A co bude dál?

Seděla v čekárně ORL. Oči zabodnuté do mobilu. Její prst vytrvale ťukal klávesnivové staccato. Vedle ní seděl asi tříletý klučík a mastil batolecí hry na tabletu.

Nevšímala si ho. Na mobilu asi probíhalo něco důležitějšího.

- Mami, já se bojím, že to bude bolet - řeklo tabletové robě.

- Nebude - opáčila. Ruka i oči stále přilepené k displeji moudrého zázraku.

Klučík moc přesvědčeně nevypadal. Přesto ale zase nahodil tablet a jel dál. Najednou se zarazil...

- A co mi budou dělat? - zeptal se synek telefonní surfistky. Se strachem v hlase. Tablet byl zapomenut. A zatahal mámu za ruku přirostlou k miniklávesnici.

- Nech mě - odtáhla se a ani se na něj nepodívala. Možná před ním porodila ten mobil.

Momentálně beztabletový chlapeček sklouzl z lavice a vydal se na obhlídku čekárny. V rohu objevil stoleček s dětskou židličkou a kostkami. Usadil se a začal stavět věž. Když mu barevná ajfelovka spadla, rachot probudil její mateřské city. Vstala a rukou nezakončenou mobilem ho odtáhla od kostek zpět na lavici.

- Nech to, řekla. - To je pro děti, co nemaj tablety...

(Opravdu odposlechnuto)