Apoštolská dvojka (sv. Filip a sv. Jakub Menší)

Původně měli svátek 1. května a patřila jim noc, která mu předcházela. Proto se jí dodnes občas říká „filipojakubská“.   U nás se ale už dávno vžil název „Čarodějnice“.

Když kdysi proběhl v liturgickém kalendáři jeden z mnoha kulových blesků, přestěhoval se jejich svátek na 3. května. Apoštolové sv. Filip a sv. Jakub Menší (Alfeův) ho mají napůl.

Oba patřili k Ježíšovým nejbližším. Filip je dokonce jako apoštol uváděn na pátém místě, což svědčí o jeho jisté důležitosti.  Však se s ním také Ježíš radil ohledně množení chlebů pro zástupy.

Filip byl Hebrejec  s řeckým jménem (Filipos=milovník koní). Však také asi řecky uměl, jelikož byl prostředníkem a asi tedy  i tlumočníkem mezi Ježíšem a Řeky, jak vyplývá z Evangelia podle Jana.

Co se týče Filipova osobního života, je známo, že byl ženatý a měl minimálně dvě dcery. A díky výše zmíněnému Janovu evangeliu víme i o tom, že byl přemýšlivý a nebál se zeptat. Při poslední večeři neustále hloubal a řešil, kde je vlastně ten Otec a jak vypadá.  Ježíš na to: „Filipe, tak dlouho jsem s vámi  a neznáš mě? Kdo viděl mne, viděl i Otce ………Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec je ve mně…“

Vyčerpávající odpověď, řekla bych.

Jako prakticky všichni apoštolové i Filip se vydal do světa evangelizovat. Začal v Řecku a pak pokračoval ve Frýgii v Malé Asii. Ve městě Hierapolis na něj čekala mučednická smrt. Prý mu bylo 87 let. Starce nejdříve zarputilí pohané bičovali, pak přibili na kříž a kamenovali až ho ukamenovali.

Takže jsme u atributů : kříž a kamení. A má ještě jeden – draka. O něm vypráví jen legenda :

Když se  Filip snažil obrátit na víru i divoké a nespoutané Skythy, nachomejtl se k obřadu obětování  Martovi. Velekněz připravoval oheň  a najednou se  vynořil z hranice drak. Zabil veleknězova syna, který u obřadu asistoval a další dva obřadníky k tomu. A na koho drak dýchl, ten onemocněl.  Když to Filip uviděl, nabádal dav, aby rukou společnou a nerozdílnou rozbil sochu boha Marta. Pak se nemocní uzdraví a mrtví vstanou. Drakovi nakázal, aby táhl do pouště a už se nevracel. Potvora poslechla a šla, načež dav roztřískal modlu.  Pak Filip vzkřísil mrtvé a uzdravil přiotrávené drakovým dechem. A všichni přítomní se nechali pokřtít …

Teď k Jakubovi Menšímu nebo Mladšímu. Přídomek má proto, že mezi apoštoly byl ještě jeden Jakub. Ten s mušlí , co má v Praze za Ungeltem kostel a taky se za jeho hrobem putuje do Santiaga de Compostela. A říká se mu Větší nebo Starší.  Z toho vyplývá, že buď Menšího přerostl, nebo se dříve narodil.

Aby toho nebylo málo, tak má Jakub Menší ještě jeden přídomek – Alfeův. To proto, že jeho otec se jmenoval Kleofáš Alfeus.  Matka zase Marie Kleofášova a prý byla velmi blízkou příbuznou Panny Marie. Takže to vypadá, že Jakub Menší byl Ježíšův bratranec. Navíc byl prý Ježíšovi velice podobný. Svatý Ignác Antiochijský se údajně chtěl vydat do Jeruzaléma a setkat se s ním jenom proto, aby si mohl představit, jak Ježíš vypadal.

I Jakub Menší musel být významný apoštol, jelikož ho sv. Pavel ho zmiňuje dříve než Petra a oba je označuje za pilíře církve. Jakuba zřejmě ctil i sv. Petr. Když ho totiž propustili z vězení, žádal, aby o tom informovali právě jeho. Tak se mi zdá, že příbuzenství s Ježíšem dělalo své…

Díky židovskému historikovi Flaviovi máme i celkem hodnověrné informace o mučednické Jakubově smrti. Popsal výstižně, jak iniciativní jeruzalémský velekněz Annáš využil právního vakua mezi odvoláním římského prokurátora a příchodem nového a odsoudil Jakuba Menšího k ukamenování. Pročež ho shodili z hradeb a vytrvale kamenovali. Jakub se při exekuci hlasitě modlil i za ty, kteří ho zabíjeli. Až k němu přiběhl valchář a tyčí mu rozčísl hlavu.

A už máme hlavní atribut. Tu valchovací tyč, kterou valcháři používali při konečné úpravě látek a kůží. Umělci ale občas tápou, takže je mučedník zobrazován i se sochorem či kyjem. Dokonce i s prapodivnými artefakty, které se podobají harfě beze strun nebo podlouhlému luku. Dalšími atributy jsou svitky, kniha nebo kamení.

Oba apoštolové Filip i Jakub Menší svorně patronují kloboučníkům, kramářům, valchářům, koželuhům a cukrářům.

Kostelů u nás moc nemají, ale my Pražáci snad všichni známe půvabné panorama se zlíchovským kostelíčkem. Zrovna ten je jejich. A další najdete v Táboře a ve Zlíně.

Byla to a je apoštolská dvojka, kterou do svátku propojil zřejmě podobný osud.

Literatura : Rok se svatými (Schindler, Schauer) - Karmelitánské nakladatelství

Všichni moji svatí na :

http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/76155/O-svatych-trochu-jinak.html