Vzpomínáček - 21. května - Miki Volek a Ljuba Hermanová

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 20. května. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Sňatek Karla IV. s Eliškou Pomořanskou, Albrecht Dürer, druhý sjezd stavů, první Napoleonova porážka, Henri Rousseau, reorganizace berní správy, první soukromé telefonní vedení v Praze, FIFA, zatýkání části české politické reprezentace, vzpoura vojáků v Rumburku, Andrej Dmitrijevič Sacharov, poprvé použito slovo rozhlas, Charles Lindbergh přistál v Paříži, Miki Volek, rozsudek smrti nad K. H. Frankem, 21. květen 1968 a 1969, Roman Turek, Martin Doktor, Elton John v Leningradu, zákon o úpravě vlastnických vztahů k půdě, Ljuba Hermanová..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1363 – Sňatek sedmačtyřicetiletého Karla (již čtvrtý) s vnučkou polského krále Kazimíra, šestnáctiletou Eliškou Pomořanskou (11. června t. r. se konala její korunovace).

Sňatkem byla rozbita protilucemburská koalice středoevropských států a obnoven mír s Polskem. O Elišce se traduje, že oplývala neobvyklou sílou - získala přezdívku "lamželezo".

1471 – Narodil se Albrecht Dürer, německý renesanční malíř († 6. dubna 1528)

1618 – V pražském Karolinu byl zahájen (přes císařův zákaz) druhý sjezd stavů (bez účasti zástupců královských měst); vcelku poklidný průběh jednání narušilo radikální vystoupení Jindřicha Matyáše Thurna.

1809 – Po dvoudenním boji u vesnic Aspern a Essling u Vídně v Dolních Rakousích byl Napoleon poražen a donucen ustoupit na ostrov Lobau na Dunaji. Byla to první Napoleonova porážka; měla velký ohlas i v českých zemích.

1844 – Narodil se Henri Rousseau, francouzský naivní malíř († 1910)

1850 – Reorganizována berní správa; v hlavních městech zřízena zemská finanční ředitelství, v krajských městech okresní finanční ředitelství a nejníže organizovány berní úřady.

1881 – V Praze bylo instalováno první soukromé telefonní vedení - majitel vysočanského cukrovaru Bedřich Frey si jako první obyvatel Prahy nechal zavést telefonickou linku z bytu do kanceláře.; veřejné telefonní spojení zahájeno 11. srpna 1882 za účasti 11 stanic. Po Praze následovala další města Liberec, Brno, Plzeň.

1904 – V Paříži byla založena FIFA.

1915 – Novou vlnu zatýkání části české politické reprezentace zahájilo zatčení K. Kramáře a starosty Sokola J. Scheinera; 12. července byl pak zatčen A. Rašín, 5. září poslanec národně socialistické strany F. Buříval. Zatýkání pokračovalo i v roce 1916: poslanec V. Choc, spisovatel V. Dyk a mnoho dalších. Od 6. prosince 1915 do 3. července 1916 probíhal rozsáhlý monstrproces, ve kterém byli Kramář, Rašín, redaktor Národních listů V. Červinka a úředník J. Zamazal odsouzeni k trestu smrti. Trest nebyl vykonán, 2. července 1917 v rámci širší amnestie (týkala se 719 Čechů) byli amnestováni. Rovněž proti Živnostenské bance proběhl soudní proces (zatčeni J. Preiss a R. Pilát).

1918 – Vypukla vzpoura vojáků náhradního praporu 7. střeleckého pluku v Rumburku; vojáci pod vedením S. Vodičky a F. Nohy obsadili kasárna a město a nakonec se rozhodli táhnout na Českou Lípu a Nový Bor. Před Českou Lípou však byli zastaveni asistenčními jednotkami a rozprášeni. Hlavních deset vůdců bylo 29. května popraveno.

1921 - Narodil se Andrej Dmitrijevič Sacharov, sovětský fyzik, disident a obránce lidských práv, držitel Nobelovy ceny míru († 14. prosince 1989)

1924 – Redaktor Národních listů ve svém článku poprvé použil slovo rozhlas. Do té doby se používal termín radiožurnál.

1927 – Charles Lindbergh přistál na Le Bourget v Paříži a dokončil tak první sólový let bez mezipřistání přes Atlantický oceán. Let z New Yorku do Paříže trval 33 a půl hodiny.

1929 – Došlo k podpisu arbitrážních dohod mezi státy Malé dohody (ČSR, Rumunsko, Jugoslávie).

1943 – Narodil se Miki Volek, český zpěvák († 14. srpna 1996)

Jedináček z rodiny otce vojenského důstojníka a matky v domácnosti, ke které měl mimořádně citový vztah.

Miki Volek, vlastním jménem Michael Volek, byla česká rocková legenda v době, kdy se rocku v Čechách ovšem říkalo bigbít. Jeho nezaměnitelný vzhled s hřívou blonďatých vlasů a velkých černých, nikdy neodkládaných brýlí, umožňoval jeho fanouškům jasnou identifikaci i mimo podium. Mikyho od ostatních bigbíťáků, ale hlavně odlišoval jeho chraplák, způsobený nedomykavostí hlasivek.

Ve svém zpěvu se inspiroval Chuckem Berrym, Fats Dominem a Little Richardem. Svůj zpěv prožíval velmi emotivně a na jevišti ho doprovázel fyzickými eskapádami.

Ovládal hru na kytaru, piano a později i bicí a skládal i písničky. Od roku 1961 byl členem legendárních Crazy Boys. Jeho legendární věta "Beatles mi sebrali chleba", vypovídá o tom, že se nedokázal přizpůsobit novým hudební trendům. A po konci bigbítové éry už jenom paběrkoval a živil se jak se dalo, až ho jeho životospráva dovedla k invalidnímu důchodu.

Volek neměl v minulém režimu na růžích ustláno a proto mu první album mu vyšlo až v roce 1984. Samostatnou kapitolou Volkova divokého a nespořádaného života, byla i závislost na alkoholu a drogách. Poslední skupina se kterou občas vystupoval se jmenovala Žižkov orchestra, byla to ovšem skupina, která nepřekročila hranice Žižkovských hospod.

Zemřel v 53 letech sám a opuštěn, ale do konce svých dní to byl český rokenrolový král. Režisér Igor Chaun o něm natočil v r. 1997 dvoudílný dokument: NESMRTELNÝ ŽIVOT A SMRT MIKIHO VOLKA, ROKENROLOVÉHO KRÁLE. Objevuje se i v seriálu BIGBÍT z r. 1998.

1946 – Mimořádný lidový soud v Praze vynesl rozsudek smrti nad K. H. Frankem; veřejná poprava se konala 22. května 1946 v Praze na Pankráci.

1968 – Ministr zahraničí J. Hájek hovořil v televizi BBC o zahraničně politické orientaci ČSSR a týž den poskytl rozhovor záhřebskému deníku Vjesnik.

Velvyslanec SSSR v Polsku A. B. Aristov ve svém expozé pro Moskvu uvádí kritické a neověřené informace (například o tom, že na 200 komunistů v ČSSR již spáchalo sebevraždu), upozorňuje však zejména po své návštěvě v Maďarsku na odlišné postoje J. Kádára, který je přesvědčen, že neexistuje v ČSSR nebezpečí kontrarevolučního zvratu, a A. Dubčeka považuje za politicky nadějného vůdce.

Rudé právo otiskuje stanovisko právníků Čs. akademie věd k federalizaci republiky a zároveň požadující ústavní konstituci české národní politické reprezentace.

1969 – Společná schůze předsednictev vlád ČSSR, ČSR a SSR jednala o otázkách ekonomické reformy.

Zahraniční výbor Sněmovny lidu se zabýval problematikou pobytu čs. občanů v cizině a stavem prací na zákonu o cestovních dokladech. Zástupce ministerstva vnitra uvedl, že od srpna 1968 emigrovalo dosud 40 000 občanů.

ČÚTI vydal přímé embargo na jakékoliv zprávy z nadcházejícího zasedání tvůrčích svazů, svolaného koordinačním výborem těchto svazů.

Na dvacet důstojníků – členů KSČ na ministerstvu národní obrany požádalo písemně vzít k odpovědnosti všechny, kteří „zavinili Srpen 1968“. Mezi ně zahrnuli i prezidenta republiky L. Svobodu.

Rudé právo otisklo kritické články o dvou protagonistech Pražského jara - Ivanu Svitákovi (autor B. Hladík) a Jaroslavu Šabatovi (autor V. Hrabovský).

Mimořádné zasedání rady Sdružení organizací dětí a mládeže se seznámilo s dopisem Miroslava Jelínka, šéfredaktora Mladé fronty, v němž žádá, aby mu byl umožněn odchod z jeho dosavadní funkce. Jeho žádosti bylo vyhověno a na jeho místo byl jmenován Zdeněk Domkář.

Z funkce předsedy Svazu vysokoškolských studentů rezignoval J. Trenčanský.

1970 – Narodil se Roman Turek, český hokejový brankář

1974 – Narodil se Martin Doktor, český rychlostní kanoista, dvojnásobný olympijský vítěz z roku 1996

1979 – V Leningradu koncertoval Elton John. Stal se tak první rockovou hvězdou ze západu vystupující v SSSR.

1991 – Federální shromáždění přijalo zákon o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku.

Při bombovém sebevražedném útoku zemřel indický premiér Rádživ Gándhí.

1996 – Zemřela Ljuba Hermanová, česká Herečka a zpěvačka (* 24. března 1913)

Ljuba Hermanová, vlastním jménem Luběnka Hermanová, se narodila 23. dubna 1913 v Neratovicích.

Narodila se železničnímu úředníkovi a jeho ženě, nadšené ochotnici, která mladičké Ljubě vštěpovala umělecký talent.

Jako maličká se učila na housle a vystupovala na ochotnických představeních.

Vystudovala gymnázium a úspěšně absolvovala přijímací zkoušky na konzervatoř. Na konzervatoř však nenastoupila a odešla rovnou hrát do smíchovské Arény.

Jako herečka a skvělá sopránová zpěvačka prošla desítky pražských a mimopražských divadel a scén: Divadlo komiků (1931 – 1932), Národní divadlo v Bratislavě (1932 – 1933), Brno a Vídeň – Theater an der Wien (1933 – 1934), Osvobozené divadlo (1934 – 1935), Nové divadlo Oldřicha Nového (1937 – 1939), dále také Velká opereta, Malá opereta, Divadlo U Karlova mostu, Tylovo divadlo v Nuslích, Moderní divadlo. Od roku 1940 se musela na čas, kvůli svému židovskému původu, své herecké a pěvecké dráhy vzdát.

Po osvobození se vrátila do Nového divadla (1945 – 1946) a hrála opět v Divadle V + W (1946 – 1947). Poté prošla Divadlem v Karlíně (1947 – 1955), Divadlem Na zábradlí (1958 – 1964; spoluzaložila ho) a Večerním Brnem (1964 – 1965). V padesátých a šedesátých letech byla herečkou a zpěvačkou různých zájezdových estrád a šansoniérkou malých divadel a kabaretů (znám byl její recitál „Kdo jste, Ljubo Hermanová“). Vystupovala v různých pořadech a zábavných vystoupení až do devadesátých let. Diváky udivovala svou vitalitou a tanečními schopnostmi, kterými vládla až do své smrti.

Herecký vývoj Ljuby Hermanové se děl od temperamentní operetní komičky, přes nový citový výraz, perfektní přednes slova, až k psychologicky zvládnutým postavám s náznaky naturalismu a vypracovanou mimikou obličeje. Dobře se jí dařilo v operetách, hudebních francouzských komediích a muzikálech („Moje sestra a já“, „Mam'zelle Nitouche“, „Divotvorný hrnec“, „Paní Marjánka, matka pluku“, „Zlý duch Lumpacivagabundus“ a další).

Bohužel jí film nikdy nevyužil, tak jak by si zasloužila. Na filmovém plátně se poprvé ukázala jako milá Tondy (Jan Werich) ve Werichově a Voskovcově komedii PENÍZE NEBO ŽIVOT (1932), kde také zazpívala slavnou píseň „Život je jen náhoda“. Do konce 30. let vytvářela různé hlavní, ale i menší role milenky Irmy ve VRAŽDĚ V OSTROVNÍ ULICI (1933), Mariny v Innemannově komedii U SVATÉHO ANTONÍČKA (1933), Anny Marie Veselé ve filmu JSEM DĚVČE S ČERTEM V TĚLE (1933) Karla Antona, Heleny Králové ve Fričově snímku S VYLOUČENÍM VEŘEJNOSTI (1933), tanečnice Káti v NEZLOBTE DĚDEČKA (1934) Karla Lamače, sekretářky Irmy v BEZDĚTNÉ (1935), manekýnky v CÁCORCE (1935), zpěvačky v kabaretu v OTCI KONDELÍKOVI A ŽENICHOVI VEJVAROVI (1937), přítelkyně Helly v Landově PANENCE (1938) či Berty v komedii VČERA NEDĚLE BYLA (1938).

Po válce se jako „buržoazní herečka“ ve znárodněné kinematografii nemohla uplatnit. Vytvářela bohužel malé a epizodní role ve snímcích KŘIŽOVATKA (Prokopova milenka), AŽ SE VRÁTÍŠ... (tanečnice Bobina), POSLUŠNĚ HLÁSÍM (prostitutka), MORÁLKA PANÍ DULSKÉ (zpěvačka), POCHODNĚ (zpěvačka), LEDOVÍ MUŽI (žena na střelnici), DIALÓG 20 – 40 – 60 (žena), BYLO ČTVRT A BUDE PŮL (porotkyně) a V HLAVNÍ ROLI OLDŘICH NOVÝ (ona sama). Větší příležitost dostala pouze jako panna Majolenka v Podskalského TÉ NAŠÍ PÍSNIČCE ČESKÉ (1967) a přítelkyně Miriam ve VRAŽDĚ ING. ČERTA (1970) Ester Krumbachové. Naposledy se ve filmu uvedla jako zpěvačka v dokumentu BARRANDOVSKÉ NOCTURNO ANEB JAK FILM ZPÍVAL A TANČIL (1984).

Hermanová rovněž vystupovala v rozhlase, televizi (inscenace SVATEBNÍ CESTA, DOSTAVENÍČKO U ORLOJE či PODEZŘELÉ OKOLNOSTI, seriál PŘÍPAD PRO ZVLÁŠTNÍ SKUPINU a zábavné pořady) a nahrála několik gramofonových desek. Jan Špáta o ní natočil dokument do cyklu GENUS (1995). Byla jmenována Zasloužilou umělkyní (1966). Čtyřikrát se vdala: jako Hrabáková, Lorencová, Dvořáčková a Janoušková. Napsala své memoáry „... a co jsem ještě neřekla“ (1993). Ondřej Suchý o ní vydal knížku „Ljuba Hermanová“ (2003). Do konce života čilá a vitální Ljuba Hermanová zemřela 21. května 1996 v Praze v 83 letech. Je pochována ve společném hrobě (s herci Fabianovou, Dítětem a dalšími).

Svátky:

Svátek mají Monika, Ondřej a Rejčka.

V občanském kalendáři má dnes svůj svátek Monika. Toto jméno má skutečně nevšední původ - jedná se o prastaré fénické jméno s významem "bohyně".

Dnešní světice je patronkou křesťanských žen a matek, lidé se k ní modlí za záchranu dětských duší. Narodila se kolem roku 332 v Tagaste (Alžírsko) a vstoupila do manželství s Patriciem, s nímž měla tři děti. Nejstarší z nich byl pozdější světec Augustin, který jí dělal velké starosti. "Syn tolika slz se nemůže ztratit," řekl jednou milánský biskup Ambrož, když opět zoufale prosila Boha, aby napravil jejímu výstřednímu synovi život. Její prosby byly skutečně vyslyšeny, Augustin cestu k Bohu našel, a navíc se stal jedním z největších křesťanů všech dob. Avšak matka se toho již nedožila, zemřela roku 387 v Ostii (Itálie). Její ostatky odpočívají v Římě a také v klášteře Arrouaise v severní Francii. Augustin později ve svých překrásných Vyznáních vyjádřil své matce dík. Římský kalendář slaví Moniku 27. srpna.

V českém církevním kalendáři má dnes svůj svátek Ondřej Bobola, světový jej slavil již 16. května. Ondřej je původem jméno řecké a lze je vyložit jako "mužný". Ondřej Bobola takovým bezpochyby byl. Narodil se roku 1592 v palatinátu Sandomierz (Polsko) ve šlechtické rodině. V 18 letech vstoupil do jezuitského řádu a později působil jako obětavý misionář a kazatel. Díky němu se zdejší osady začaly postupně navracet ke katolicismu. Avšak čím větší jeho úspěchy byly, tím větší nenávisti musel čelit. Nakonec jej jeho protivníci zajali a krutě umučili k smrti. Stalo se tak 16. května roku 1657. Papež Pius XI. vzýval Ondřeje jako přímluvce za jednotu východní a západní církve.

Dříve dnes slavila svůj svátek Rejčka. Toto jméno nosilo několik českých a polských královen. Nejznámější z nich asi byla Rejčka (* 1. září 1288), manželka českého krále Václava II. Při sňatku přijala jméno Eliška (Alžběta). Po smrti svého manžela (21. června 1305) se provdala podruhé, tentokrát za Rudolfa Habsburského (16. října 1306), ale již v červenci následujícího roku ve svých osmnácti letech znovu ovdověla. Jako dvojnásobná česká královna vdova získala velké bohatství a usadila se v Hradci Králové, s novou českou královnou Eliškou Přemyslovnou (manželka Jana Lucemburského) se ale nenáviděly. Kolem roku 1315 se Rejčka sblížila s vůdcem českého panstva Jindřichem z Lipé, s nímž po roce 1321 žila v Brně, kde také 18. října 1335 zemřela.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze a další zdroje