Byla vlastně ještě dítě. Ve dvanácti ji už nutili do vdavek a ve třinácti letech ji zabili.
Mistr Teodorik - Sv. Anežka Římská
Žila v Římě a jmenovala se Anežka. Agnes. Inés. Agnese.
Krásné jméno, které připomíná podobné latinské slovo agnus (beránek). Takže i beránka božího (agnus dei). Proto je jejím hlavním atributem.
Jak už to tak v legendách o prvních světicích bývá, i Anežka byla velmi krásná a ucházelo se o ni mnoho mladíků. Nejusilovněji syn prefekta. Půvabná dívka z křesťanské rodiny ho pořád odmítala a tak si chlapec doma postěžoval tatínkovi.
Prefekta chytil nerv a snažil se Anežce důrazně domluvit. Nepovolila. Tak s ní šel před soud, kde zase požadovali, aby obětovala bohyni Vestě a tak se zřekla křesťanství. Nechtěla a pořád mluvila jen o Bohu a o jediném, kterému se zaslíbila. O Ježíši Kristu.
I přitvrdili. Dovlekli ji do nevěstince, strhali z ní šaty a sezvali místní zhýralce, aby Anežku zneuctili. Ale ouha. Dívce jako zázrakem dorostly vlasy do takové délky, že mohla zahalit svou nahotu. Načež ji obklopila tak oslnivá záře, že se k ní nažhavení muži báli přiblížit. Odvážil se jediný. Vytrvale posedlý prefektův syn. A jen se Anežky dotkl, bylo po něm.
Prefekt, jehož na chvíli přemohlo zoufalství, slíbil, že uvěří v jediného Boha, pokud jeho syn ožije. A po Anežčině vroucné modlitbě se tak skutečně stalo. Nastal sice všeobecný údiv, poté vřava, ale soudci Anežku stejně (slib neslib) obvinili z temných čar a urážky římských bohů. A odsoudili ji k smrti upálením.
Hned ji dovlekli k hranici. Jak praví legenda, plameny Anežce vůbec neublížily. Tak soudce nařídil popravit ji mečem. Prořízli jí hrdlo, jako když se zabíjí beránek. Stalo se tak někdy kolem roku 304.
Zoufalí rodiče pohřbili svou Anežku v katakombách severně od města, které dnes nesou její jméno. Brzy po pohřbu se v místě zjevil sbor svatých panen, mezi nimiž už byla i Anežka s jehňátkem na rukou.
Legenda o Anežčině životě a jejím umučení se začala psát už během 4. století, takže je jednou z nejdéle uctívaných římských světic.
V Čechách jsme ji milovali od raného středověku. Však se po ní jmenovala nejedna královská dcera. I v podhradí se to Anežkami jen hemžilo. Samo jméno u nás nejvíce proslavila velmi výjimečná princezna. Dcera Přemysla Otakara I., sv. Anežka Česká.
Máme i to štěstí, že jedním z nejkrásnějších zpodobnění sv. Anežky Římské je gotický deskový obraz Mistra Teodorika na Karlštejně. A i s ostatky jsme na tom (opět díky Karlovi IV.) dobře. Jsou součástí Svatovítského pokladu.
Svátek Anežky Římské je podle liturgického kalendáře právě dnes.
Až někdy tohle děvčátko uvidíte na obraze s dýkou nebo mečem, knihou, hořící hranicí, palmovým listem, či zahalenou do dlouhých vlasů a hlavně s jejím beránkem, aspoň trošku ji politujte.
Malé holky by takhle končit neměly. I když se pak stanou světicemi ...
Všichni moji svatí na :
http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/76155/O-svatych-trochu-jinak.html
