Dala nám Strahov

Zase jedna cizinka, co se provdala za Přemyslovce. Pocházela z mocného rakouského vévodského rodu, byla vnučkou císaře a polorodou sestrou římskoněmeckého krále Konráda III. Štaufského.

Jak vidno, český kníže Vladislav II. se neoženil špatně. Možná už jeho zasnoubení s Gertrudou Babenberskou bylo tím pověstným jazýčkem na vahách Konrádova rozhodování, koho usadit na český knížecí stolec.

Kolem volby v roce 1140 byla v Čechách trochu tahanice.  Nakonec se vládcem po Soběslavovi I. stal jeho bratr Vladislav. Král Konrád III. totiž přehodnotil své bývalé rozhodnutí, kdy nějakou dobu upřednosťoval Soběslavova syna a z pochopitelných důvodů předal český praporec svému budoucímu švagrovi. A byla noha nohávě.  I s Gertrudou Babenberskou, se kterou se Vladislav II. oženil ještě téhož roku.

Není tedy vůbec divu, že prakticky hned nastal v českém knížectví mumraj. Rozhodnutí se vůbec nelíbilo moravským údělníkům Konrádovi II. Znojemskému a Vratislavovi Brněnskému. Patřili totiž k nejstarším Přemyslovcům a podle stařešinského práva měli dost dobrou pozici pro získání stolce. A velmoži, jak to tak bývá, se rozdělili mezi oba tábory. Moravané a jejich příznivci hned sešikovali vojsko a vyrazili do Čech. Velel Konrád Brněnský.  U vrchu Vysoká na Čáslavsku došlo ke krvavé bitvě a zdálo se, že Moravané mají navrch.

Jenže, Vladislav II. hned pelášil za královským švárou pro pomoc do Němec. Doprovázel ho olomoucký biskup Jindřich Zdík (se vší pravděpodobností se jednalo o syna kronikáře Kosmy), který zůstal na jeho straně.  A na Budyšínsko zase upaloval další Jindřich, tentokrát Vladislavův bratr. Taky pro pomoc.

Sourozenci očividně - tak trochu nepřemyslovsky - drželi spolu, jelikož moravsky obleženou Prahu bránil v roce 1142 ještě jeden Vladislavův bratr -  Děpolt. A tady se konečně do centra dění dostává i Gertruda, které se u nás říkalo Kedruta. Tehdy už byla matkou malého Bedřicha, budoucího knížete. Statečná mladá kněžna vydržela divoké boje o Hrad, v rámci nichž byl dokonce vypálen klášter sv. Jiří.

Gertruda s Děpoltem se nevzdali a Moravané odtáhli. Dostihla je totiž zpráva, že od Plzně už cválá Vladislav s vojskem Konráda III. Štaufského. Kněžna Gertruda přivítala svého královského bratra na Vyšehradě, v den svátku sv. Ducha - 7. června roku 1142.

A moravští pučisté? Ti se sice stáhli bez boje, ale Vladislavova trestající ruka je neminula. Kníže je dojel zpacifikovat až k nim domů. A byl klid. Tedy - na nějakou dobu…

Mezi tím vším se Kedrutě narodil další syn Svatopluk. Bohužel, budoucí vrah  (viz proklik). A taky a hlavně stihla s manželem a biskupem Jindřichem Zdíkem založit první premonstrátský klášter v Čechách:

„On také (Jindřich Zdík), důkladně zkoumaje, který způsob života na tomto světě byl by pro něho vhodný, přijav v Jerusalemě roucho a řeholi svatého Augustina, postavenou pod ochranu svatých apoštolů. A s pomocí výše jmenovaného pana vévody, který se svou manželkou blahé paměti paní Gertrudou, sestrou krále Konráda, tomu dílu přál a věnoval na ně přemnoho peněz, vystavěl na hoře Strahově, kterou nazval jiným jménem hora Sion, klášter, dílo důstojné krále.“  (Letopis Vincentiův)

Tenkrát u nás na klášterním poli vládli jen benediktini. A právě Jindřich Zdík, který poznal premonstráty během svého pobytu v Římě a také na své pouti po Svaté zemi, se zasadil o uvedení tohoto reformního řádu do Čech. Aktivní účast knížecího páru na velkolepém projektu přispěla k jeho rozkvětu. Už roku 1142 dorazili na Strahov mniši ze Steinfeldu.

Kněžna Kedruta se podílela i na založení ženského kláštera v Doksanech. Do nového konventu přišly premonstrátky z durynského Dünnwaldu. Podle historických studií se Gertrudina účast nevztahovala jen na fundaci a nějakou tu podporu řeholnic. Kněžna zřejmě rozhodovala i o stavbě samé. A právě díky Kedrutině vznešenému původu a s ním souvisejicími vysokými nároky na architekturu, se staly Doksany jednou z nejvýznamnějších středoevropských staveb dvanáctého století.

A ještě jeden klášter je spojován s Gertrudou - první cisterciácký v Čechách - v Sedlci u Kutné Hory. V dokumentu o jeho založení stojí:

"Ve jménu svaté a nerozdělitelné Trojice. Budiž známo všem věrným v Kristu, tak budoucím jako současným, že za vlády pana Vladislava, nejjasnějšího knížete Čechů, s jeho nejvznešenější paní Gertrudou, jakýsi z předních českých mužů jménem Miroslav (…) věnoval cisterciákům pozemek v Sedlci, kde byl založen kostel."

Takhle se Gertruda v Čechách snažila. A také rodila další děti: Vojtěcha, budoucího salcburského arcibiskupa a dceru Anežku, která se stala abatyší v klášteře sv. Jiří.

Gertrudin život určitě lehký nebyl. Mockrát se musela obejít bez manžela, který často válčil, ale také podlehl tehdy populárnímu volání Svaté země. Spolu se švagrem Konrádem III. a francouzským králem Ludvíkem VII. se připojil k  II. křížové výpravě. A v jeho nepřítomnosti Prahu hlídala již osvědčená obranářská dvojka: Děpolt a Gertruda.

Zmíněná křížová výprava se moc nevyvedla, jelikož vojsko sešikované kolem Vladislava dojelo jen do Byzance. Ale - jak známo - někdy je i propadák přínosem. Během složité a dlouhé cesty navázal český kníže dost dobré vztahy se členy několika evropských panovnických dvorů…

Ale i o Kedrutě věděli mocní. Je totiž zmiňována v mnohých dokumentech. Ani nejvyšší té doby na ni nezapomněl - papež Evžen III. připsal do svého pozdravného listu knížeti Vladislavovi:

"Naši dceru, kněžnu Gertrudu, Vaši ženu, zdravíme a chválíme a v Pánu napomínáme, aby setrvala v lásce k Bohu a podle svého dobrého původu v lásce k víře.“

Kedruta setrvala, ale ne dlouho. Zemřela roku 1150, asi tak třicetiletá. Proč a jak se bohužel neví. Vincentius, český kronikář, notář, kaplan a kanovník kostela sv. Víta, zapsal její smrt následovně:

"Téhož roku dne 4. srpna nastoupila cestu všeho těla paní Kedruta kněžna, která šlechetností mravů ještě nad svůj královský původ vynikala, a jest pochována jak si byla přála, v tomtéž klášteře Strahovském, jemuž byla mnoho statků darovala..."

Později byly Gertrudiny ostatky přeneseny do dalšího "jejího" kláštera - do Doksan.

Vdovcem byl český kníže tři roky. Jak to tak vypadá, fascinovaly ho činorodé ženy se sklonem ke stavebnictví. V roce 1153 se totiž oženil s Juditou Durynskou, která dala Praze první kamenný most....