Ani největší učenci nejsou ušetřeni stresu. Dokonce i v dávné minulosti na ně občas dolehla doba či okolnosti a někteří se přestali se ovládat.
Dokonce i svatí. A nejvýznamnější. Cejch popudlivého cholerika má totiž dnešní oslavenec svatý Jeroným. Církevní učitel a církevní Otec, který patřil k největším učencům nejen své doby, ale i celkově katolické církve. Jak k tomu přišel? K jeho prudkému temperamentu se prý přifařily četné nemoci a vytrvalý asketický život. Takže údalně dost často "vyletěl" a dělal ukvapené soudy.
Přesto byl ale svými současníky velmi vážený. Uctívaným světcem je už od středověku.
Jeroným se narodil kolem roku 347 ve městě Stridon na panonsko-dalmatské hranici. Byl z křestanské rodiny, tak se vydal na studia do Říma. Poté žil jako mnich v Trevíru. Po nějaké době se ve městě Aquilea připojil k jistému asketickému společenství. Pak se ale rozhodl, že se vydá na Východ. A tam ho doslova uchvátila možnost života v naprosté odloučenosti v klášteře u Aleppa (dnes severní Sýrie). Ale opět se projevila jeho prchlivá povaha, takže pro spory s mnichy musel komunitu opustit.
Tak se Jeroným vydal na zpáteční cestu. Ale v Antiochii těžce onemocněl, takže se přes Byzantion (dnes Istanbul) vrátil do Říma až za nějaký čas. Už byl ale vysvěceným knězem, takže se mu podařilo chytit velmi slušný post. Stal se tajemníkem papeže. Už i proto, že znal několik jazyků, byl velice sečtělý a organizačně schopný. Když papež zemřel, téměř na sto procent se počítalo s tím, že novým papežem bude Jeroným. Jenže ten měl kvůli své přímočaré a výbušné povaze hodně nepřátel, takže zvolen nebyl.
A tak trošku zhrzený Jeroným v roce 385 opustil Řím a odešel do Betléma, kde v dalších 35 letech založil jeden mužský a tři ženské kláštery. A psal a psal. Dodnes je zachováno 117 Jeronýmových dopisů - 19 z nich adresovaných sv. Augustinovi. Naprostou třešničkou na dortu jeho díla je tzv. Vulgata, což je překlad Bible do hovorové latiny, na kterém Jeroným pracoval několik let.
Prchlivý učenec zemřel v požehnaném věku 73 let v Betlémě 30. září roku 420. Prý zklamaný, že měl v životě trochu smůlu a že mohl vykonat víc.
V zobrazování sv. Jeronýma se vyžívali i ti nejslavnější umělci. Vždycky ho malovali jako starého vyhublého muže, aby zdůraznili jeho lásku k askezi. Třeba Caravaggio jím byl úplně posedlý. Maloval ho několikrát (viz obrázky). Jiní malíři zpodobňovali Jeronýma s kardinálským kloboukem (Mistr Teodorik), i když takového postu nikdy nedosáhl. Další oblíbené výjevy se světcem vycházejí z legend - jako např. jeho atribut lva, kterého prý Jeroným vyléčil, když žil jako poustevník v jeskyni. K osamocenému životu eremity se vztahuje i další poznávací znamení - lebka. A tím hlavním atributem je samozřejmě kniha, která odkazuje na Vulgatu.
Svatý Jeroným je patronem Dalmácie, Lyonu, překladatelů, učenců, studentů, univerzit a asketů. A pomáhá proti očním chorobám.
A jak je na tom u nás s kostely? V Praze má ten nejslavnější - Na Slovanech - i když se o něj dělí. Chrám má neskutečné oficiální jméno: Kostel Panny Marie, sv. Jeronýma a svatých patronů slovanských Cyrila a Metoděje, Vojtěcha a Prokopa. Proslavil se hlavně svými věžemi, o které přišel při spojeneckém náletu v roce 1945 a později dostal nové ve tvaru křídel se zlatými špičkami.
A ještě jeden světcův kostel je blízký mému srdci od dětství. Ten v Sedlci, v dvojměstí Sedlec-Prčice. Nádherně v něm zvoní čtyři zvony a jeden z nich je také Jeroným...
Námět: Rok se svatými (Schindler a Schauber), obrázky - internet
