Vlastním jménem Winfried. Sice Anglosas z Wessexu, ale hlavní patron Německa. I u nás v Čechách se chytil drápkem ...
DUB POPÍLIŤ !
Bonifác (Bonifatius) proto, že ho tak v roce 718 překřtil papež Řehoř II. To ale hodně předbíháme...
Winfried už jako velice mladý vstoupil do benediktinského kláštera. Nejenom kvůli vzdělání, kterého se mu tam dostalo na vysoké úrovni a opravdu požehnaně. Však poté dlouho působil jako učitel latiny. Ale především chtěl být mnichem. I když psal poezii nebo sepisoval první latinskou gramatiku na území Anglie. Literární sklony po něm asi zdědila jeho neteř, pozdější sv. Valburga (dcera jeho sestry Wunny). Ta se zase díky dílu o životě svého bratra Wunibalda (také svatého a taktéž v latině) stala první anglickou spisovatelkou.
Když byl Winfried ve třiceti letech vysvěcen na kněze zatoužil stát se misionářem. A šel do toho. Přeplavil se z Anglie na pevninu a vydal se do divokého vnitrozemí. Působil hlavně u germánských kmenů (tehdy ještě povětšinou pohanských) v Hessensku, Bavorsku, Vestfálsku i Duryňsku.
Mimo pilného hlásání evangelia také třikrát putoval do Říma : v roce 718 pro překřtění na Bonifáce a aby dostal glejt nutný pro šíření víry. V roce 722 si došel pro biskupskou mitru a v roce 738 ho tam dokonce vítali slavobránou a papež Řehoř III. ho jmenoval papežským legátem pro Německo.
Mezitím byl ale Bonifác i zdatným diplomatem a podílel se na utváření politických vztahů v tehdejší západní Evropě. Především spolupracoval s Karlem Martelem, od kterého se mu dostávalo zvláštní panovnické ochrany. A tak mohl v Geismaru vlastní rukou (!) skácet majestání a posvátný Thorův dub, neboť to pro něj byla hanebná modla neslučující se s Desaterem. Místní pohané jen zděšeně zírali a klepali se strachy, že je bůh Thor všechny smete. Nesmetl, a tak se většina nechala pokřtít. Na místě pohanského obětiště nechal Bonifác vystavět kostelík zasvěcený sv. Petrovi. A ze dřeva posvátného dubu v něm oratoř. Byl to první křesťanský kostel v Hessensku.
Dále pak Bonifác jako biskup a později i arcibiskup zakládal kláštery jak na běžícím pásu. Také rozděloval území na diecéze a ustanovoval biskupy. Tak se velmi významně podílel na organizaci církve v oblasti dnešního Německa a Francie.
A pak zas padla kosa na kámen. Více než sedmdesátiletý arcibiskup se vydal do Fríska splnit si svůj sen. Evangelizovat i tam. Byla to divoká země plná pohanů. A tam, poblíž osady Dokkum, přepadli Bonifáce i jeho doprovod čítající 52 osob rozzuření Frísové a všechny je pobili.
A tak se stal Bonifác v roce 755 i mučedníkem. Prý v okamžiku smrti stál, modlil se a držel knihu evangelií nad hlavou.
A proto je kniha jeho hlavním atributem. Bývá dokonce probodena mečem. Dalším jeho znakem je dub, sekera (kácení dubu, ale i Thorův symbol), havran a pramen (řečnictví, nauka, šíření víry), důtky (pokání) a biskupský oděv.
Svatý Bonifác je patronem pivovarníků (hlavně sládků), soukeníků, krejčích a knihkupců. A především Německa. Hlavně Duryňska a Fuldy, kde je pochován.
A ten kostel v Liberci? Je tam - v Hanychově. Jediný kostel v Čechách zasvěcený hlavnímu německému patronovi. Postavili si ho Němci za první světové války. Po roce 1945, tedy po "odsunech" kostel velmi zchátral. Uvažovalo se dokonce o jeho zbourání. K tomu naštěstí nedošlo - od roku 1999 do roku 2013 probíhala jeho postupná rekontrukce. Nyní už kostel žije novým církevním životem a pořádají se v něm i koncerty, přednášky a výstavy.
Možná si ho svatý Bonifác ohlídal, když měl v Čechách jen jeden jediný ...
Literatura : Rok se svatými (Schindler, Schauer)
Všichni moji svatí na :
http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/76155/O-svatych-trochu-jinak.html
A ti speciální z Karlova mostu na :
http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/81176/Svati-na-Karlove-moste.html
