Původně jsem se bála, jestli článek o ní nebude tak trochu nudný. Žádné mučeníčko mučení, ani velká životní protivenství. Ale jdu do toho. Je mi totiž sympatická už jenom tím, že když jí kdysi z dalekých (a pro ni asi skoro barbarských) Čech napsala jakási Anežka, tak si dopis přečetla a odepsala.
Rozvinulo se tak dlouholeté nebývalé korespondenční přátelství mezi pozdější svatou Anežkou Českou a taky pozdější svatou - Klárou z Assisi. O té bude dnes řeč, protože slaví svůj liturgický svátek. Je navíc tak významná, že opomenout ji v blogu o svatých vážně nelze ...
Klára se narodila v Assisi roku 1193 jako šlechtična. Už od dětství byla velmi silně nábožensky založená, což vedlo k tomu, že zhruba v roce 1210 začala kamarádit s jistým Františkem. Tušíte dobře. Taky pozdější svatý a dokonce jeden z nejslavnějších.
Její rodině se přátelství s tím prapodivným až jurodivým mladíkem moc nelíbilo. Nutili dceru do vdavek - nápadníci si totiž u nich podávali dveře. Jeden z hlavních důvodů masového zájmu o Kláru byl fakt, že byla doslova nádherná.
A tak když už Klára nevěděla kudy kam, utekla za Františkem (vztah byl veskrze platonický!) do Porciunkule, tedy do kaple Panny Marie Andělské, kde budoucí světec bivakoval se svými druhy. Protože i Klára toužila po řeholním životě, František jí obřadně ostříhal její krásné dlouhé vlasy a odvedl ji do benediktinského kláštera sv. Pavla, kde pobývaly hlavně šlechtičny.
Rodina hned zvýšila nátlak a pravidelně chodila Kláru přemlouvat, aby se vrátila ke světskému životu. Ale kdepak. Ba právě naopak. Klára totiž zanedlouho vyměnila klášterní luxus za prostší komunitu jiného blízkého konventu v Panzo. A tam za ní utekly i její dvě mladší sestry. Nejdříve Agnese a pár dní po ní i Beatrice.
Za nějaký čas tři sestry rodné a pár dalších sester řádových odešly do opuštěného kostelíka sv. Damiána, který jim na Františkovu přímluvu věnoval poustevnický řád kamaldulů, co sídlil na hoře Subasio. Po pár letech se ke komunitě a svým dcerám přidala i jejich zbožná matka Ortolana*/. To tedy musel mít tatínek radost, když se mu to doma tak vylidnilo...
František a Klára se často navštěvovali a vodili sebou své spolubratry a spolusestry a konzultovali řeholní život i jeho pravidla. Jeptišky sdružené kolem svaté Kláry především pracovaly kolem kostela, budovaly klášter a pěstovaly, co se dalo. Chodily bosé, v jednoduchém rouchu, prosily o almužny a staraly se o nemocné. Vyznávaly chudobu a prostotu.
Jelikož byl nějakou dobu stop stav na zakládání nových řádů, byla Klára proti své vůli benediktinkou. Chtěla totiž svou řeholi - zjednodušeně řečeno - ženskou verzi té Františkovy, tedy františkánů. V roce 1238 žilo ve sv. Damianu už 50 jeptišek. A Klára byla jejich představenou. Do roku 1253 pak vznikla více než stovka kongregací tzv. klarisek.
I jako abatyše Klára neustále těžce pracovala. Často se postila - jedla jen tři dny v týdnu chleba a vodu. Spávala na holé zemi a pod rouchem údajně nosila košili z vepřové kůže. Štětinatou stranou na holém těle. Takže není divu, že byla často velmi nemocná. Přesto za svou řeholi neúnavně bojovala všemi silami.
Patřičný glejt byl konečně vydán 9. srpna 1253. Od posla se Klára tu úžasnou zprávu dozvěděla druhý den. Jakoby čekala jen na to. Za další dva dny totiž zemřela - 11. srpna roku 1253. Kanonizační proces byl zahájen velmi brzy - už v říjnu toho roku. Za svatou byla prohlášena v roce 1255.
Mezi Klářiny atributy patří kříž, kniha s řeholí, ciborium (=schránka na ostatky) a panenská lilie. Tím hlavním je ale monstrance. Podle legendy právě monstrancí odvrátila útok Saracénů na svůj klášter. I když byla velmi nemocná, nechala se Klára i s monstrancí přenést ke vchodu, kde se na kolenou modlila k Nejsvětější Svátosti. A v té chvíli se ozval dětský (Ježíškův?) hlas, který řekl : Navždy vás budu chránit... Načež Saracéni změnili směr a odtáhli jinam.
Zakladatelka rozjímavého a žebravého řádu klarisek, je především jeho patronkou. Ale také vyšívaček, pradlen, sklenářů, malířů skla, slepců a ... TELEVIZE! To proto, že byla jasnozřivá. Když byla totiž jednou nemocná a nemohla se zúčastnit bohoslužeb, promítla si je na stěnu cely, aby o ně nepřišla.
Chiara nebo Clara se do češtiny překládá jako jasná. I tady vidím určitou souvislost s televizním přenosem ...
*/ Zajímavá zajímavost : Ortolana byla velká cestovatelka. V průběhu svého života vykonala několik poutí, na které občas brala i své děti (dívky měly ještě bratry). Zbožná matka tak doputovala nejen do Říma a do Bari, ale také do Santiago de Compostela a do Palestiny.
Literatura: Rok se svatými (Schindler a Schauer)
