Eurosong je za námi!

Konečně konec! Máme to za sebou a já vydržela!  Teď musíte vydržet i Vy - navalím vám do hlavy třetí díl svých dojmů.

Začnu zostra a vezmu to tzv. žavéskou, jelikož s většinou participantů jsem vás už seznámila. Ale pár nových dojmů si neodpustím. Směle tedy do toho...

Začalo se na veselú belgickú popnotečku. Hned poté přišla na řadu naše Gabriela Gunčíková. Ač jí prý těsně před vstupem na pódium někdo ušlápl kus šatů, zvládla své vystoupení s grácií a skvěle zazpivala. Holandskému greenhornovi, co zpíval po ní, zas nevyšlo jeho symbolické ticho uprostřed písně, neb mu do něj  diváci opět řvali. Jako čtvrtá zazpivala a omámila (muže) krásná Ázerbajdžánka se zlatým mikrofonem a figurou k nakousnutí. Po ní dorazil pěkný Maďar s pískači a velkým bubnem. Tentokrát jsem si víc všímala onoho pseudokumána u bubnu, neboť dokonce tančil něco jako polovecké tance. A v pauzách mezi bubnováním se v podřepu točil jako čamrda. 

Pak dorazila favoritka, kterou jsme ještě neprobrali. Z Itálie, která má tradičně účast ve finále jistou. Všude najednou rozkvetly kytičky, padala jablíčka, lítala srdíčka a další nesmysly. Když děvče dramaticky dogestikulavovalo a dodeklamovalo, vyrašilo jí v ruce jabko. To bylo překvapení! Po zmíněném mičurinském zázraku doskotačil další. Čupřina z Izraele. Zdálo se mi, že kudrnu si mírně vyžehlil. Hned jsme dostali důležitou informaci, že jeho koníčkem je líčení a sushi. Namalovanej byl, ale japonskou ňaminu s sebou neměl. Možná proto se na konci zase dojal. Vzápětí po něm zaduly bulharské fujarky a objevila se budoucí žárovka. Ke konci její produkce jsem konečně přišla na to, proč se asi rozsvítila. Zhasli.

Po ní zase novinka - Švédsko. Mladý usměvavý chlapec. Justin Timberlake z něj prý byl na generálce tak paf, ze mu přišel osobně pogratulovat k výkonu. Já zas tak okouzlena nebyla. O to víc jsem poté zirala na německou reprezentantku. Dívčina údajně miluje vše asijské a studuje korejštinu. Možná proto vypadala jak japonská karkulka v modrém. Ovšem na hlavě, namísto čepečku, měla z kvítí a klacků cosi jako parůžky. Její song byl taky podobně divně vykvetlej. 

A hned po ní nastoupil docela pěknej Francouz. Taky nováček, kterého jsme ještě neprobrali. Byl to sympaťák a docela dobře zpíval. Platný mu to ale moc nebylo, jelikož jeho píseň nápadně připomínala loňský švédský vítězný "hit". Následně již podruhé zapěl polský pan Wolodyjovski. Stále kadeřav, stále s knírkem a stále nic moc.

Korejka z Austrálie byla naopak stále dobrá. Eurovizně relativně, samozřejmě. Opět jsme byli ovlivňováni výkřiky, že jde o horkou favoritku na vítězství. Obecenstvo chvíli šílelo. Kyperští rockeři je ale přeřvali. Zase hráli v kleci a zpěvák mi tentokrát připomínal J.X. Doležala. Pak nám promítli medailonek srbské dominy. V civilu je docela hezká holka. Začalo drama, o kterém jsem už referovala. Tentokrát jsem ale zaznamenala, že když odmrštila onoho sexuálního loudila, začal ten chudák - asi  z čirého zoufalství - metat kozelce. 

Blonďatý litevský Čupřina 2 (ten s očima Paula Newmana) ve svém pěveckém projevu velmi originálně používal ruce. Zdálo se, že zkoumá, zda nezačalo pršet. Následné chorvatské stříbrné rukávnici se taky moc nedařilo. V semifinále zpívala líp. A už tu bylo Rusko. Kandidát nad kandidáty. Odvolávám krokodýly, připomněl mi spíš Petra Kotvalda. Když "favorit" ukončil produkci, obecenstvo jásalo dost dlouho. Já tedy nevím nad čím. Pak přitančil španělský optimismus, co historicky poprvé zpíval anglicky. Zpěvačka tak vytrvale cifrovala, až sebou flákla o zem. Hned zhasli. Byli jsme zděšeni. Když se rozjasnilo, ukázalo se, že umělkyně laškovala. Své jajajajaj dozpívala až do konce. Po takovém šoku jsem musela ještě (a podruhé!) přetrpět lotyšský srdcebeat.

Následovala Ukrajina a tragédie Krymských Tatarů z roku 1944 ve stejnojmenné písni. Docela mrazivý zážitek z naléhaveho a fakt dobrého zpěvu Já mám prostě odjakživa ráda hudbu s etnickými motivy...

O to víc jsem (už podruhé) trpěla u Malťanky v naději. Píseň děs a záhadná bytost bez jednoho klepeta taktéž. A mělo být ještě hůř. Po ucházejícím tvrdém beatu z Gruzie totiž přišla francouzsky otravovat rakouská kdákaléna. V závěru ale nezklamala - zase si štěstím málem cvrkla. Vzápětí jsem dostala šanci zavřít oči a myslet na Anglii. Nešlo to. Dva chlapci jak ze žurnálu mě taky nerozvášnili.

A poslední číslo? Samozřejmě zas něco jen pro chlapy - sexy krasavice z Arménie. Bylo vidět, že bojuje. Její lascivní pohyby byly daleko naléhavější a zpěv procítěnější. Z Meluzíny přešla k Viktorce u splavu. Ale intonovala!

A bylo to. Konec, spuštění hlasování,  rekapitulace, Justin Timberlake a zase rekapitulace. A konec hlasování diváků. Následné vyhlašování bodů a sčítání hlasů bylo tak komplikované, že se do toho nebudu zamotávat. Nejdrív hlasovaly národní poroty. Dlouho vedla Austrálie s velkým náskokem před Ruskem a Ukrajinou. Gabriela Gunčíková putovala mezi 15. a 21. místem. Pak ale přišly na řadu hlasy diváků a ten prý GG nedostala ani jeden. Divný. A protože pan Wolodyjowski naopak dostal nepochopitelná kvanta hlasů od diváků, tak poskočil z posledního místa do top ten. Gabriela se naopak propadla na předposlední místo. Za ní zůstala jen asijsky maskovaná německá karkulka. Prostě - nespravedlnost....

Stejně už všichni víte, že vyhrála Jamala z Ukrajiny, tak to nebudu dramatizovat. I když k malému nahlas nevyřčenému dramatu došlo - mezi Ruskem a Ukrajinou. "Horký favorit" nakonec skončil na třetím místě. Austrálie na druhém.

A tak se loučím. Díky vám všem za pozornost i přízeň. Diskutérům pak za laskavá slova. A nám všem dohromady děkuju za božskou trpělivost. Vydrželi jsme. Tak zase za rok?