Genetické předpoklady by k tomu měla. Jelikož tahle česká královna byla vnučkou císaře Fridricha Barbarossy, který se výraznou barvou svého vousu natolik proslavil, že se mu dostala i do jména.
A tak začneme u jeho syna Filipa Švábského, který se roku 1297 oženil s dcerou byzantského císaře Irenou Angelovnou, ženou s pohnutým osudem. Ve svém poměrně mladém věku už byla totiž vdovou po sicilském králi Rogerovi z Hauteville, jehož ženou nebyla ani rok. Načež Sicílii krvavě dobyl římskoněmecký císař (syn Fridricha Barbarossy) Jindřich VI. Štaufský. Pořád mluvím o roce 1197. Mladá a bezdětná sicilská královna Irene byla spolu s dalšími vznešenými vězni převezena do Německa, kde ji provdali za císařova bratra Filipa.
V záři, stále roku 1197, zemřel císař Jindřich VI. v rámci značně zpackané křížové výpravy, v Messině na malárii. Následujícího roku dostal římskoněmeckou korunu jeho bratr Filip. Jenže jeho zvolení se nelíbilo Welfům, kteří si na trún posadili Otu IV. Brunšvického. Následoval boj o moc a zmatek nad zmatek, čehož velice šikovně využil král sousední země. Jmenoval se Přemysl Otakar. Mistrně se politicky zachoval, chvíli držel se Štaufy, chvíli s Welfy a tak dokola, až mu oba němečtí rivalové potvrdili dědičný královský titul pro Čechy. I od papeže dostal souhlas, šikula...
Mezitím v Německu zmatek pokračoval a královna Irene rodila jedno dítě za druhým. Mezi nimi se kolem roku 1200 narodila holčička Kunhuta. No a když přišel rok 1208, stalo se něco neslýchaného, na co v Německu zvyklí nebyli. Bavorský falckrabě Ota VIII. z Wittelsbachu podřízl v Bamberku královi Filipovi hrdlo. Zrovna, když odpočíval po vyčerpávajícím jednání říšského sněmu. Irene byla v té době zase těhotná a nedlouho po vraždě zemřela i s novorozenou holčičkou.
Tak v tomhle vyrůstala naše královna Kunhuta Štaufská. Už jako maličká byla zaslíbena do Čech. Jejím snoubencem se stal Václav, syn šikovného krále Přemysla Otakara I. Po nezbytné klášterní výchově poslali Kunhutu k pražskému dvoru, aby vyrůstala spolu se svým snoubencem o pět let mladším než ona.
Ke sňatku došlo roku 1224, jenže nevěstino věno se řešilo několik let. Původně byly přislíbeny statky ve Švábsku jako dědictví po Kunhutině otci, ale skutek stále utíkal. A na svět už přicházely děti. Jako první syn Vladislav a po něm dcery Božena/Beatrix a Anežka. Otázka dlužného věna se vyřešila až za deset let, kdy Václav náhradou přijal od Kunhutina bratrance císaře Fridricha II. Štaufského deset tisíc hřiven stříbra. V dnešních poměrech to údajně dělá cca dvě a půl tuny...
Ještě za vlády Přemysla Otakara I. byl Václav 6. února 1228 korunován jako "mladší král". Tatinek mu to zařídil už v roce 1216 fikaným a nenápadným ovlivněním šlechty, která pak Václava zvolila jako budoucího krále. Tím definitivně padl starobylý princip senioriátu (který se stejně dodržoval jen tak naoko) z doby knížete Břetislava I. Podle něj měl na český trůn nastoupit vždy nejstarší Přemyslovec. Od trůnu tak byli odstaveni příslušníci vedlejších větví rodu.
Zpět ke korunovaci, kterou prošla i Kunhuta. Při obřadu, který provedl mohučský arcibiskup, bylo poprvé upuštěno od starodávného slovanského rituálu. Poté Přemysl Otakar, Václav, pražský a olomoucký biskup spolu s velmoži stanovili, že Vaclavovi nástupci budou korunováni arcibiskupy z Mohuče. V případě, že by zástupce mohučské diecéze odmítl, příslušného biskupa si měl vybrat český monarcha.
Roku 1230 zemřel král Přemysl Otakar. Z Kunhuty se stala královna se vším všudy. Na politiku a veřejné záležitosti prý moc vliv neměla. V této oblasti prý daleko víc působila její švagrová Anežka, pozdější svatá. Kunhuta ale udělala kus práce v kulturní oblasti. Pražský dvůr byl plný minesengrů, kejklířů, pištců, vzkvétala dvorská poezie a často se pořádaly rytířské turnaje. Jasný vliv německého císařského dvora, ze kterého Kunhuta pocházela. S tím souvisí, že česká královna měla německy mluvící družinu. která s ní přišla do Prahy už před lety. A mezi dvorními dámami prý měla jednu velice zajímavou. Pocházela ze Sicílie, jmenovala se Sybila a provdala se za pána z Křižanova. Stala se maminkou holčičky Zdislavy, později provdané z Lemberka a ještě pozdější svaté.
Soužití s Václavem asi nebylo pro Kunhutu jednoduché. Král byl samotář - nejraději lital na koni po lese a lovil jako zběsilý. Však si také jednou při podobném "úniku" vypíchl oko o větev. Je pravděpodobné, že lesní samoty pro něj byly určitou jistotou, kde se cítil bezpečně. Jedině tam si byl naprosto jistý, že neuslyší zvony. Václav je totiž nesnášel. Při jejich zvuku dostával záchvaty podobné epilepsii a kruté bolesti hlavy. Všichni o tom věděli, a tak se nikdy nevyzvánělo na jeho počest. Popsaný psychický problém se jmenuje idiosynkrazie. Mučivé staly vyvolává přecitlivělost na určité formy a stupně zvukového vlnění.
Do roku 1235 porodila Kunhuta ještě další dvě děti. Jedno z nich velice významné a pro české dějiny snad nejdůležitější. Chlapec dostal jméno Přemysl a na svět přišel roku 1233. Všichni ho známe jako Přemysla Otakara II., krále železného a zlatého. A jak k tomu došlo, když následníkem byl od roku 1227 Vladislav, na kterém prý oba rodiče doslova viseli? Dvacetiletý moravský markrabě roku 1247 náhle zemřel. Kunhutu prý jeho smrt zlomila. Navíc se nový následník Přemysl pokoušel o cosi, co bychom dnes klidně mohli nazvat pučem. Byla to šílená doba a Kunhuta ji nepřežila.
Zemřela zoufalá 13. září roku 1248. A její manžel se synem byli natolik zaujati svým ozbrojeným sporem, že jí ani nešli na pohřeb...
