Zrození nové ideologie

Z multikulturně-humanitárních myšlenek se pomalu začíná stávat nebezpečná ideologie. Ideologie, která překrucuje nebo rovnou zatajuje pravdu.

Ideologie, která nepřipouští jiné názory a jejich nositele veřejně a co nejhlasitěji odsuzuje jako nejhorší lidské zmetky. Leckteré i oficiální odsudky nemile připomínají projevy žalobců Milady Horákové a dalších „protistátních živlů“. Kam až to může dojít? Zavřou se do uranových dolů všichni, kteří prostě nemají rádi islám a jenom to řeknou nahlas?

Vyznavači této nové ideologie mají plná ústa demokracie, svobody, tolerance a lidských práv (opět ta strašlivá podobnost s ideologií komunistickou!), ale tolerují pouze sami sebe, svobodu vyjadřování přisuzují opět jen sobě a lidská práva slepě rozdávají po nůších všem, kteří prostě jen prohlásí, že je potřebují. Jmenovaná ideologie má jistě kořeny ve všech těch propagátorech překroucených lidských práv, podle kterých i patnáctinásobný vrah má svá lidská práva, úchyl znásilňující malé holčičky má právo na novou šanci a neměl by být dlouho za mřížemi, a zloděj může krást do konce života, protože i po třicáté odchází od soudu s malým trestem, jelikož tentokrát se už opravdu, ale opravdu polepší. Pokračuje to tak, že původně ekologická a ochranářská sdružení se stávají postupně sílícími teroristickými organizacemi, které si poté často berou za rukojmí celou společnost a její rozvoj, když kvůli jedné květině zabrání výstavbě areálu, který by dal práci dvěma tisícům lidí (příklad!). Kolikrát se ale nakonec ukáže, že květinku pod pláštíkem noci na místo zasadil fanatický zelený ochranář, protože oni přece nebudou nikomu ustupovat. Nebo je uprostřed oceánu přichycena při činu loď Greenpeace, shazující do vln sudy s vlastním odpadem.

A tak dnes sklízíme kyselé plody ustupování těmto šílencům a podvodníkům. Posledních pár desetiletí neustále přicházejí tisíce běženců z Afriky a Blízkého východu. Po těchto desetiletích už ale přece úřadům musí být jasné, že i noví migranti budou vytvářet vlastní uzavřené čtvrti a obživou jim bude kriminalita a sociální dávky.  Miliony takových imigrantů a jejich potomků obsadili okrajové části velkých západoevropských měst, kam se bojí chodit i ozbrojení policisté. Ostatně ti když nakonec zasáhnou, jsou často popotahováni za nekorektní, rasistický a vůbec zavrženíhodný přístup k chudákům tmavé pleti. Kdo by se odvážil řešit, že onen tmavý cizinec někoho okradl, prodával na ulici drogy nebo někoho znásilnil. Ten chudák byl zatčen a tím byla porušena jeho lidská práva, byl ošklivě potupen a je třeba k jeho provinění přistupovat s maximální opatrností a v rukavičkách. Nejlépe je ho v tichosti propustit, zaplatit odškodné a pokud možno zvýšit sociální dávky. Dokáže vůbec někdo spočítat, kolik miliard eur ročně se v Evropě takto nenávratně vyhazuje? Respektive, měl by dnes někdo tolik osobní odvahy takový údaj zveřejnit? Senioři, nemocní, svobodné matky nebo krátkodobě nezaměstnaní – ti všichni mívají často existenční problémy. Proč se ony miliardy eur neinvestují do nich, vždyť by se taková investice alespoň částečně jistě vrátila. Copak je normální, že se na potřebné dělají charitativní sbírky (u nás se třeba sbírají víčka od petlahví apod.) a nepřizpůsobivým lehkoživkům a kriminálníkům se sypou hromady „zlaťáků“ jen tak bez rozmyslu? Za líbivými slovy o podpoře slabých se ovšem skrývá jen zbabělá nechuť cokoliv řešit a strach aby nezačali „řvát“. Zavlékání cizího a naprosto nekompatibilního způsobu života a fanatického náboženství ani nemá cenu zmiňovat, to je na samostatné pojednání.

Celé to pokračuje soudobou uprchlickou, lépe řečeno utečeneckou vlnou. Skutečných uprchlíků před válkou je v ní jako šafránu. Neustále slyšíme, že k nám cestují za mírem, svobodou, klidem, lepšími životními podmínkami atd. Ani jednou jsem nezaslechl, že by sem přijeli za prací. A zmíněná ideologie pracuje čím dál lépe – kvůli (auto)cenzuře má pod palcem většinu médií a ještě se jí klaní i „novináři“ a „fotoreportéři“, kteří pro zvýšení účinku i pro svou vlastní slávu aranžují fotografie a videozáznamy tak, aby vzbuzovaly co nejvíce dojetí a emocí.  Pro vítězství v kdysi prestižní mezinárodní fotografické soutěži profesionálů dnes stačí vyfotit mobilním telefonem prostě jen dav tmavých utečenců na ulici. Když se začne mluvit o tom, že mezi utečenci není mnoho žen a dětí, okamžitě se objeví řada fotografií, kde jsou pouze ženy a děti. Ženy samozřejmě zkroušené a děti uplakané. Zasáhnou-li někde policisté proti rabujícímu davu utečenců, vyrojí se fotografie pouze s těmi zasahujícími policisty, nejlépe v oblaku slzného plnu.

Kriminalitu evropanů samozřejmě řeší policie a soudy. Kriminalita imigrantů, ať už v Calais nebo v ulicích velkých evropských měst je často přehlížena, případně je omlouvána stresem z odloučení od svých rodišť a rodin. Úřady bez rozmyslu přidělují sociální dávky, které nejen nikoho nedonutí pracovat, ale z výchozích zemí přitahují další a další tisíce běženců. Je snad tmavá kůže dostatečnou kvalifikací pro obdržení šťavnatých sociálních dávek a přimhuřování obou očí před kriminalitou? Je tou kvalifikací země původu?

Dokud neodejdou ze svých pozic zbabělí politici i fanatičtí multikulti ideologové, bude se světlá budoucnost našich dětí a vnoučat den ode dne vzdalovat. Je přece nesmyslné, pouštět si do našich zemí stále další a další běžence a teprve uvnitř řešit co s nimi budeme dělat. Stojí to neuvěřitelné peníze, které by se daly použít smysluplněji v rámci našich vlastních práv a svobod. Copak bílý Evropan už nemá právo na lepší život, mír a svobodu? Samozřejmě - ne každý občan tmavé pleti je kriminálník, podvodník nebo vychytralý ekonomický imigrant, ale mnoho lidí, páchajících nepořádek, nepokoje či přímo kriminalitu najdeme právě mezi imigranty.

Naštěstí se mnozí politici už začínají probouzet ze svých růžových multikulturních snů a konečně začínají uvažovat realisticky o tom, jak nastavit stop stav a jak účinně bránit evropské hranice. A také jak změnit azylovou politiku tak, aby sítem prošli opravdu jen lidé, kterým v jejich domovinách šlo o život. Řekl bych, že takoví se poznají velice snadno - neházejí kamením po policii, nezapalují auta a popelnice, ani nevyřvávají hesla o tom, do které země chtějí jít. Jen tiše, pokorně a šťastně sedí na určených místech a vděčně přijímají veškerou podávanou pomoc.