si byla přála, jelikož místo zpěvu spíš kníkala. Nevim, zda jí k postupu pomůže pokus o burleskový kostým a vyzývavé pohyby - poměrně nevhodné pro budoucí matku...

A pak se dostavila šťabajzna z Malty. Tak by měla vypadat sexbomba se správně formovanými druhotně pohlavními znaky! Claudia je důkazem, že i na Maltě se rodí holky "krev a mliko". A ještě k tomu uměla zpívat! Pokus o tklivou baladu se jí povedl,  jedno oko nezůstalo suché. Přesto trochu nuda. Pro ženský, pro chlapy určitě ne....

O to větší kontrast přišel s rumunskou písní Yodel It. Jak já se těšila, že se na tomhle uměleckém počinu satiricky popasu a ono se mi to nakonec líbilo! Možná zabral kontrast hiphopera a mladičké jódlerky, která k tomu i skvěle zpívala. Bylo to prostě něco úplně jiného. Tuším šanci.

Následovaly tři sestry z Nizozemí. Fakt. Totální rodinný podnik. Song jim napsal táta a holky zpívaly nemocné mámě. Musím uznat, že dobře, ale na víc se asi nezmůžu. A po nich přišlo překvapení, které jjsem avizovala v úvodu. Maďarsko a zpěvák romského původu Joci Papai s písní Origo. Vzbouřily se mi sporé maďarské geny. Děsně se mi to líbilo. A jelikož jsem si zrovna nalila své oblíbené tokaji hárslévelü, tak jsem to měla i stylové. Mám druhého favorita!

Jako další se představila Anja z Dánska. Prý obrovská hvězda. Všimla jsem si, že má "šťastné zuby". Na vysvětlenou - ve Francii se tak říká mezírce mezi dvěma předními horními zuby. Lidé, co ji mají, jsou prý vyvolenci Štěstěny. A jelikož mi zas její popovka cosi připomínala, nevim, nevím, zda zuby zaberou...

Pak přiletěl v balónu klučík z Irska. Brendan Murray pěl jak za dolary, ale když jste zavřeli oči... ženská! To mě trochu rušilo. Po zmíněném genderu nastoupilo duo ze San Marina, složené z domorodky Valentiny a Jimmieho z USA. Ona se prý eurosoutěže účastní už počtvrté. A furt nic. A zase se asi nepoučí...

Načež přišel mohutně očekávaný další favorit. Jacques Houdek. Muž dvou hlasů z Chorvatska. Na jednu stranu pěl anglicky hlasem normálním vysokým a na druhou operním barytonem italsky. Nemohla jsem si pomoct, hned mi naskočil slavný Izerův výstup. Navíc se píseň jmenovala My friend. A aby toho nebylo málo, operní část těžce připomínala Let it go z Ledového království. No, řeknu vám, koukala jsem jako blázen. Už chyběli jen krasobruslící králíci z klobouku.

Norská formace  JOWST se prezentovala zpěvákem v tralaláku,  mužem v neonové masce u kláves a taky odlišným rytmem skladby. Ale jen zpočátku. Refrénem to zkazili. Po nich se dostavili Švýcaři rumunského původu. Zpěvačka ve výrazné žluti, kterou byla i obklopena, zpívala cosi o Apollu. I ona vysunula nohu, stejně jako Řekyně v úterním semifinále. A eurovizní všudypřítomný vítr jí nerval jen kštici, ale i žluté peří v dekoltu.

Poté nakráčel Lukašenkův výsadek, celý pokrytý sněžnými ornamenty. I kytara to odnesla. Běloruský NavyBand dostal povolení částečně použít také angličtinu. Vše zase tak trochu na lidovú notečku s halekáním a vlezlým refrénem.

A už tu byl další favorit. A prý fakt FAVORIT! Sedmnáctiletý Bulhar Kristian. Kluk hezky zpíval, ale "hit" zas jak přes eurovizní kopírák. Musím ovšem ocenit nápaditou scénu. Spustili na na něj liják! Bez větru! Naprostou shodou okolností poté následovala píseň Revoluční déšť z Litvy. Možná proto se veskrze excentrická zpěvačka oděla celá do rudé a na hlavu si umístila čínský účes, ze kterého jí asi cestou vypadla jedna jídelní hůlka. Ta zbylá byla taková osamocená...

Estonsko předvedlo značně nepovedený pokus o festivalovku jménem Verona. Nůďo. Soutěž uzavřel roztančený Immri z Izraele. No, byla jsem ráda, že to mám za sebou...

V rámci oddechového času na hlasování jsem ještě musela přetrpet rozjařené rozhovory s adepty na vítězství, neboť se tak cítili všichni. A Makedonie zrealizovala své "překvapení", které bylo stále avizováno, až omíláno. On ji požádal o ruku v přímém přenosu! I prsten měl! Nebudou jen tatínek a maminka, budou i manželé! Dojetí bylo k nepopsání...

Zpět do reality. Jestlipak se už nemůžete dočkat, kdo postoupil? Tu jsou: bulharský klučina co na něj pršelo, Lukašenkův výsadek z Běloruska, dvojitý pěvec chorvatský, můj favorit z Maďarska, šťastné zuby z Dánska (něco na tom bude!), roztančený Izrael, jódlejdý z Rumunska, Norsko s neonovou maskou, tři sestry z Holandska a rakouský mladík na půlměsíci.

Tak. A teď vzhůru do finále! Vydržte. Já se budu taky snažit....

Zde v prokliku popis prvního semifinále