Vzpomínáček - 3. března - Karel Kryl

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 3. března. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "František Veverka, Alexander Graham Bell, premiéra opery Carmen, František Drtikol, František Ladislav Rieger, Vilém II a fonograf, založení NACA, Brestlitevský mír, Vladimír Železný, Československý svaz tělesné výchovy, „Pravicový oportunismus – hlavní nebezpečí ve straně“, „Naše cesta je leninismus“, Hana Vítová, Karel Kryl, obchodní dohoda mezi ČSFR a ESVO..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1621 - Saský kurfiřt Jan Jiří slíbil hornolužickým stavům (po kapitulaci jejich země) úplné odpuštění za jejich spoluúčast v povstání spolu se zachováním dosavadních náboženských a politických svobod; ke schválení císařem Ferdinandem II. došlo 30. června t. r. Saská vojska zůstala v zemi.

1799 - Narodil se František Veverka, vynálezce v oboru zemědělské techniky († 1849)

1808 - Zrušena účast občanů při volbě purkmistra a radních, kteří zastávali soudní úřad; nově byli jmenováni guberniem a apelačním soudem na návrh obecní rady.

1847 - Narodil se Alexander Graham Bell, vynálezce telefonu († 2. srpna 1922)

1875 - Premiéra opery Carmen George Bizeta v pařížské opeře.

1883 - Narodil se František Drtikol, fotograf, grafik a malíř († 13. ledna 1961)

1903 – Zemřel František Ladislav Rieger, významný český politik, staročech (* 10. prosince 1818)

1904 - Německý císař Vilém II byl první osobou která pomocí fonografu Thomase zvukově zaznamenala politický dokument.

1915 - Prezident USA Woodrow Wilson zakládá organizaci NACA (National Advisory Committee for Aeronautics - předchůdce NASA).

1918 - Ruská vláda uzavřela s ústředními mocnostmi Brestlitevský mír.

1945 - Narodil se Vladimír Železný, český podnikatel a politik

1957 - V Praze začal ustavující sjezd jednotné dobrovolné tělovýchovné organizace - Československého svazu tělesné výchovy (ČSTV).

1969 – Předseda byra ÚV KSČ pro řízení stranické práce v českých zemích L. Štrougal na celozávodní schůzi v podniku Škoda Plzeň pronesl referát „Pravicový oportunismus – hlavní nebezpečí ve straně“.

Byro ÚV KSČ vyjádřilo „znepokojení nad různými koordinačními výbory, úmluvami a dohodami“.

V bratislavské Pravdě Z. Holotíková kritizuje historika Jána Mlynárika za jeho názory o národnostní problematice, o vztahu Čechů a Slováků a vytýká mu „čechoslovakismus“.

1970 – Rudé právo otisklo obsáhlou stať „Naše cesta je leninismus“, kterou sepsali L. Hrzal, J. Mužík, R. Richta, K. Rychtařík, V. Ruml, A. Sirácký, L. Szantó a L. Štoll.

1987 - Zemřela Hana Vítová, česká herečka (* 24. ledna 1914)

1994 - Zemřel Karel Kryl, český písničkář, básník a grafik (* 12. dubna 1944)

Karel Kryl (12. dubna 1944, Kroměříž – 3. března 1994, Mnichov) byl československý a moravský písničkář, básník a grafik, jeden z hlavních představitelů českého protikomunistického protestsongu v letech 1968–1989.

Písně si sám psal, v jeho repertoáru byly jak krátké úderné pamfletické písně, tak delší poetické a melancholické skladby. Někdy se mu přezdívá „básník s kytarou“.

Karel Kryl se narodil v rodině knihtiskařů, která vlastnila tiskárnu v Novém Jičíně, kterou založil už jeho dědeček.

Po záboru Sudet v roce 1938 se rodina musela přestěhovat do Kroměříže, kde jeho otec Karel Kryl st. musel tiskárnu obnovit. Jeho matka Marie, rozená Šebestová, pocházela z Frýdku. Kromě Karla měli další dvě děti, dceru Marii (*1943) a syna Jana (*1947). Tiskárna byla v roce 1950 komunisty zlikvidována a rodina přestěhována do suterénu neudržovaného domku v Pavlovské ulici (později kapitána Jaroše). Karel Kryl chtěl být zpočátku hrnčířem po pradědečkovi (absolvoval Keramickou školu v Bechyni v letech 1958–1962), posléze se ale rozhodl věnovat hudbě a poezii. Jeho první vydanou písní je Nevidomá dívka, kterou v roce 1968 nahrála skupina The Bluesmen a nazpívala Hana Ulrychová.

Jeho první deska byla vydána půl roku po invazi sovětských tanků, přičemž titulní písnička Bratříčku, zavírej vrátka vznikla údajně naprosto spontánně v noci 22. srpna 1968, jako okamžitá reakce na vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Jeho písně se hrály zprvu dokonce i v rádiu. V pořadu Dvanáct na houpačce moderátora a hudebního kritika Jiřího Černého byla úspěšná píseň Klaun a král a píseň Bratříčku, zavírej vrátka se dokonce držela v hitparádě několik kol. Později byla zakázána a s ní byl nakonec zrušen i pořad samotný.

Karel Kryl odjel z Československa 9. září 1969 na písničkářský festival v západoněmeckém hradě Waldecku. Po dvou týdnech se rozhodl podat si žádost o politický azyl a tak v Německu už zůstal. Počátky života v emigraci pro Karla nebyly lehké. Cítil se být osamocený, ztracený v cizí kultuře s cizím jazykem. Naštěstí se setkal s lidmi, kteří mu poskytli pomoc. V dopise svým rodičům potom napsal: „Žádnej strach, ve světě se neztratím. A hlavně klid, nic se neděje. Chleba je tu stejnej jako doma, lidi jsou dobří i zlí jako doma, snad se mi příliš nebude stýskat.“ Ostatní desky (až do roku 1989) vycházely v exilu.

V roce 1973 se oženil se svou první manželkou Evou Sedlářovou, dcerou českých emigrantů. Chvíle osobního štěstí ale netrvaly dlouho. Eva si našla jiného a následoval bolestný rozvod, se kterým se Kryl dlouho nedokázal vyrovnat. Později v knize Půlkacíř říká: „To nebyl obyčejný milostný vztah, ale stav duše. Odhodlání a rozhodnutí s někým zestárnout. Proto to pro mě bylo tak bolestné, když to nevyšlo. Na duši mi zůstala jizva jež se nezacelí. Moje žena Eva si našla jiný vztah, rozvedli jsme se.“

Spolupracoval s redakcí Svobodné Evropy, nejprve externě, od roku 1983 pak jako zaměstnanec. Podílel se na sportovních a hudebních pořadech.

Navzdory tomu, že v exilu pobýval dlouhých dvacet let, nikdy nepřestal být Čechem, nikdy se nesmířil s tím, že žije jinde než doma v Československu. Za tak dlouhou dobu si drtivá většina emigrantů navykla na nový domov, začala se starat o každodenní věci, ale Karel Kryl ne – po celou dobu svého exilu se aktivně zajímal o dění v ČSSR, četl denní tisk, poslouchal rozhlas. Nepožádal o německé občanství, protože by přišel o československé a toho se nevzdal po celý exil. Na druhou stranu celou dobu psal básně, písně a knihy.

Krylovo dílo bylo nepochybně do značné míry dílem vytrvalosti, věrnosti ideálům a víry.

Do Československa se Karel Kryl vrátil 30. listopadu 1989, aby se zúčastnil pohřbu své matky (zemřela 24. listopadu). Jelikož na rozdíl od mnoha dalších emigrantů měl Kryl stále československé státní občanství, nebylo možné odhadnout, jak se zachovají celníci, až se pokusí překročit hranice. Požádal proto o pomoc svého přítele, opata Anastáze Opaska, který mu přes bavorskou vládu sehnal tzv. humanitární vízum. I přesto, že přijel na pohřeb své matky, mluvil později o týdnu zde stráveném jako o nejhezčím týdnu svého života.

Po krátkém nadšení ze Sametové revoluce Kryl na počátku roku 1990 uveřejňuje kritickou píseň Sametové jaro (album Tekuté písky). Později v kritice polistopadového vývoje pokračuje v albu Monology, písni Demokracie, básni Timur a jeho parta a dalších dílech.

V roce 1993 Karel Kryl poskytuje Miloši Čermákovi velmi rozsáhlý – knižně vydaný – rozhovor Půlkacíř (slovo půlkacíř již dříve Kryl použil v básni Jde jaro do léta). Podle svého vyjádření v Půlkacíři byl hrubě nespokojen se společenskou situací, politickou reprezentací a celkovým směřováním; proto byl rozhodnut v České a Slovenské republice se již nijak neangažovat.

Karel Kryl zemřel náhle a zcela nečekaně na srdeční příhodu dne 3. března 1994 v Mnichově ve věku nedožitých 50 let. Zádušní mši celebroval jeho přítel opat Anastáz Opasek v kostele sv. Markéty v Praze. Vzhledem k omezenému množství vydaných vstupenek pro příbuzné, přátele, novináře a politiky se mnoho lidí nedostalo dovnitř, přesto se ale před klášterem sešlo přibližně čtyři tisíce osob. Zarážející však byla minimální účast politické reprezentace. Ivan Martin Jirous se k tomu vyjádřil slovy: „Nasralo mě, že mu nebyl Havel ani na pohřbu, když na Hradě přijímá takový kreatury jako Jacksona!“ Jediný vyslaný reprezentant Hradu Ivan Medek při projevu prohlásil: „...Karel se mýlil, když se domníval, že ti, které kritizoval, ho nemají rádi,“ načež se z publika ozvalo několik výkřiků: „Lžete!“

Karel Kryl byl pochován na Břevnovském hřbitově.

1992 - ČSFR uzavřela obchodní dohodu s ESVO; smlouva měla přispět k začlenění československé ekonomiky na trhy zemí západní Evropy.

Svátky:

Svátek mají Kamil, Kunhuta, Aelred, Guénolé, Marinus z Caesareje.

Kamil je mužským protějškem běžnějšího jména Kamila. Pochází od římského příjmení Camillus. Slovo camillus nebo camilla představovalo v latině "hocha nebo dívku vznešeného původu, kteří byli vhodní pro posvátnou chrámovou službu".

V našem církevním kalendáři dnes slaví svátek Kunhuta. Jedná se o jméno staroněmeckého původu, jež ve své prvotní formě znělo Kunigund, později Kunigunde. První složka kunni znamená "rod" a druhá gunt označuje "stav válečný" nebo "boj". Kunigunda tedy byla germánskou pramátí, která v boji ochraňovala svůj rod.

Kunhuta byla manželkou německého císaře Jindřicha II. O něm se vypráví, že se chtěl stát mnichem, a proto žil se svou manželkou v celibátu. Co je na tom pravdy nevíme, jisté ale je, že oba manželé založili biskupství v Bambergu. Později zde vzniklo centrum kultury a vzdělanosti a zde je také Jindřich s Kunhutou pohřben. Za svého života oba dva podporovali šíření křesťanství, především řád benediktinů. Po smrti manžela založila Kunhuta klášter v Kaufungenu v Hesensku, kam se uchýlila. Zemřela v roce 1033.

Další světec dnešního dne, opat Aelred, se na rozdíl od Kunhuty přijetí víry bránil. Byl sice synem faráře z Hexhamu, ale učarovala mu armáda, a v útlém věku proto vstoupil do služeb skotského krále Davida. Ve 24 letech se zdánlivě náhle, ale ve skutečnosti po velkém duševním boji stal mnichem prvního anglického cisterciáckého kláštera v Rievaulx v Yorkshiru, v roce 1147 se tam stal dokonce opatem. Vyznačoval se prý energičností a vlídností. Jeho životopisec napsal: "Žil jsem pod jeho vedením 17 let a za tu dobu nikoho z kláštera nevyhnal." Aelredovo jméno se proto stalo symbolem pro přátelství. Sám napsal dílo O duchovním přátelství. Za jeho působení vzrostl počet mnichů v jeho klášteře na 600. Kromě dohledu nad nimi jezdil Aelred i po dalších cisterciáckých domech v Anglii, Skotsku a v cizině. Tyto cesty podnikal s nejvyšším sebezapřením, neboť trpěl velkými bolestmi. Avšak jeho misie měly velký význam, a tak byl z vděčnosti nazýván "sv. Bernardem Severu". Zemřel tělesně vyčerpán ve svém klášteře.

Velmi pohnutý život měl Marinus z Caesareje (Palestina), jehož dnešní kalendář také připomíná. Byl vojákem; když měl být povýšen na centuriona, udal jej žárlivý spolubojovník jako křesťana. Velitel vyslovil krutou volbu - křesťanství nebo smrt. Marinus zvolil evangelium, byl tedy popraven.

Další oslavenec opat Guénolé žil v 6. století a založil velký klášter v Landévenneku v Bretani. Z jeho života toho mnoho nevíme - zachoval se sice životopis, ale je velmi nevěrohodný.

Naši předkové věřili, že "když dnešního dne zahřmí, březen přichází jako lev" a následné počasí bude slunečné a plné síly, jak se na krále zvířat sluší a patří.

Další zajímavosti (například teplotní rekordy) můžete sledovat tak, že mě budete následovat na Twitteru. :-)

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze a další zdroje