Možná by pomohla Bretaň. Jelikož tam se kdysi narodil jistý Uinnoc, který od něj pomáhá.
Už dávno jeho jazykolamné bretonské jméno poevropštili na Winoc, u nás Vinok. Poměrně neznámý svatý. Asi proto, že je zdaleka. Ale někde ho pořád ctí - v Nizozemí, Belgii a hlavně v Bretani. Všude, kde jsou mlýny. Protože je patronem mlynářů.
Podle tradice byl Vinok královským synem. Žil na přelomu 7. a 8. století. Toužil být mnichem, takže vstoupil do řádu ve městě Sithiu (dnes Saint-Omer). A jelikož byl mladý a silný, měl se starat o mletí obilí. Tehdy to totiž byla pěkná rachota, protože se ještě mlelo na ručním mlýnku. Vinokovi ale údajně pravidelně a vydatně pomáhal anděl, pročež práce pěkně odsejpala. Tak mlynáři ke svému patronovi přišli.
Vinok byl ale činný i jinak. Založil v Bergues klášter a benediktinské opatství ve Wormhout na pahorku, kterému se pak začalo říkat Hora sv. Vinoka (Mont-saint-Winoc), kde se stal i prvním opatem.
Svatý Winoc zemřel 6. listopadu zřejmě roku 717. Prý mu bylo 70 let. Mniši ho pohřbili v jeho opatství - dnes už nese jméno Saint-Winoc.
Svatého Vinoka zobrazovali odpradávna jako opata, často s modelem kláštera, korunou a žezlem u nohou a hlavně s ručním mlýnkem, jeho hlavním atributem. A andělem, co za něj často zaskakoval při mletí.
Když ještě žil, byl sv. Vinok i léčitel. Úspěšně kurýroval hlavně horečky a kašel. A tak se pak k němu lidé po staletí modlili, aby je potíží zbavil. Hlavně při epidemiích černého kašle. Zamysleme se nad tím, když ho tu u nás zase máme…
Námět: eltestigofiel.es; franc. Wikipédia; obrázky-internet
