Vzpomínáček - 26. prosince - Jiří Šlitr a Ludvík Souček

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 26. prosince. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Moravské markrabství lénem Jana Jindřicha, konec obsazení a obležení Prahy francouzskou armádou, Charles Babbage, mírová smlouva mezi Františkem II. a Napoleonem I., Henry Miller, Mao Ce-tung, Pierre a Marie Curie oznámili objev radia, 26. prosinec 1968, Jiří Šlitr, Ludvík Souček, založena Sládkova SPR-RSČ, ničivé zemětřesení a tsunami 2004, prezidentské volby na Ukrajině, vánoční dárky na kosmické stanici ISS, Jaroslav Moučka..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1349 – Karel předal svému bratru Janu Jindřichovi (podle závěti Jana Lucemburského) Moravské markrabství jako dědičné léno se vším příslušenstvím.

Jan Jindřich se zavázal Karlovi slibem lenní poslušnosti a tělesné oddanosti a dostal sám slib ochrany.

1742 – Kapitulací francouzského generála Cleverta skončilo obsazení a obležení Prahy francouzskou armádou.

1791 – Narodil se Charles Babbage, britský matematik, filosof a informatik († 18. října 1871)

1805 – V Bratislavě (Prešpurku) uzavřena mírová smlouvamezi Františkem II. a Napoleonem I. po jeho vítězství v bitvě u Slavkova. Rakousko muselo odstoupit Francii nedávno získaná území Benátska, Istrii, Dalmácii, část Tyrolska s Vorarlberkem (bavorskému králi), souhlasit se vznikem bonapartistického Italského království a Rýnského spolku. Rakousko naproti tomu obdrželo Salcbursko. Hlavním důsledkem debaklu ve třetí koaliční válce však byl zánik Svaté říše římské národa německého (zrušen tím starý svazek Českého království s Říší).

1891 – Narodil se Henry Miller, americký spisovatel († 7. června 1980)

1893 – Narodil se Mao Ce-tung, dlouholetý předseda Komunistické strany Číny († 9. září 1976)

1898 – Pierre a Marie Curie oznámili objev nového chemického prvku, později nazvaného radium.

1968 – 500 zahraničních novinářů označilo za „muže roku 1968“ A. Dubčeka.

Sovětský měsíčník Voprosy filosofii ve svém 12. čísle otiskuje článek D. I. Česnokova „Zostření ideově politického boje a soudobý filozofický revizionismus“. V něm kritizuje Karla Kosíka a Milana Průchu jako hlavní představitele této filozofie v Československu. Jejich filmy představovaly i podle západních kritiků „novou vlnu českého filmu“.

1969 – Zemřel Jiří Šlitr, český hudební skladatel, instrumentalista, zpěvák, herec a výtvarník (* 15. února 1924)

Jiří Šlitr, hudební skladatel, virtuózní pianista, zpěvák, herec a výtvarník se narodil 15. února 1924 v Zálesní Lhotě (okres Semily). Výrazným mezníkem pro všechny obyvatele českého pohraničí byl rok 1938 a ani Šlitrovi nebyli výjimkou. Vystěhovali se do Rychnova nad Kněžnou, kde pan Šlitr dostal učitelské místo. Jiří tu rovnou nastoupil na místní gymnázium.

Po maturitě v roce 1943 se stal úředníkem a od roku 1945 studuje na právnické fakultě, kterou ukončil v roce 1949 jako doktor práv (JuDr.) Povolání právníka však nikdy nevykonával, již v době studií se intenzivně zabýval výtvarnictvím a hudbou. V roce 1948 založil dixielandovou skupinu, která vystupovala pod názvem Czechoslovak Dixieland Jazz Band.

Po studiu práv a základní vojenské službě se věnuje výtvarnému umění a přivydělává si jako pianista.

Později začíná spolupracovat s Miroslavem Horníčkem v jeho estradním souboru jako klavírista a textař.
Ovšem klíčové je setkání v roce 1957 s Jiřím Suchým, kdy začíná jejich spolupráce. Společně v roce 1959 založili v Praze divadlo Semafor "sedm malých forem" . Vzniká dvojice S+Š , která prostřednictvým Semaforu ovlivnila hudbu a divadlo 60. let 20. století. Asi největší divácký ohlas vyvolala hra Jonáš a ting-tangl (1962), kde autoři poprvé vystupují i jako herci. Šlitr v černé bouřce jakožto popleta, Suchý s francouzkým slamákem jakžto ten zkušenější.

Mimo tvůrčí činnost v Semaforu se dále věnuje výtvarnému umění (jeho kresby jsou vystaveny v řadě galerií) a napsal hudbu pro více než 300 písniček (jeho nejznámější Ach, ta láska nebeská, Včera nedělě byla, Zuzana a mnoho dalších). Jako herec je zaznamenán ve třech celovečerních filmech BYLO NÁS DESET (1964), KDYBY TISÍC KLARINETů (1965) A ZLOČIN V ŠANTÁNU (1968), dále v několika dukumentárních a televizních filmech. Za zmínku stojí i středometrážní kus Miloše Formana KONKURS (1963). Jako režisér se podílel na televizním filmu ČLOVĚK Z PůDY (1962).

Jiří Šlitr žil bouřlivým životem, miloval luxusní obleky, automobily, rád jezdil lyžovat do Alp, žil naplno. Miloval svobodu, nesnášel jakékoliv závazky, proto se nikdy neoženil, i když prožil mnoho bouřlivých románků. Jeho největší, i když né jedinou láskou byla Sylva Daníčková. Jejich vztah trval celých jedenáct let. Soukromí si ale pečlivě střežil, takže až po jeho smrti se ukázalo, že z dalšího poměru s Bohumírou Peychlovou má dceru Dominiku.

Tragicky zahynul (otrava svítiplynem) ve svém ateliéru na Václavském náměstí dne 26. prosince 1969. Je pochován na Vyšehradském hřbitově v Praze.

1978 – Zemřel Ludvík Souček, český spisovatel (* 17. května 1926)

Ludvík Souček (17. května 1926 – 26. prosince 1978 Praha) byl český spisovatel science fiction zejména pro mládež a literatury faktu, v níž popularizoval tzv. záhadologické teorie. Rovněž přeložil Vzpomínky na budoucnost Ericha von Dänikena.

V Praze Bubenči studoval na tamním gymnáziu. V roce 1944 byl totálně nasazen v Praze Libni u ČKD. Střední školu dokončil a odmaturoval až v roce 1945. Po studiích na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1945-1951) pracoval tři roky jako asistent na II. stomatologické klinice v týmu profesora Neuwirta. Později vstoupil do Československé lidové armády a necelý jeden rok (červen 1954 - březen 1955) strávil v Severní Koreji jako vojenský lékař. V letech 1955-1964 pracoval jako zubař v Ústřední vojenské nemocnici v Praze-Střešovicích. V letech 1964-1968 byl zaměstnancem Ministerstva národní obrany, v roce 1968 krátce na ÚV KSČ. Od roku 1969 byl v armádní redakci Československé televize, kde byl autorem pořadu Od zmizelého diplomata k jiným vesmírům.

V letech 1971-1976 pracoval v nakladatelství Albatros. Prodělal řadu infarktů. V roce 1976 odešel ve svých 50 letech do invalidního důchodu. Rok poté byl vyznamenán titulem zasloužilý pracovník kultury a v roce 1978 v Praze zemřel.

Ludvík Souček je považován za iniciátora hnutí a později organizace Československý fandom. V létě 1978, tedy pár měsíců před svou smrtí, v Literárním měsíčníku uveřejnil svou výzvu v článku Přímluva za budoucnost, v níž apeloval na příznivce sci-fi, aby zakládali SF kluby. Ti jeho výzvu brzy vyslyšeli. Později k uctění jeho památky vznikla i anketa fanoušků Ludvík, při níž byli oceňováni autoři, překladatelé a editoři SF literatury.

Podle spekulací založených na neveřejných zdrojích je smrt Ludvíka Součka zahalena záhadou a krátce před ní mělo vyjít najevo, že během své vojenské služby v Severní Koreji se měl zúčastnit lékařských pokusů na amerických válečných zajatcích.

Na spekulacích o lékařských pokusech, nejasnostech týkajících se Součkovy smrti a zdrojů inspirace jeho sci-fi povídek je založena část příběhu knihy Tušení podrazu Ondřeje Neffa. Vzhledem k dostupným podkladům nelze však tento dohad potvrdit ani vyvrátit.

Přes občasnou poplatnost jeho děl dobové ideologii je jedním z nejvýznamnějších a nejpopulárnějších (alespoň u generací, které vyrůstaly do 80. let, často s jeho knihami) českých spisovatelů SF 20. století; několikrát zvítězil ve čtenářských anketách o nejoblíbenějšího autora sci-fi. Psal ovšem knihy a povídky i z jiných oblastí, např. se zajímal o obor fotografie. Hodně fotografoval a ve víkendové příloze deníku Mladá fronta vedl fotografickou rubriku. Další jeho zálibou bylo maňáskové divadlo. U řady povídek vydaných v časopisech použil pseudonymů Ludvík Hynek, Ludvík Dvořák a Ludvík Knot.

1989 – V Praze byla založena československá radikálně pravicová politická strana - Sdružení pro republiku-Republikánská strana Československa (SPR-RSČ); ve svém programu odmítala diktaturu jakéhokoli druhu, podporovala tržní hospodářství a přetvoření československé federace ve spolkovou republiku. Do čela strany byl zvolen M. Sládek.

2004 – Ničivé zemětřesení postihlo v neděli ráno ostrov Sumatru. Zemětřesení a zvláště jím vyvolaná vlna tsunami o výšce až 10 metrů měly na svědomí zřejmě kolem 200 000 lidských životů. Milióny lidí přišly o přístřeší. Tsunami zasáhla většinu zemí obklopujících Bengálský záliv a Andamanské moře. Na Šrí Lance zahynulo kolem 22 000 lidí, v Indonésii přes 45 000, na Indickém pobřeží je počet obětí nejméně 7 000. Tisíce lidí jsou stále pohřešovány. Podle seismologů dosáhla síla zemětřesení 8,9 stupňů Richterovy stupnice, což znamená asi čtvrté největší zemětřesení na Zemi od počátku měření roku 1899.

Opakované druhé kolo prezidentských voleb na Ukrajině vyhrál opoziční lídr Viktor Juščenko se ziskem 52 % hlasů. Jeho protikandidát, předseda vlády Viktor Janukovyč, získal 44 %. Voleb se zúčastnilo 77 procent voličů.

U Mezinárodní kosmické stanice ISS přistála ruská nákladní loď Progress s nákladem zásob a vánočních dárků pro dvoučlennou rusko-americkou posádku. Kosmonauté měli zásoby jen do poloviny ledna 2005.

2009 – Zemřel Jaroslav Moučka, český herec (* 9. listopadu 1923)

Svátky:

Svátek má Štěpán.

V občanském i církevním kalendáři má dnes svátek Štěpán. Toto jméno již bylo vysvětleno u Štefana 9. října. Znamená "věnec" a přeneseně bychom mohli říci i "vítěz" nebo "věncem ověnčený či korunovaný".

Štěpán zemřel jako první mučedník křesťanstva, a je proto nazýván prvomučedníkem. Jeho svátek je starý jako Vánoce, a přesto je s nimi v křiklavém rozporu: radost z narození střídá žal a hrůza z umučení a smrti.

Podle Skutků apoštolských patřil původně helénský Žid Štěpán k sedmi jáhnům, kteří byli vysvěceni apoštoly vkládáním rukou a měli ulehčit Ježíšovým učedníkům v jejich práci. Štěpán se představil hned od počátku jako vynikající kazatel, který přitahoval posluchače nejenom slovem, ale silným charismatem. Na někoho působila jeho slova blahodárně, u jiného naopak roznítila ty nejhorší pudy. Během jednoho kázání došlo k prudké při: několik posluchačů začalo se Štěpánem tvrdě polemizovat, s úmyslem vtáhnout jej do přímého sporu. Štěpán se bránil, seč mohl, ale nakonec byl ukřičen a obžalován z urážky Boha. Rázem se ocitl před soudem. Štěpán sice pronesl vynikající obrannou řeč, ale nebylo uší ochotných mu naslouchat. Zinscenovaný proces skončil tak, jak takové soudy končívají: smrtí nevinného. Ortel vynesený nad Štěpánem zněl: "Ukamenovat!" Zuřící dav vláčel Štěpána po rozsudku ulicemi Jeruzaléma až před město, kde jej skutečně ukamenoval až k smrti. Svůj kámen si zde zřejmě hodil i pozdější apoštol a velký křesťan Pavel. Tehdy však ještě tvrdě pronásledoval vše křesťanské a jmenoval se Šavel...

Podle tradice z 5. století mělo být místo Štěpánovy mučednické smrti vzdáleno několik kroků od Damašské brány. Místo odpočinku nalezlo ubité tělo na poli Gamaliela. Tato strašlivá událost se podle tradice udála zřejmě roku 40 po Kristově narození a až v roce 417 našel kněz Lucián po třech předcházejících snech Štěpánův hrob. Odtud se dostaly ostatky do sionského chrámu v Jeruzalémě a později byly přeneseny do Kónstantínopole. V roce 560 se pak dostala jejich část do Říma, přesněji do baziliky sv. Vavřince Za Hradbami. Podle legendy se prý tehdy Vavřinec pohnul ke straně, aby se Štěpánovy ostatky vedle něj vešly. Již ve 4. století začali lidé na Východě a od 5. na Západě prokazovat tomuto světci svou úctu. Kult nabyl na významu především tehdy, jakmile se Štěpánovy ostatky po znovunalezení hrobu v Jeruzalémě dostaly do celého světa. Na mnoha místech vznikly kostely, které byly zasvěceny Štěpánovi a dostaly jeho jméno. Štěpánův svátek patřil u lidí k vůbec nejoblíbenějším svátkům roku. Proto byl stanoven na 26. prosince, aby ještě více zdůraznil význam vánočních svátků

O svátku sv. Štěpána se vyvinuly v průběhu staletí pestré svatoštěpánské obyčeje, které se ovšem vztahovaly také na svátky vánoční. Mělo to ovšem souvislost i s tím, že Štěpán je uctíván jako patron koní. Ještě dnes jsou na mnoha místech v Bavorsku slavnostně žehnáni koně. Také oves se ještě někde žehná 26. prosince. V dřívějších dobách měnili o sv. Štěpánu koňští pacholci a kočí svého zaměstnavatele. Svěcenou vodou se na Štěpána dříve kropili koně a krmivo a dnes svěcenou sůl dávali potom hospodáři zvířatům do žrádla. V mnoha krajích se však tyto zvyky začaly více spojovat se sv. Leonardem, ochráncem koní.

Zvyky a obyčeje se však dnešního dne netočily jenom kolem koní. Mnoho lidí si také dávalo 26. prosince žehnat červené víno v kalichu, do něhož kladli malý kámen jako vzpomínku na Štěpánovo kamenování, a víno pak vypili. Také sůl a vodu, které byly o Štěpánu svěceny, užívali lidé jako léčebný prostředek. A podobně jako se koledovalo o Třech králích, chodili mladí lidé dům od domu a vyprošovali si malé dárky. Štěpánův příběh byl mnohokrát umělecky zpracován. Slavným dílem je například malba od Tiepola v mariánském klášteře v Diessenu na Amerském jezeře nazvaná Kamenování sv. Štěpána (1736) nebo obraz od Carracciho v Louvru v Paříži (1604) se stejným názvem. Úchvatné je též chórové okno v dómě sv. Štěpána ve Vídni (14. století).

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze