Dvě matky

První - celý svůj krátký život nemocná a slušně řečeno „divná“, druhá - neskutečně milá a hodná. Ke komu patřily? 

K Františkovi Ferdinandovi d´Este, slavnému „následníkovi trůnu“. Co ho dostali v Sarajevu. 

František Ferdinand Karel Ludvík Josef Maria Habsbursko Lotrinský se narodil otci Karlu Ludvíkovi, (což byl mladší bratr císaře Františka Josefa I.) a matce Marii Annunziatě z bourbonského rodu. Byla totiž dcerou španělského infanta Ferdinanda II., krále neapolsko-sicilského, kterého vlastní lid obdařil nelichotivou přezdívkou „Re Bomba“. Tedy „Král Bomba“. V revolučním roce 1848 totiž bylo husto i v jeho království. Různá povstání a boje se přelily až do roku 1849, kdy nechal král bombardovat vzpurné sicilské poddané, aby upevnil svou moc. 

A v téhle době začínala rozum brát vážná a zamlklá holčička chatrného zdraví, kterou obdařili vzletným jménem Maria Annunziata. V podstatě se jmenovala Zvěstování Panny Marie. Když za deset let zemřel její milovaný a obdivovaný otec, králem „obou Sicilií“ se stal František II., její bratr.  Na trůnu dlouho nevydržel. V běhu už bylo sjednocování Itálie včele s Garibaldim.  A tak musela celá královská rodina v roce 1860 utéct do exilu. S jejich královstvím byl konec - připojili ho k Itálii. 

Slabou, melancholickou, ale velmi umíněnou princeznu provdali k Habsburkům.  Marie Annunziata si vdovce Karla Ludvíka vzala roku 1862 (vpravo). Už tehdy měla souchotiny. Její tchýně Žofie - proslavená baba princmetálová císařské rodiny - z toho velkou radost neměla. A tak dirigovala i tyhle novomanžele, nejen císařovnu Alžbětu zvanou Sissi. Určovala páru, kde bude žít. Většinou stranou od Vídně, převážně na venkově, aby neduživá snacha zesílila.  U Marie Annunziaty Žofie dost tvrdě narazila, neboť mladá žena byla velmi ambiciózní, co se moci týče. Vždycky byla pyšná, že je dcerou „Re Bomby“. A chtěla žít u dvora. Pravý opak povolného manžela Karla Ludvíka. Ten byl spíš přes kulturu. Však se mu také říkalo „výstavní arcivévoda“, neboť pořád něco organizoval. 

Jejich první syn František Ferdinand se narodil ve Štýrském Hradci roku 1863. Těhotenství i porod byly pro jeho mladou matku značnou zátěží. Nemoc opět propukla. K tomu všemu ještě mívala Marie Annunziata prapodivné nálady. Zřejmě byla bipolární, jelikož se u ní střídaly hluboké depresivní stavy s neuvěřitelnými záchvaty veselí, všeobjímající radosti ze života a přehnaných aktivit. Buď seděla zavřená na zámku a svými vrtochy týrala služebnictvo i svou rodinu nebo se s plným nasazením účastnila veřejného života, což ji velice vyčerpávalo. 

V roce 1865 se arcivévodskému páru narodil další syn - Ota František Josef. Prý byl velice slabé a  neduživé miminko. Zřejmě z toho dokonale vyrostl, jelikož později proslul jako nespoutaný bouřlivák a milovník žen. Vídeňáci ho obdařili přezdívkou „Der schöne Otto“ neboli „Krásný Otto“.  Na věky se zapsal do historie hotelu Sacher, kde příšerně vyděsil manželku britského velvyslance. Úplně nahý a namol opilý se procházel po chodbách, byvši opásán toliko svou šavlí.  

Zpět k Marii Annunziatě. Po Ottovi se v manželství ještě narodily dvě děti - Ferdinand Karel (1868) a Markéta Žofie (1870). Poté se zdraví arcivévodkyně se neustále zhoršovalo a její nálady také. Manžel i starší synové z ní prý měli doslova trauma. Navíc se konci života Marie Annunziata snažila držet od dětí stranou, aby je nenakazila. Děti ji vnímaly jako nějaký děsivý přízrak. A manžel se jí prý skoro bál, jak příšerně vypadala a divně se chovala.  

Dobrovolná izolace moc nepomohla. Markéta Žofie zemřela na TBC, když jí bylo pouhých 28 let. A u Františka Ferdinanda tuberkulóza propukla v dospělosti. Ale vyléčil se. To ale předbíháme.

Vyčerpaná Marie Annunziata zemřela v květnu roku 1871. Děti byly ještě velmi malé, a tak se arcivévoda Karel Ludvík za dva roky oženil znovu. Tentokrát s portugalskou princeznou Marií Terezou. Ženichovi bylo čtyřicet let, nevěstě necelých osmnáct. Přesto se z ní stala milující matka, jakou děti dosud nepoznaly. Velmi si ji zamilovaly.  

Později do rodiny přibyly ještě dvě sestry. Jako první v roce 1876 Marie Annunziata. Novorozená holčička dostala jméno po zemřelé úmyslně. Marie Teresa si to tak přála. Aby se prý rodina konečně přestala třást při vyslovení onoho jména a začala je vnímat jinak.  A z téhle dcerky vyrostla abatyše Tereziánského ústavu šlechtičen v Praze na Hradčanech.  

Velký zvrat nastal v rodině Karla Ludvíka v roce 1889. Přišel Mayerling. Císařův jediný syn Rudolf zemřel a následníkem se stal arcivévoda Karel Ludvík. Císařovna Alžběta se stáhla z veřejného života a první dámou u dvora se stala Marie Teresa. I když měla řadu nových povinnosti, pořád se starala o své „děti“, které dávno vyrostly. Především o Františka Ferdinanda, když u něj v roce 1895 propukla tuberkulóza. Byla mu velkou oporou nejen v jeho tříleté léčbě, ale později i při prosazování jeho morganatického sňatku se Žofií Chotkovou. Tyhle sňatky asi byly rodinným prokletím. Jelikož i mladší bratr Ferdinand Karel se oženil proti císařově vůli s měšťanskou dívkou Bertou. Vyobcovali ho za to z habsburského domu a sebrali mu všechny tituly. A tak přijal občanské jméno Ferdinand Burg. Jen díky Marii Terese, která za něj silně lobbovala, dostal malou roční rentu. 

Na jaře roku 1896 se vydal manžel Marie Teresy, silně věřící arcivévoda a následník rakouského císařského trůnu Karel Ludvík, na pouť do Palestiny. Neodolal  a napil se vody z Jordánu. A dostal tyfus. Za dva měsíce na následky nemoci zemřel.  

Rázem byl novým císařským následníkem František Ferdinand. Už d´Este, kterýžto titul podědil za to, že se za rok naučil italsky. Byla to hlavní podmínka jeho bezdětného strýce. Původně se s titulem počítalo pro Krásného Ottu, ale ten měl zcela jiné starosti. Jasně dal najevo, že nemá zájem. Jeho cílevědomý bratr ale na požadavek přistoupil, i když to pro něj bylo dost svízelné. Neměl totiž vůbec talent na jazyky.  

Marie Teresa měla zřejmě jistý  vliv i na stařičkého mocnáře Františka Josefa.. Jelikož se jí s jeho souhlasem podařilo organizovat sňatek své neteře Zity Bourbonsko-Parmské s Ottovým synem Karlem, tedy pozdějším císařem Karlem I..  

Dáma s dobrým srdcem Marie Teresa Portugalská se dožila úctyhodného věku 88 let. Zemřela 12. února roku 1944 ve Vídni. Přežila svého manžela o čtyřicet sedm let. Nejen jeho, ale dokonce všechny své děti, které vyvdala, vychovala a milovala. Do smrti dosloužila krásnému Ottovi, který zemřel v roce 1906 na syfilis. Manželka i celá jeho rodina se od něj totiž distancovala. Jeho konec byl příšerný, ale Marie Teresa ho neopustila. 

Musela to být vážně hodná ženská… 

Námět: Následník trůnu (Ludwig Winder)