Je to úžasný a poučný průřez řadou různých duševních poruch. Jednou z mých nejoblíbenějších je porucha, kterou jsem si, neznaje případný lékařský název, pojmenoval „Neami křečovitá“.
Tato porucha způsobuje nutkavou potřebu přihodit k jakémukoliv tématu (a to opravdu jakémukoliv) poznámku o tom, že – dle tématu – za to můžou ti tlustí, hloupí, kapitalističtí, nevkusní, imperialističtí apod. Amíci, případně – toho by ti tlustí, hloupí, kapitalističtí, nevkusní, imperialističtí apod. Amíci nikdy nebyli schopni. A tak ať už jde o kůrovce, slepé střevo, nobelovu cenu za fyziku, sněhovou kalamitu, tání ledovců, teroristický útok pošahaných ručníkářů, lék proti rakovině nebo černou díru v centru naší galaktické matičky, vždy se najde několik intelektuálně nemajetných jedinců, kteří, v zajetí výše popsané duševní poruchy, s chutí a upřímnou nenávistí plivnou jedovatou slinu na všechno, co jen vzdáleně připomíná více než jeden pruh a jednu hvězdu pohromadě.
Původně jsem si myslel, že spíše než o poruchu půjde o projev nezralého a nezkušeného mládí (asi 13-17 let) v kombinaci s minimálním vzděláním, prakticky neměřitelným rozhledem a naprostou neznalostí oněch podivných papírových předmětů zvaných knihy, případně časopisy nebo noviny a jen zřídkavou možností navštívit strýce Googla na internetu. Tato myšlenka padla ve chvíli, kdy jsem ve svém okolí nalezl několik jedinců, jež vykazovali všechny atributy oné poruchy přesto, že věkově byli zhruba na dvojnásobku uvedených hodnot a stěny jejich obýváků zdobí diplomy uznávaných univerzit.
Kde se bere, odkud zákeřně útočí porucha, jež zatemňuje mysl, zavírá oči a zacpává uši? Číhá snad v pohodlí nemyšlení nebo je snad chemickou součástí prostředků pro vymývání nitrolebečních prostor doběla? Když takto postiženému člověku řeknu, že jsem právě se zahradním sádrovým trpaslíkem probíral činnost urychlovače částic v CERNu, bude mě mít za blázna. Když mu ale sdělím, že včerejší odřezky masa v mém koši v kuchyni pěkně zapáchají a to kvůli americké účasti v Afghánistánu, bude ten samý člověk nadšeně kývat hlavou a jistě přidá nějakou poznámku o tom, že imperialistická rozpínavost a honba za ropou je svinstvo.
Dnes kupříkladu rozvířil pěknou diskuzi článek o fastfoodech v Čechách. A samozřejmě opět přišli jedinci postiženi onou poruchou, kteří tam plivali své porouchané názory. Moc se mi líbil názor jdnoho milého hocha, který tvrdil, že do fastfoodů nechodí a nikdy tam nebyl, protože se ty hnusné blafy nedají jíst a všude tam vládne špína a chemie. Ovšem jak to může vědět, když tam nikdy nebyl? Jiný zase tvrdil, že není nad české pochutiny, že si radši dá českou klobásu než absolutně nezdravého hamburgera. Důvěra ve zdravotní nezávadnost české klobásy je jistě chvályhodná, ale nejsem si tak úplně jistý, jestli by tak docela uspěla v soutěži s hambáčem. A tu se provalila v plné kráse výše zmíněna porucha - hambáč je přece ošklivý americký produkt! A McKačer je ještě ošklivější americká firma, která jistě drancuje deštné pralesy, vraždí velryby a zavinila vysušení planety mars! Ani jsem nemusel na toto vyústění dlouho čekat, tihle porouchaní jedinci prostě nezklamou. Jen pořád čekám na odpověď, kde se ta porucha bere...
