Vzpomínáček - 24. listopadu - Petra Černocká a Freddie Mercury

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 24. listopadu. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Jan Blahoslav, Charles Darwin a O původu druhů, Henri de Toulouse-Lautrec, Joseph F. Glidden a patent na ostnatý drát, Alfred Strejček, Josef Augusta, Petra Černocká, Magda Reifová, Největší letecké neštěstí v Československu, 24. listopadu 1969 a 1970, rezignace Miloše Jakeše, Freddie Mercury, Arthur Hailey..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1571 – V Moravském Krumlově zemřel biskup jednoty bratrské Jan Blahoslav, autor duchovních písní (Šamotulský a Ivančický kancionál), Gramatiky české, překladatel Nového zákona, hudební teoretik (Musica) a archivář jednoty (Akta jednoty bratrské). Zasloužil se o povznesení úrovně bratrského školství a vybudování tajné tiskárny v Ivančicích (koncem roku 1562).

1859 – Charles Darwin publikoval O původu druhů (The Origin of Species).

1864 – Narodil se Henri de Toulouse-Lautrec, francouzský malíř a grafik († 9. září 1901)

1874 – Joseph F. Glidden si nechal patentovat ostnatý drát.

1941 – Narodil se Alfred Strejček, český herec

1946 – Narodil se Josef Augusta, český hokejista a trenér

1949 – Narodila se Petra Černocká, česká herečka, zpěvačka a modelka

Petra Černocká: Narodila jsem se 24.11.1949 v Praze, mamince úřednici a tatínkovi právníkovi, jako druhé dítě. To první byl můj o pár let starší bratr Pavel, který stejně jako já, projevoval určité umělecké sklony a svého času byl úspěšným zpěvákem bigbítové skupiny Donald. Později se stal uznávaným diskžokejem.

Moji rodiče ve shodě s přijímací komisí na Pražské Konzervatoři usoudili, že jsem dost muzikální na to, abych se stala studentkou oboru operní zpěv a klavír. Ještě za dob studií jsem s kapelou Pastýři, která se skládala převážně z konzervatoristů a kterou vedl Petr Hannig, natočila svoji první vlastní písničku Ovečka, která se stala populární a vyšla na desce.

Můj absolventský koncert, na kterém jsem zpívala třeba árii kuchtíka z Rusalky, byl mým posledním živým kontaktem s klasickou hudbou, protože v tu dobu jsem už měla angažmá v divadle Semafor, kde už se jednalo o tak zvaně lehký žánr.

Začínala jsem v souboru Grosmanna a Šimka ve hře Besídka v rašeliništi a o rok později jsem přešla k Suchému a Šlitrovi. Zde mohu přispět i konkrétním časovým údajem, protože se jednalo o smutný rok 1968, který jen těžko překonávalo divadlo které mělo být veselé. Vstup Sovětských vojsk a následná normalizace v tu dobu postupně likvidovala anglicky zpívající, české bigbítové kapely, jako byla třeba skupina The Cardinals, která mi nabídla spolupráci. Tento tah, se do jisté míry vydařil, protože s česky zpívající zpěvačkou soubor přežil, ale s bigbítovým duchem odešli i někteří skvělí muzikanti, jako kytarista Josef Kůstka, nebo zpěvák Lešek Semelka. V podstatě již popovou skupinu Kardinálové, pak mnoho let vedl talentovaný skladatel Zdeněk Merta. V rámci celé této transformace došlo i k jedné potěšující události, a totiž k mému sňatku s Janem Vaculíkem, bývalým zpěvákem a později manažerem Kardinálů. Tento muž se stal mým manželem po dalších dvanáct rušných let, kdy křivka mé popularity zajímavě stoupala. Byla to léta, především koncertních úspěchů, jak doma, tak v zahraničí (Polsko, Rusko, Německo).

Tehdy jediné vydavatelství Supraphon, zároveň zásobovalo posluchače úctyhodnou řadou asi šedesáti singlů a několika LP desek. Byly na nich písničky převzaté z anglických originálů, sporadicky mé vlastní a především úspěšné písničky Zdenka Merty. K těm patřila třeba i řada, z mého pohledu, milých duetů, jako byly Střevíčky v rose, Setkání nebo Hleďte kam padá déšť. Tu poslední, abych byla přesná, napsal Zdeněk Barták.

V roce 1971 se stala velice populární píseň Saxana (Michajlov, Kopta), které mnoho bodů nasbíral, především film Václava Vorlíčka a Miloše Macourka Dívka na koštěti, kde jsem po úspěšném konkurzu, měla to potěšení hrát hlavní roli. Především díky tomuto oblíbenému filmu mě dodnes novináři označují lichotivým titulem herečka a zpěvačka. V roce 1999 mi byla dokonce za tuto písničku supraphonem udělena zlatá deska a zároveň vzniklo CD, na kterém jsem celý filmový příběh převyprávěla. Díky Saxaně jsem se taky stala majitelkou Kutálkovy sošky, která mi byla udělena už v roce 1971 u příležitosti získání titulu Herečka roku. Pro pořádek je třeba říct, že to byla cena divácká.

Abych svůj životopis nekončila připomínkou filmu, který ve mně občas vyvolává komplex z toho, že správné bylo zahrát si Saxanu a zemřít, přidám ještě několik důležitých faktů.

V době posametové jsem vydala několik CD, z nichž první s názvem Náklaďák navazovalo stylově na kdysi známý countryový hit, který byl v mém podání poměrně populární. U "kytarových písniček" jsem už zůstala, protože v komorních recitálech vystupuji s Jiřím Pracným. Uhodli jste, je to kytarista a v současné době už i můj manžel.

Za jeden z mých životních úspěchů považuji i svoji dceru Barboru, která vystudovala novinařinu a v poslední době i zpívá ve skupině Yellow Sisters.

Na konci roku 2006 jsem vydala nové, autorské CD s názvem SOUHVĚZDÍ STŘELCE a právě jsem dotočila svou roli do volného pokračování Dívky na koštěti, které má zatím pracovní název SAXANA - VELETRH STRAŠIDEL.

1963 – Narodila se Magda Reifová, česká herečka

1966 – Největší letecké neštěstí v Československu – Let TABSO LZ101 havaroval nedaleko Bratislavy.

1969 – Sekretariát ÚV KSČ projednal výměnu členských legitimací a dokončení očisty strany od revizionistických a pravicově oportunistických živlů.

V dopisu G. Husákovi odmítá A. Dubček obvinění z nedodržování stranické linie a poukazuje na pomluvy a osobní urážky, které šíří V. Biĺak.

Program Apollo: Kosmická loď Apollo 12 úspěšně přistála v Tichém oceánu.

1970 – L. Svoboda byl u příležitosti svých 75. narozenin (25. 11. 1895) vyznamenán Řádem Klementa Gottwalda a sovětským Řádem Říjnové revoluce, který mu na Pražském hradě předal N. V. Podgornyj, předseda Nejvyššího sovětu SSSR.

Schůze byra ÚV KSČ se zabývala několika dokumenty: stavem v konsolidaci kulturní fronty, návrhem na obnovu činnosti hnutí katolických duchovních a návrhem na udělení čs. cen míru za rok 1970.

1989 – Na zasedání ÚV KSČ rezignoval M. Jakeš na funkci generálního tajemníka, do čela zvolen K. Urbánek; ve vedení KSČ však byli ponecháni mnozí zkompromitovaní politikové.

1991 – Zemřel Freddie Mercury, britský zpěvák (Queen) (* 5. září 1946)

Freddie Mercury se narodil jako Farrokh Bulsara v úterý 5. září 1946 na ostrově Zanzibar. Nejprve chodil do misijní školy, kterou vedly britské řádové sestry. Otec pracoval pro britskou vládu, takže hodně cestoval a pobýval na delší dobu na různých místech - tak se Freddie dostal v roce 1954 do anglické internátní školy St. Peter's v Panchgani (nedaleko Bombaje). Tam mu kamarádi začali říkat Freddie. Protože škola byla anglická, provozovali se zde typicky anglické sporty. Freddieho silnou stránkou byl box, ale hlavně stolní tenis - stal se vítězem přeboru školy.

Měl rád výtvarné umění, rád kreslil, byl také blázen do hudby. Začal se učit hrát na klavír, vystupoval ve školních divadelních představeních.

Díky událostem va Zanzibaru v roce 63 a 64, Bulsarovi odešli do Anglie. Freddie udělal potřebné zkoušky pro studium výtvarného umění a dostal se na uměleckou akademii Ealing College of Art. V roce 1967 zářil jako hvězda Jimmi Hendrix a Freddie se stal jeho horlivým fanouškem. Ve škole se seznámil s baskytaristou Timem Staffellem, spřátelili se a Tim ho vzal na zkoušky skupiny Smile. Jejich hudba ho zaujalaa toužil se do skupiny dostat, ale nejprve chtěl dokončit školu - v roce 1969 absolvoval ealingskou akademii s diplomem v oboru grafiky a desingu.

Krátce působil ve skupině Ibex jako textař a zpěvák. Spolu se svými přáteli Brianem, Rogerem, Timem a členy skupiny Ibex prožíval skvělé období, sice bez peněz, ale všichni si v bytě pro tři osoby užívali života a legrace. Na jednom představení měl Freddie starý pomačkaný stojan na mikrofon s pevným těžkým podstavcem. Při jedné písni chtěl vzít mikrofon a otočit se sním, ale podstavec odpadl a v ruce mu zůstala pouze horní část - a od té doby ho tak používá. Po odchodu z Ibexu se po konkursu dostal do kapely Sour Milk Sea jako sólista, ale po brzkém rozpadu si založil skupinu vlastní - Wreckage. Ale jeho představy o úspěchu skupiny se nepodařily uskutečnit, proto v roce 1970 ze skupiny odešel. V této době se překřtil na Mercuryho po mytologickém božím poslu. Brian, Roger a Freddie dospěli k závěru, že by měli spojit své talenty a zůstat pohromadě.

Roku 1971 přišel ke Smile John Deacon, v pořadí už sedmý hráč na basu. Skupina si s jeho příchodem změnila název. Začali si říkat Queen. O rok později je do své stáje přijala megaspolečnost EMI a skupina vydala první písničku Keep Yourself Alive. Kritici ji ztrhali, rozhlas ji odmítl hrát. Stejný osud málem potkal i první album s prostým názvem Queen. S druhým albem, které mělo stejně málo nápaditý název Queen II, konečně prorazili. Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. V období mezi léty 1973 až 1991 vydávali průměrně jedno album ročně.

Přišlo poslední vystoupení před kamerou: These Are The Days of Our Lives. Žádné výstřelky, žádná přepychovost, žádné bláznivé nápady. Jen civilní Mercury (bez kostýmu a bez líčení) otočený přímo do kamery. Nic neskrývá, na nic si nehraje. Umírající člověk se loučí se svou největší láskou – s publikem. Poslední měsíce jeho života byly těžce poznamenány rozvinutou chorobou AIDS. O své nemoci věděl, ale nikdy o ní nemluvil. Dokonce i členům skupiny přiznal svůj skutečný zdravotní stav jen pár měsíců před smrtí. „Věděli jsme, že se něco děje, ale jistotu jsme neměli.“ prohlásil May. Postupující Freddieho choroba přinutila skupinu, aby omezila vystupování. Nejprve Mercury prohlásil, že se už cítí na turné příliš starý. „Nemyslím, že by se dvaačtyřicetiletý muž měl prohánět v trikotu po jevišti. Není to zrovna důstojné,“ řekl. Začaly se ozývat hlasy, že se skupina rozpadá. Pravda byla smutnější. Poslední turné absolvovali roku 1986 pod názvem Magic Tour. Pak už přišlo jen vystoupení s Montserrat Caballéovou v Barceloně roku 1988. Freddie však zpíval z playbacku. V tisku se objevují první dohady o nemoci AIDS. Mercuryho život k tomu novináře svádí. Když se v únoru 1990 objevil na předávání cen Brit Awards v nepříliš dobré kondici a značně pohublý, dohady přibývaly. Teprve 23. listopadu 1991 vydává tisková mluvčí Freddieho Mercuryho (on už leží v kómatu) oficiální prohlášení, že Mercury má AIDS. O čtyřiadvacet hodin později Freddie ve svém bytě v Kensingtonu umírá. Odešel člověk, který kdysi prohlásil:

„Žít do sedmdesáti by byla nuda.“

Těsně před smrtí ještě stačil darovat práva na Bohemian Rhapsody organizaci bojující proti AIDS Terrence Higgins Trust. Píseň byla vydána před Vánocemi 1991. Do šesti dnů se ocitla na prvním místě hitparády.

2004 – Zemřel Arthur Hailey, americký spisovatel (* 5. dubna 1920)

Svátky:

Svátek mají Emílie/Emiliána, Ondřej (Dung-lac) a druhové, Chrysogon.

Emíle je ženským protějškem Emila. Základem tohoto jména je latinský Aemilius, což bylo jméno starého římského rodu. Význam tohoto jména odpovídá asi nejlépe našemu "soutěžící" nebo "soupeřící".

V kalendáři je Emílie vzpomenuta hned několikrát. My si dnes připomeneme Emílii de Vialar (* 12. září 1797, Galiac, Francie). Podle církevního kalendáře měla svátek 24. června. Tato žena byla významnou křesťanskou mystičkou a zakladatelkou Kongregace sv. Josefa od Zjevení. Sestry žijící v této řeholi se věnují i dnes péči o chudé a nemocné. Kongregace vznikla v roce 1835 a záhy se celé společenstvo rozšířilo především do Afriky, Austrálie, Indie a Palestiny. Emílie de Vialar zasvětila své kongregaci doslova celý život. Zemřela 24. srpna 1856 v Marseille, v roce 1939 ji prohlásil papež za blahoslavenou a 24. června 1951 papež Pius XII. tuto vzácnou ženu svatořečil.

Jméno Ondřej, které je dnes v církevním kalendáři, znamená, že jeho nositel je "mužný". Základem jména je totiž řecké jméno Andreas, které vychází ze slova andréiós, majícího tento význam. Hlavní Ondřej ze všech, kteří se v kalendáři nacházejí, byl bezesporu ten, který se stal apoštolem a má svátek za několik dnů (30. listopadu).

Dnes si český kalendář připomíná misionáře Ondřeje Dung-laca a jeho druhy.

V církevním římském kalendáři se dnes po celá staletí slaví svátek svatého Chrysogona. Význam tohoto řeckého jména je "zlatorodý". Ačkoliv si křesťané připomínají tohoto světce již od 5. století, mnoho se o něm neví. Je sice uveden v seznamech mučedníků, ale tradice nám říká jen to, že byl snad umučen v Aquileji v severní Itálii. Jediná literární práce, která o něm hovoří, je historicky zcela bezcenná legenda o umučení sv. Anastázia. Toho totiž Chrysogon kolem roku 300 učil. Císař Diokletianus, krutý pronásledovatel křesťanů, nechal prý misionáře zatknout a kolem roku 303 jej vojáci dopravili do Aquileje. Proč bylo vybráno k popravě toto místo, legenda neříká. Ostatky Chrysogona se později dostaly do Verony a také do kláštera Tegernsee v horním Bavorsku. Chrysogonovo uctívání se rychle rozšířilo především v Římě, a proto platí za jednoho z římských světců. Je přitom zajímavé, že první církevní stavba pod dnešním chrámem sv. Chrysogona byla postavena brzy po jeho tragické smrti.

Dnes končil keltský měsíc rákosu Ngetal.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze