Džungle před tabulí i za tabulí (sv. Kasián)

Žáci ho ubodali ostrými písátky. Jak vidno, učit kolem roku 300 nebyl žádný med.

A to se svatý Kasián tak snažil! Jelikož je dnes jeho liturgický den a konec prázdnin se blíží, měli bychom si ho připomenout. Nakonec i proto, že je téměř neznámý...

O jeho životě kolují hlavně legendy. Ty z doby císaře Diokleciána bývají velmi šťavnaté, až peprné. Obzvlášť co se mučení týče. Kasián tohle pravidlo jen potvrzuje.

Narodil se ve vznešené rodině v Římě. Jakmile vystudoval, byl vysvěcen na biskupa a rozhodl se věnovat misijní činnosti. Pročež odešel do Tyrolska, aby obracel tamní barbary na víru. Šlo to špatně. I když Tyrolákům postavil kostel a neúnavně jim kázal o jediném Bohu, trvali na svém pohanství. Až na malou skupinku, která podlehla novému náboženství i charismatickému kazateli. Pak je ale převálcovala většina. Pohané křesťany rozehnali a Kasiána uvěznili. Podle pověsti unikl z vězení zázrakem. V té souvislosti se mu rozbřesklo a řekl si, že už to prostě nemá cenu. A odešel se postit a kát do Říma, jelikož nesplnil svůj úkol.

Když si dostatečně posypal hlavu popelem, vydal se do kraje poblíž Bologne. Ve městě Imola sídlili obzvlášť zatvrzelí pohané. A tak napadlo Kasiána jít na ně přes jejich děti. Založil školu a jelikož především opravdu učil, nejen lobboval za Ježíše, stal se na nějakou dobu poměrně populární. Jenže - podle římského martyrologia - byli někteří žáci velmi vzpurní, pročež Kasián často používal tělesné tresty. Děti pak samozřejmě žalovaly doma,  že je ve škole Kasián tříská. No a do toho ještě vydal císař Dioklecián nařízení proti křesťanům. Což se šiklo rozezleným rodičům, tak pana učitele udali. A Kasián skončil v base. A byl odsouzen velmi rychle, neboť soudce usoudil, že je trapič mládeže.

Způsob trestu smrti byl vskutku sofistikovaně vymyšlen. Kasiána přivázali ke sloupu a soudce svolal ty nejzhýralejší žáky. Tlupa školáků (prý čítala až 200 děcek!) strhala ze svého učitele šaty, otloukala ho psacími tabulkami a píchala do něj vším možným. Hlavně ostrými písátky, kterými se tehdy ryla písmena do vosku. A píchali ho a píchali, až ho upíchali úplně.

Kasiána pohřbili v Imole. Za několik století nad jeho hrobem postavili první místní katedrálu, která nese jméno mučedníka dodnes. A do Brixenu si Tyroláci (už polepšení) odvezli jako ostatek jeho paži, aby ji mohli uctívat ve svém dómu.

A tak je sv. Kasián samozřejmě patronem Imoly, učitelů, vychovatelů a stenografů. Jelikož je jeho hlavním atributem to zákeřné  písátko. Občas je světec zobrazován i s jinými školními potřebami nebo s knihou a biskupskou berlou.

No, jak už jsem uvedla, prázdniny se chýlí ke svému konci, tak tohle snad raději nedávejte číst dětem ...

Literatura: Rok se svatými (Schindler a Schauer)